Vladimír Muzička se narodil 22. července 1953 v Duchcově. Maminka pocházela s Ruska, oba rodiče byli členy KSČ. Po základní škole nastoupil v Chomutově na čtyřletou střední elektrotechnickou průmyslovku. V 15 letech zažil srpnovou okupaci vojsk Varšavské smlouvy, což rozhodujícím způsobem ovlivnilo jeho další životní směřování. Silně na něj zapůsobil i čin Jana Palacha v lednu 1969. Po srpnu 1968 už Vladimír Muzička věděl, že celý život bude stát proti režimu. Když na škole narůstal tlak na studenty, aby vstupovali do SSM, Muzička s několika kamarády takovou účast v strukturách nastupujícího normalizačního režimu odmítli a pomalu ale jistě se dostali na vedlejší kolej. V letech 1971–1972, ještě v Duchcově, začal Vladimír Muzička malovat. S několika dalšími umělci vytvořili skupinu „D“. Hned v počátcích Muzičku zaujala technika automatické tvorby surrealistů a určitým způsobem ji při malování užívá dodnes. V letech 1974–1975, po ukončení studia, absolvoval základní vojenskou službu jako radista na štábu civilní obrany. Počátkem roku 1977 se z tisku a televize dozvěděl o existenci Charty 77. K samotnému textu se dostal asi o měsíc později v únoru prostřednictvím kamaráda Míly Strády. Rozhodl se Chartu 77 podepsat, přestože již z tisku a televize věděl, že státní moc chartisty pronásleduje. V březnu roku 1977 byl jeho podpis zveřejněn. Muzička v té době pracoval v kulturním a společenském středisku v Bílině. Jakmile byl jeho nadřízený informován, že zaměstnává signatáře Charty, ihned jej vyhodil z práce. Následoval i zákaz vystavování obrazů. Muzička si pak našel práci dřevorubce na Šluknovsku. Místní lidé v bývalých Sudetech přijali odpůrce režimu dobře. Jako dřevorubec Muzička pracovali celkem 3 roky. Seznámil se zde se svou budoucí ženou Olgou a přestěhovali se na statek ve Starých Křečanech. Tam mohl Muzička nerušeně malovat. Občas na statku pořádal výtvarné výstavy. Estébáci Muzičku čas od času vozili na výslechy. Fyzicky jej však nikdy nenapadli a omezovali se na slovní výhružky. Pokud pracoval v lese, měl od režimu relativní pokoji. Když se ale kdekoliv odehrávaly demonstrace nebo jiné protirežimní akce, například výstavy, estébáci se snažili Muzičkovi zabránit, aby se jich mohl zúčastnit a preventivně jej předvolávali na výslechy. V roce 1981 se přestěhoval nazpět do Duchcova. Spoluorganizoval zde výstavu na haldě Nelson, akci umělců, která estébákům zcela unikla. Prostřednictvím své zkušenosti s Chartou se Muzička dostal i k víře a ve 27 letech se v roce 1981 nechal pokřtít. Muzička za svůj odpor k režimu nebyl nikdy uvězněn. Před revolucí pracoval ve firmě Kovos. Po revoluci v roce 1989 spoluzaložil místní OF a později se stal členem strany lidové. Dnes prodává výtahy a ve volném čase maluje. Žije v Teplicích.