2. ŘÍJNA

foto Vojenský historický ústav

Karel Kutlvašr se narodil 27. ledna 1895 v Michalovicích. Když vypukla 1. světová válka pracoval jako úředník firmy vyvážející zemědělské stroje v Kyjevě. Zde také vstoupil do tvořící se československé vojenské jednotky. Stal se pak jedním z legendárních velitelů čs. legií v Rusku a po návratu do vlasti v armádě už zůstal. Od počátku nacistické okupace byl Karel Kutlvašr zapojen v odboji v řadách Obrany národa a v květnu 1945 po vypuknutí Pražského povstání stanul v čele vojenského velitelství. Úspěšně řídil obranu hlavního města a funkci vojenského velitele Prahy vykonával až do konce května 1945. Protože ale podepsáním kapitulace německých jednotek 8. května 1945 umožnil, aby půl miliónu německých vojáků přešlo do amerického zajetí, byl společně s dalšími představiteli České národní rady prohlášen za osobu nepřátelskou SSSR. Únor 1948 a nástup komunistů k moci přinesl konec jeho vojenské kariéry. Již 8. března 1948 mu byla udělena tzv. zvláštní dovolená a v červnu t.r. byl přeložen do výslužby. Tím to ale neskončilo – v prosinci 1948 byl zatčen a postaven do čela údajné odbojové skupiny „Pravda vítězí“. V polovině května 1949 ho pak státní soud v Praze odsoudil za velezradu na doživotí a zároveň ho degradoval na vojína v záloze. Jen o vlásek tehdy unikl trestu smrti. Prošel těžkými věznicemi na Mírově, v Opavě i v Leopoldově. Z výkonu trestu byl propuštěn po 11,5 letech na amnestii v květnu 1960. Poté pracoval jako vrátný v Nuselském pivovaru, ale z nabyté svobody se dlouho netěšil. Karel Kutlvašr zemřel náhle v ranních hodinách 2. října 1961 v pražské motolské nemocnici. Bylo mu 66 let. Jeho úplná rehabilitace proběhla až po listopadu 1989, kdy byl posmrtně povýšen do hodnosti armádního generála a vyznamenán Řádem M. R. Štefánika in memoriam.