Jaroslav Vrbenský se narodil v roce 1932 v Praze v katolické rodině. Působil v kostelním sboru, kde hrál na varhany. V roce 1951 odmaturoval. Hlásil se na hudební vědu na FF UK, ale byl nuceně přeřazen na Pedagogickou fakultu, obor hudební výchova – ruština. V roce 1951 a na počátku roku 1952 se stýkal s paterem Františkem Mikuláškem od sv. Ignáce, který organizoval bytové semináře. Jaroslav Vrbenský rovněž spoluorganizoval neúspěšný pokus o útěk za hranice kněží Antonína Bradny a Karla Pilíka. Dostal se přitom do kontaktu s agenty StB a v srpnu 1952 byl zatčen a posléze obžalován z ilegálního sdružování a vlastizrady. Vyšetřování probíhalo v Brně a v Ostravě. Po jeho skončení byl v červnu 1953 odsouzen v procesu s paterem Antonínem Bradnou na dvanáct let. V září umístili Vrbenského do věznice Leopoldov. Pracoval v dílně při výrobě povřísel. Poté byl v únoru 1954 přemístěn na Příbramsko do lágru Bytíz, kde zůstal asi dva roky, a poté do lágru Vojna. Pracoval převážně na povrchu jako stavební dělník. Část trestu si odseděl v Kartouzích, kde se naučil zpaměti Renčovu rozsáhlou skladbu Loretánské světlo. Po přeložení do věznice Mírov ji recitoval tamním spoluvězňům. Propuštěn byl o Vánocích v roce 1962. Nejprve krátce pracoval v kotelně, ale brzy si našel místo údržbáře v Orbisu. Od roku 1967 pracoval ve výrobě v Odeonu. Roku 1969 se stal redaktorem v nakladatelství Vyšehrad a později jeho ředitelem. Po revoluci v roce 1989 byl plně rehabilitován.