15. ČERVENCE
● 1942: † Bohumír Černohorský
voják, protinacistický odbojář a příslušník vedení Obrany národa, zavražděn nacisty
zdroj Wikimedia (volné dílo)
Bohumír Černohorský se narodil 13. července 1903 v Rakovníku v rodině krejčovského mistra. Po maturitě dobrovolně vstoupil do armády, vystudoval Válečnou akademii v Hranicích a jako poručík nastoupil k dělostřeleckému pluku v Banské Bystrici. Poté absolvoval různé kurzy pro spojovací vojsko a koncem roku 1928 automobilní kurz pro důstojníky dělostřelectva. V hodnosti kapitána se v roce 1931 stal posluchačem Válečné školy v Praze, kterou úspěšně zakončil v roce 1934. Po absolvování plynového kurzu v Olomouci působil nejen jako velitel skupiny pro plynové školy, ale i jako profesor pro výuku o chemických bojových látkách na Vysoké škole válečné v Praze (již v hodnosti majora). Za mobilizace pracoval v. oddělení štábu ZVV v Praze a poté v hlavním štábu MNO jako důstojník oddělení branné výchovy. Po německé okupaci se zapojil do odboje a působil ve vedení Obrany národa, kde se podílel na vytváření Zemských velitelství Obrany národa v Čechách a na Moravě. Podařilo se mu vyhnout velkému zatýkání v řadách vojenského odboje na přelomu roku 1939 a 1940. Zatčen byl 2. září 1941 a držen v pankrácké věznici, kde byl mučen při výsleších gestapa. Na podzim 1941 ho odeslali do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 15. července 1942 krátce po svých 39. narozeninách za ne zcela jasných okolností zavražděn. V roce 1946 byl Bohumír Černohorský povýšen do hodnosti podplukovníka a v roce 1948 do hodnosti plukovníka in memoriam. Jeho jméno se nachází na Pomníku padlým a popraveným absolventům VŠV v Praze před MNO a na Pamětní desce na budově GŠ AČR v Praze.
● 1913: ⃰ Josef Goldschmid
převaděč a agent-chodec, popraven komunisty
zdroj Archiv bezpečnostních složek, f. vyšetřovací spisy V-5552 Josef Goldschmid
„Osoba Josefa Goldschmida není jednobarevná, v jeho minulosti existovaly temné kriminální stránky a své cesty přes hranici začínal jako pašerák. Na druhé straně však, byť za úplatu, převedl celou řadu lidí za svobodou do západní Evropy, pomáhal udržovat kontakty emigrace s blízkými doma a jako kurýr přinesl řadu zpráv o situaci v Československu. Lze tedy soudit, že (…) patří k těm, jež položili životy na oltář třetího odboje,“ píše se v závěru životního příběhu Josefa Goldschmida v knize Agenti-chodci na popravišti autorů Ivo Pejčocha a Prokopa Tomka. Pocházel z Prahy, kde se narodil 15. července 1913. Jeho otec brzy zemřel, na výchovu jeho a tří sourozenců tak zbyla pouze matka. Goldschmid příležitostně pracoval, ale přiživoval se také různými drobnými podvůdky a krádežemi. Nezákonná činnost jej dokonce přivedla za mříže, je však třeba dodat, že se jí dopouštěl jako velmi mladý a později se už živil řádnou prací. Po únorových událostech usoudil, že v zemi nechce žít a v březnu 1948 přešel ilegálně hranice do americké okupační zóny Německa. Během pobytu v utečeneckém táboře souhlasil, že zdejšímu spolubydlícímu převede do Německa jeho ženu. Potřeba převést další s režimem nespokojené občany z Československa se postupně zvyšovala, rovněž i předávání vzkazů a informací rozděleným rodinám. Úspěšná přeshraniční činnost Goldschmida nezůstala bez povšimnutí ani tajným službám a brzy byl úkolován i CIC. Je otázkou, jak dlouho by byl Goldschmid úspěšný, ale smůla tomu chtěla, že při jedné z četných návštěv Československa byl poznán „uvědomělým“ občanem, který na něj přivolal hlídku SNB. Po přestřelce, kdy se Goldschmidovi podařilo i část tajných dokumentů spálit, byl nakonec 17. května 1949 zatčen. Po krutých výsleších bylo spolu s Josefem Goldschmidem obviněno dalších 17 osob. Státní soud v Praze vynesl nad skupinou mimořádně tvrdé tresty. Josef Goldschmid byl odsouzen k trestu smrti, dále padly dva doživotní tresty, jeden trest v délce 25 let, dva na 20 let apod. Většina těchto odsouzených se na svobodu dostala až v roce 1960 na základě velké prezidentské amnestie. Životní pouť Josefa Goldschmida se měla uzavřít na popravišti 6. září 1950. „Kurýr se však odhodlal vzdorovat režimu až do samotného konce. V noci před popravou si (…) přeřezal žíly na obou rukách, ztratil velké množství krve a exekuce tak nemohla být provedena (…). Život si samozřejmě nezachránil, datum popravy bylo pouze posunuto, ale nenáviděnému režimu způsobil komplikace i při svém odchodu z tohoto světa,“ konstatují autoři v knize Agenti-chodci na popravišti. Josef Goldschmid zemřel ve věku pouhých 37 let na šibenici na nádvoří věznice Praha Pankrác 23. září 1950.
