Vratislav Janda (1913–1949)

Narodil se 1. 8. 1913 v Úžicích (okres Mělník, dříve okres Kralupy nad Vltavou, Středočeský kraj), v rodině cukrovarnického dělníka, matka byla v domácnosti. Vychodil pět tříd obecné školy, poté čtyři třídy reálky, maturitní zkoušku složil na reálném gymnáziu. V říjnu 1936 nastoupil k 47. pěšímu pluku v Mladé Boleslavi, aby zde vykonal prezenční vojenskou službu. V březnu 1937 byl povýšen na svobodníka, v srpnu pak na desátníka aspiranta. Na podzim 1937 začal navštěvovat vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kterou úspěšně zakončil a získal hodnost poručíka pěchoty. Do rozpuštění čs. armády v roce 1939 působil jako voják z povolání ve funkci velitele čety u hraničářského praporu v Děčíně.

Po obsazení Československa nacisty začal pracovat jako úředník na Okresním úřadu v Mnichově Hradišti. Současně se také zapojil do ilegální činnosti jako člen odbojové organizace ÚVOD. V roce 1942 jej Němci zatkli a věznili nejprve v Mladé Boleslavi, později na Pankráci. Během vazby ho gestapo opakovaně mlátilo a týralo, po jednom z výslechů zůstal tři dny v bezvědomí. Stanul před soudem v Drážďanech, kde mu byl navrhován trest smrti, ale nakonec ho odsoudili „jen“ k deseti letům těžkého žaláře. Během tří strastiplných let, kdy byl například nasazován k vykopávání nevybuchlých leteckých bomb, prošel věznicemi v Chemnitz, Bambergu a Schweinfurtu. Z poslední jmenované se mu podařilo v dubnu 1945 uprchnout a připojit se k postupující americké armádě. Prožité útrapy se na něm však podepsaly takovou měrou (vážil pouhých 37 kg), že se do Československa vrátil až v srpnu 1945 poté, co se zotavil.

Za svou činnost během německé okupace obdržel Československý válečný kříž, Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem a Československou vojenskou medaili Za zásluhy II. stupně. V obnovené Československé lidové armádě byl jako voják z povolání nejdříve přidělen k 30. pěšímu pluku v Liberci, v srpnu roku 1945 pak k 48. pěšímu pluku v Pelhřimově, kde působil jako velitel 3. roty. V tu dobu byl již čerstvým štábním kapitánem. Za působení v Pelhřimově byl jeho nadřízeným jako velitel praporu mjr. Květoslav Prokeš, stejně jako on budoucí oběť „Akce Anton“. V září 1948 se stal velitelem 15. roty v Benešově. K jeho zatčení došlo 16. 5. 1949. Byl obviněn z přípravy ozbrojeného puče, který měl údajně vypuknout v noci ze 16. na 17. května. Jak udávala obžaloba, Vratislav Janda měl z rozkazu Květoslava Prokeše velet asi 70 samopalníkům, kteří se měli významnou měrou podílet na zdárném průběhu převratu.

V představách komunistických vyšetřovatelů se jednalo o rafinované, rozvětvené spiknutí, jehož vystoupení bylo na spadnutí, čemuž odpovídal i počet zatčených a přísnost vynesených trestů. Vratislav Janda byl dne 30. 7. 1949 smíšeným senátem Státního soudu v Praze (předseda pplk. Jiří Štella, státní prokurátor pplk. Dr. Vieska) odsouzen za údajný zločin velezrady k trestu smrti. Stejné rozsudky si od tohoto soudu odnesli i Květoslav Prokeš a Jaroslav Borkovec. V paralelním procesu, který probíhal u civilního senátu Státního soudu, byli k trestu smrti za stejnou činnost (příprava květnového puče) odsouzeni ještě Emanuel Čančík, Josef Charvát a Vratislav Polesný. 5. listopadu 1949 se na pankráckém popravišti životy všech těchto mužů uzavřely.

Mgr. Petr Mallota

Archivní dokumenty:

  1. Poválečné fotografie Vratislava Jandy (zdroj: NA).
  2. Udělení medaile za chrabrost prezidentem republiky (zdroj: NA).
  3. Potvrzení o léčení po návratu z koncentračního tábora (zdroj: NA).
  4. Záznam o předání vězňů do vazby Státního soudu v Praze – 1. část (zdroj: ABS).
  5. Záznam o předání vězňů do vazby Státního soudu v Praze – 2. část (zdroj: ABS).
  6. Výňatek z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci odvolání – 1. část (zdroj: ABS).
  7. Výňatek z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci odvolání – 2. část (zdroj: ABS).
  8. Výňatek z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci odvolání – 3. část (zdroj: ABS).
  9. Zamítavé stanovisko Státního soudu v Praze ve věci prezidentské milosti (zdroj: NA).
  10. Prohlášení národního umělce Josefa Skupy, přiložené k žádosti o prezidentskou milost (zdroj: NA).
  11. Protokol o seznámení odsouzených s výkonem trestu smrti příštího dne (zdroj: NA).
  12. Prosba rodiny o sdělení data kremace a o vydání popela (zdroj: NA).

Prameny:

  • Archiv bezpečnostních složek
    • f. Vyšetřovací spisy Správy vyšetřování StB (centrála), sign. V-6297/MV.
    • f. Inspekce ministra vnitra ČSR-ČSSR, I. díl, inv. č. 1387
  • Národní archiv
    • f. Státní prokuratura Praha, sp. zn. Pst I 1067/49
    • f. Generální prokuratura Praha, sp. zn. T 135/49
    • f. Státní soud Praha, sp. zn. Or I 946/49; Or I 1161/49-35; Or I 1056/49
    • f. Nejvyšší soud, sp. zn. To 152/49
    • f. Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Vratislava Jandy.
  • Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv
    • sb. Kvalifikační listiny, kvalifikační listina Vratislava Jandy.

Literatura:

  • BRET, Jan: 22 oprátek. Ministerstvo obrany, Praha 1999.
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora: Z letopisů třetího odboje. Hříbal, Praha 1992.
  • KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Barrister & Principal, Brno 2001.
  • RADOSTA, Petr: Protikomunistický odboj: Historický nástin. Egem, Praha 1993.
  • ŠVEHLA, Marek: Do boje proti komunistům. Respekt, roč. 1999, č. 37.