Jan Strnadel se narodil 28. října 1924 v Užhorodě ve smíšeném česko-maďarském manželství. Po rozdělení Československa v roce 1938 se rodina přestěhovala do Frenštátu pod Radhoštěm. Otec byl popraven v roce 1942 při Heydrichiádě a Jana vyloučili z gymnázia. Až do osvobození pracoval na dole Hlubina. Po válce dostudoval gymnázium a nastoupil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Uměl tři cizí jazyky a plánoval kariéru diplomata. Po únoru 1948 byl ale jako člen Národních socialistů ze studií vyloučen. Našel si práci ve stavebnictví a krátce pracoval i jako sportovní novinář v redakci Práce v Gottwaldově. V roce 1950 nastoupil na vojnu a kvůli kádrovému profilu byl poslán v prosinci následujícího roku do Mimoně k 51. praporu PTP. Službu skončil 30. listopadu 1952, kdy podepsal tříletý závazek v hornictví. Nejprve pracoval v Ostravě na Velkodole československé armády, později u výstavby OKD, kde zároveň dostudoval hornickou průmyslovku. V roce 1968 dostal povolení dokončit práva na UK v Praze a již za rok v zimě odpromoval. U OKD pracoval až do pádu komunismu. Po revoluci se konečně mohl začít živit jako právník. Od poloviny 90. let zakládal podniky se zahraniční účastí, přednášel ve Vídni o českém obchodním právu a spoluzaložil Mezinárodní konfederaci vojenských táborů nucených prací. V roce 2010 odešel do důchodu a stále byl činný ve svazu PTP v Praze. Jan Strnadel zemřel v září 2017.