Ceny Václava Bendy 2025

Ústav pro studium totalitních režimů posedmnácté uděloval své Ceny Václava Bendy bojovníkům proti totalitním režimům. Společným jmenovatelem všech oceněných je osobní odpovědnost, statečnost a věrnost hodnotám svobody a lidské důstojnosti – tedy přesně těm principům, které Václav Benda považoval za základ zdravé společnosti. Tentokrát bylo oceněno 12 osobností, kteří si originální skleněnou trofej s názvem Skleněný kámen – Ametyst od renomovaného skláře Jiřího Pačinka – převzali ve čtvrtek 29. ledna 2026 v rámci slavnostního ceremoniálu na půdě Senátu Parlamentu ČR. Záštitu nad akcí převzal tentokrát místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Oberfalzer. Přítomna události byla už tradičně i manželka Václava Bendy – paní Kamila Bendová.

„Tato ocenění mají pro Ústav pro studium totalitních režimů mimořádný význam, protože připomínají, že svoboda, odpovědnost a občanská statečnost nejsou samozřejmostí. Neděláme tlusté čáry za minulostí a nezapomínáme na to, co se stalo, ale naopak si připomínáme konkrétní lidské osudy, jejich odvahu a morální rozhodnutí. Laureáti letošního ročníku tuto hodnotu ztělesňují – ukazují, že i v nejtěžších dobách lze obstát, být věrný svému svědomí a chránit svobodu druhých,“ prohlásil ředitel Ladislav Kudrna a současně dodal, že Ceny Václava Bendy připomínají, že poučení z minulosti je důležité pro naše každodenní rozhodování a zodpovědný přístup k dnešní společnosti.

„Cena Václava Bendy připomíná lidi, kteří v těžkých časech obstáli a jejich příběhy mají stále co říct. Doufám, že nás inspirují k zodpovědnému a odvážnému jednání i dnes. Připomínají nám, že svoboda a spravedlnost nejsou samozřejmostí, ale výsledkem konkrétních rozhodnutí jednotlivců. A zároveň ukazují, že i malý čin odvahy může mít významný dopad. Oceňuji přitom práci Ústavu pro studium totalitních režimů, který tyto životní příběhy systematicky dokumentuje a přináší je do veřejného povědomí,“ uvedl Jiří Oberfalzer, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, pod jehož záštitou se celý slavnostní ceremoniál konal.

LAUREÁTI CENY VÁCLAVA BENDY ZA ROK 2025

VRATISLAV BRABENEC ( ⃰ 1943)

Vratislav Brabenec je spisovatel, básník, textař, hudebník a zahradník. Narodil se v Praze, vystudoval střední zahradnickou školu a zahradnictví se také dlouhá léta věnoval. Po matce zdědil hudební talent, od třinácti hrál na klarinet, od patnácti na saxofon. Oslovil ho jazz, ale postupně inklinoval k dalším hudebním stylům. Začal také psát básně, divadelní hry a další texty. Fungoval v různých kapelách a hudebních projektech, až jej v roce 1972 oslovil Ivan Martin Jirous s nabídkou stát se členem The Plastic People of the Universe. Nabídku přijal a stal se hned výraznou postavou tohoto uskupení. V roce 1976 byl spolu s ostatními členy skupiny zatčen a obviněn z výtržnictví. Soud ho jako jediného z členů skupiny odsoudil k 8 měsícům odnětí svobody. V rámci akce Asanace byl donucen se s rodinou vystěhovat, v Kanadě se živil jako zahradní architekt. Nadále se věnoval i literární tvorbě, která samizdatově vycházela v Československu i v zahraničí. Po revoluci žil střídavě v Kanadě a Česku, v roce 1997 obnovil hraní v PPU, dnes občasně vystupuje s vlastní kapelou Pal-Post Unit a věnuje se psaní básní, beletrie a vydávání knih ve vlastním nakladatelství. Je držitelem Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.

Vratislav Brabenec získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

EUGEN BRIKCIUS ( ⃰ 1942)

Eugen Brikcius je spisovatel, básník, filozof, esejista, výtvarník a performer. Narodil se v Praze do rodiny úředníka. Kvůli špatnému kádrovému posudku nebyl přijat na vysokou školu, filozofii a sociologii studoval až dálkově na konci šedesátých let. V té době pořádal happeningy, za které byl opakovaně vyšetřován. V roce 1973 byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu, jako jeden z prvních podepsal prohlášení Charty 77. Neustálý tlak StB ho v roce 1980 přiměl k vystěhování do Rakouska, kde dostudoval filozofii na londýnské University College a pracoval v organizaci pomáhající emigrantům. Dnes žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“. Je autorem řady básní, esejí a výtvarných děl, publikoval v různých jazycích včetně latiny. V roce 2015 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta, v roce 2017 pak Rakouský čestný kříž za vědu a umění I. třídy. Je rovněž členem mezinárodního PEN klubu.

Eugen Brikcius získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

GUSTAV FRIŠTENSKÝ (1879-1957) in memoriam

Gustav Frištenský byl celosvětově známý sportovec, řecko-římský zápasník a velký vlastenec. Za druhé světové války organizoval a pomáhal finančně postiženým rodinám. Za to byl zatčen a téměř celý rok vězněn. Po válce opět pomáhal – finančně přispěl na obnovu vypáleného Javoříčka, přispěl ženám po zemřelých četnících a obnovil Němci a Rudou armádou zdevastovaný statek v Lužici u Šternberka. V roce 1949 mu ho komunisté v rámci kolektivizace zabrali. Zemřel v dubnu 1957 v Litovli. Ve zdejším muzeu je mu věnována samostatná expozice, v roce 2013 mu před sokolovnou odhalili bronzovou sochu. Jeho životní a sportovní postoje a vlastenecké činy byly a jsou vzorem pro mnoho generací.

Gustav Frištenský získává in memoriam od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době nacistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

r

FRANTIŠEK KAFKA ( ⃰ 1947)

František Kafka byl komunistickým režimem perzekvován pro své náboženské vyznání. Do střetu s totalitním režimem se dostal při nástupu do povinné vojenské služby. Jako člen církve Adventistů sedmého dne, pro něž je podle Bible například sobota dnem pracovního klidu a dodržují přikázání Nezabiješ!, nebyl po několika pohovorech spojených s vyhrožováním připuštěn k vojenské přísaze. Soud ho za vyhýbání se služební povinnosti odsoudil k 18 měsícům odnětí svobody nepodmíněně. Prošel si vyšetřovacími vazbami na plzeňských Borech, v Českých Budějovicích a trest si odseděl v plné výši na Bytízu u Příbrami. Po návratu z vězení pracoval v rámci náhradní vojenské služby až do svých 30 let v Ostravě jako horník. Plně rehabilitován byl až v roce 1991. V důchodovém věku obešel v letech 2007-2013 podél hranic celou naši republiku.

František Kafka získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

ALEŠ KÝR ( ⃰ 1947)

Aleš Kýr je pracovníkem Akademie Vězeňské služby ČR na pozici vedoucího Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR. Ke sboru nastoupil v roce 1974 jako pedagog v Nápravně výchovném ústavu Vinařice. Svůj vědecký výzkum zaměřuje převážně na historii vězeňství a zastává významnou roli ve vyhledávání ostatků obětí komunistického teroru. Pro svou erudici je respektován a oceňován nejen kolegy napříč Vězeňskou službou ČR, ale také dalšími státními a paměťovými institucemi. Stál u zrodu expozice historie v Památníku Pankrác, je spoluautorem expozic historie vězeňství ve věznicích Valdice, Mírov a Plzeň, expozice Vězeňské služby ČR v Muzeu Policie ČR a mj. i inicioval archeologický výzkum v areálu pankrácké věznice, který potvrdil nález zpopelněných ostatků politických vězňů a popravených v tomto areálu.

Aleš Kýr získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za výrazný přínos historické vědě při poznávání soudobých dějin.

LILIAN LANDOVÁ (1959-1979) in memoriam

Lilian Landová byla signatářka Charty 77, která po nátlaku ze strany Státní bezpečnosti dobrovolně ukončila svůj život. Narodila se v Praze, mezi její zájmy patřila literatura, hudba a divadlo. Na střední škole v roce 1976 zorganizovala koncert písničkáře Jaroslava Hutky, za což byla vedením školy postižena. Když v létě 1977 komunistický režim Hutkovi zakázal veřejná vystupování, připravila petici na jeho podporu. Musela dostudovat na jiném gymnázium a studium na vysoké škole ji nebylo umožněno. Pracovala poté jako plavčice na koupališti. Koncem roku 1978 podepsala Chartu 77, načež v květnu 1979 byla zadržena Státní bezpečností, vyslýchána a obviněna z pobuřování. Po propuštění se psychicky zhroutila a 26. června 1979 ve věku pouhých 20 let ukončila život sebevraždou. Na motivy jejího příběhu napsala Milena Štráfeldová román Krycí jméno Studentka. Dokumenty Státní bezpečnosti o této kauze publikoval historik Petr Blažek, na jehož doporučení bylo její jméno umístěno na pamětní zeď gymnázia Arabská v Praze.

Lilian Landová získává in memoriam od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

JIŘÍ LIŠKA (1949-2025) in memoriam

Jiří Liška byl veterinární lékař a politik. Narodil se v Havlíčkově Brodě, po studiích na Vysoké škole veterinární v Brně pracoval jako veterinář krátce v Praze a Táboře a následně téměř dvacet let v Jičíně. Zde pak byl v letech 1994-2002 a 2012-2014 také starostou města. Po roce 1989 vstoupil do Občanské demokratické strany, v roce 1992 byl zvolen poslancem, v roce 1996 senátorem. Do Senátu byl opětovně zvolen v letech 1998 a 2004 a zastával i funkci místopředsedy Senátu. Dlouhodobě se zasazoval o vyrovnání se s komunistickým režimem. Byl iniciátorem a spolutvůrcem zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a zákona pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. V roce 2017 a opětovně v roce 2022 byl zvolen do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Zemřel po krátké nemoci 1. března 2025.

Jiří Liška získává in memoriam od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv a významný přínos k historickému poznání a paměťové agendě.

BEDŘICH LOEWENSTEIN (1929-2017) in memoriam

Bedřich Loewenstein byl česko-německý historik se specializací na moderní evropské dějiny s přesahem do dalších společenskovědních disciplín. Narodil se jako syn lékaře ve smíšené česko-německo-židovské rodině. Po nástupu nacismu byl proto vyloučen z gymnázia a následně totálně nasazen. Po válce se rozhodl pro studium filozofie, odkud byl rovněž vyloučen, tentokrát z politických důvodů. Vystudoval historii až na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Pracoval v Historickém ústavu ČSAV, zabýval se především moderními německými dějinami. Po nástupu normalizace přišel o zaměstnání a nemohl publikovat. Jako tlumočník na velvyslanectví SRN pomáhal vytvořit vazby mezi disentem a exilem a zároveň publikoval v samizdatu. Od roku 1979 vyučoval na univerzitě v Západním Berlíně, po roce 1989 přednášel na Univerzitě Karlově. Před smrtí v květnu 2017 působil jako vědecký publicista. Je mj. držitelem německého Kříže za zásluhy na klopě.

Bedřich Loewenstein získává in memoriam od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a výrazný přínos historické vědě při poznávání soudobých dějin.

LENKA MAREČKOVÁ ( ⃰ 1963)

Lenka Marečková je básnířka, spisovatelka a právnička, která byla za komunistického režimu v Československu vězněna z politických důvodů. Od mládí psala básně a účastnila se s nimi i různých soutěží. Kvůli básni Smrt diktátora, která odkazovala na nedávnou smrt Leonida Brežněva, se o ni začala zajímat Státní bezpečnost. Skončila ve vazbě, kde strávila dva měsíce. Po propuštění podepsala Chartu 77 a začala aktivně působit v disentu, především ve VONS. V březnu 1985 byla odsouzena na 7 měsíců odnětí svobody. Po propuštění se dále angažovala, byla mnohokrát zatčena, vyslýchána a vězněna v celách předběžného zadržení. V roce 1996 vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, v dalších letech se podílela na reformě českého systému vězeňství a působila v oblasti ochrany lidských práv a občanských aktivit. Je držitelkou Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.

Lenka Marečková získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

KAREL SABELA (1917-1949) in memoriam

Kapitán Karel Sabela byl voják, protinacistický a protikomunistický odbojář. Za války působil v cizinecké legii, stál u zrodu jednotky československé zahraniční armády ve Francii a po přesunu do Velké Británie spoluzakládal československou obrněnou brigádu. V roce 1944 se zúčastnil vylodění v Normandii a následného osvobozování Francie. Za svou statečnost obdržel řadu vyznamenání. Od září 1947 působil jako velitel roty a posléze praporu žatecké 21. tankové brigády. Po komunistickém puči se stal členem odbojové organizace Praha-Žatec, která plánovala protikomunistické povstání. Právě tanky jeho brigády měly tvořit hlavní údernou sílu povstalců. Akce ale byla vyzrazena a jeden z pěti vynesených trestů smrti se týkal i jeho. Jeho život skončil ve věku pouhých 32 let na pankrácké šibenici v červenci 1949. Poté byl tajně pohřben do jednoho z hromadných hrobů na Ďáblickém hřbitově. Na podzim 2025 zde započaly práce na exhumaci jeho ostatků.

Kapitán Karel Sabela získává in memoriam od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době nacistické a komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

DRAHOMÍRA ŠINOGLOVÁ ( ⃰ 1947)

Drahomíra Šinoglová, rozená Svobodová, byla za komunistického režimu v Československu vězněna z politických důvodů. Už od mládí se odmítala podvolit atmosféře strachu a nesvobody, kterou totalitní režim ve společnosti vytvářel. Státní bezpečnost ji i manžela Jana zatkla za rozmnožování a šíření textů tehdejší zakázané literatury a soud ji poslal na rok do vězení nepodmíněně. Jelikož byla těhotná, před nástupem trestu se skrývala a žádala o odklad. Po měsíci věznění byla na nátlak světové i části české veřejnosti propuštěna na svobodu. Ani pak jí a její rodině nedala Státní bezpečnost pokoj a v rámci akce Asanace chtěla, aby se vystěhovali do zahraničí. Až do roku 1989 čelila ona i její tři děti vytrvalému nátlaku ze strany StB. V roce 2012 získala Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.

Drahomíra Šinoglová získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

MICHAELA VIDLÁKOVÁ ( ⃰ 1936)

Michaela Eva Vidláková, rozená Lauscherová, narozená v roce 1936, přežila holokaust. Narodila se v Praze do židovské rodiny. V prosinci 1942 byla celá rodina deportována do ghetta v Terezíně, se štěstím tam i s rodiči přežila. V dubnu 1953 se rodina pokusila o emigraci do Izraele, při přechodu hranice byli ale všichni zatčeni a souzeni. Jen díky rozsáhlé prezidentské amnestii ona s matkou strávila půl roku ve vazbě, otec jeden rok ve vězení. Byla vyloučena z gymnázia, maturitu tak složila při zaměstnání. Poté vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, specializovala se na živočišnou fyziologii, načež pracovala jako biochemička v laboratoři IKEM. Od konce 60. let vykonávala různé funkce v rámci Židovské obce v Praze. Je členkou reprezentace Židovské obce v Praze a je aktivní v Terezínské iniciativě a dalších sdruženích, přes 30 let pořádá besedy ve školách a dalších institucích v Česku, Německu a Rakousku. V roce 2016 jí byl propůjčen Záslužný řád Spolkové republiky Německo, v roce 2022 obdržela od prezidenta ČR medaili Za zásluhy I. třídy.

Michaela Vidláková získává od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době nacistické a komunistické totality a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.