Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka |
• Kontakty |
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » Václav Tippl (1930–1950)

Narozen 3. 9. 1930 v Praze (okres Praha-město, Praha kraj) jako Václav Lisý. V útlém věku si ho osvojil za svého syna Josef Tippl, který pojal před válkou za manželku jeho matku Cecílii, roz. Koubovou. Josef Tippl byl německé národnosti, což mělo nemalý vliv na Václavovu výchovu a jeho budoucí vzdělávání. Po absolvování obecné školy v Mezimostí nad Nežárkou[1] navštěvoval z popudu nevlastního otce německou měšťanku v Táboře. Posléze nastoupil jako učeň na strojvedoucího v topírně v Mezimostí nad Nežárkou. Téměř vzápětí po osvobození, v květnu 1945, se ocitl na pět měsíců v zajišťovací vazbě ONV v Mezimostí nad Nežárkou. Důvodem byla jeho německá národnost, kterou v minulosti přijal po nevlastním otci. Po různých zdravotních peripetiích a pracovním zařazení na různé zemědělské usedlosti v okolí Veselí nad Lužnicí se začal učit na číšníka v Grand hotelu v Českých Budějovicích. Následně vystřídal v průběhu více než jednoho roku několik restauračních zařízení v různých koutech Československa, aniž někde setrval déle než dva nebo tři měsíce. Již v době tohoto putování po celé republice začal uvažovat o odchodu za hranice.

V srpnu 1948 na rady známých překročil československé státní hranice v prostoru Českých Velenic a po menších obtížích s rakouskou finanční stráží pokračoval vlakem do Vídně. Zde se ihned hlásil na Military Police a poté na úřadovně CIC[2] s tím, že uprchl z Československa a rád by se nějakým způsobem zapojil do zpravodajské činnosti proti režimu. Posléze ho přesouvali z jednoho uprchlického tábora do druhého, aniž dostal nějaký konkrétní úkol. V této situaci se rozhodl pro návrat do ČSR s úmyslem, že nesetrvá na půdě republiky dlouho. Po předání věcí určitým osobám a vyřízení dalších náležitostí se před plánovaným odchodem zpět do Rakouska spojil s lidmi zapojenými do ilegálních sítí na Pelhřimovsku a Českobudějovicku. Tyto osoby, Vilímek, Klár a další, po něm požadovali, aby informoval příslušné úřady v zahraničí o jejich ilegálních aktivitách proti režimu a možnostech navázání spolupráce mezi nimi. Přechod přes hranice provedl úplně stejným způsobem a opět se hlásil na úřadovně CIC. Téměř současně se zavázal i ke spolupráci s FSS.[3] Do budoucna měl získávat především informace vojenského charakteru od osob z okruhu jeho známých. Hned při dalším návratu do Vídně byl zadržen orgány CIC a odsouzen na čtyři měsíce vězení za nepřiměřené chování vůči příslušníkům CIC a za držení velkého množství valut. V únoru 1949 po propuštění dostal od známého nabídku, aby převedl za peněžní odměnu určité osoby z Československa. Zmíněné osoby se mu však nepodařilo nalézt na uvedených adresách, a proto se rozhodl pro návrat do Vídně. Během cesty vlakem z Prahy do Českých Velenic 16. února 1949 jej v podnapilém stavu zadržela Státní bezpečnost. Po výslechu v Táboře na něj byla uvalena vazba, ve které setrval až do soudního líčení v květnu 1950. Státní soud mu za velezradu a vyzvědačství vyměřil 20 let odnětí svobody, přičemž od popravy ho zachránil pouze jeho mladistvý věk. Nejdříve putoval do pankrácké věznice. Na začátku srpna 1950 byl přeložen do TPT Mariánská na Jáchymovsku, kde se zařadil do skupiny trestanců pracujících na nově budované šachtě Adam.

V táboře se po svém příchodu seznámil s několika vězni podobného věku. Část z nich přemluvil k útěku za hranice z jejich dosavadního pracoviště, které k tomu přímo vybízelo. Žádné kulometné věže, ostnatý drát ani vlčáci, vše měli pod patronací pouze dva esenbáci z útvaru Jeřáb. Nebyl čas otálet, protože tento stav se mohl rychle změnit. Určitou roli tu bezesporu hrála důvěra v Tipplovy zkušenosti a skutečnost, že nejen v jeho případě nebylo na co čekat, protože se nejednalo o žádné „měsíčkáře“.

V úterý ráno dne 5. 9. 1950 nastoupil V. Tippl spolu se zhruba desítkou dalších trestanců na obvyklou denní směnu na šachtě Adam poblíž TPT Mariánská. Podle předem připraveného plánu se mladíkům v čele s V. Tipplem podařilo nejprve odzbrojit a následně zavřít do blízkého baráku jednoho ze dvou službu konajících příslušníků SNB. Potom s pomocí získaných zbraní odzbrojili i druhého strážce zákona z útvaru Jeřáb, který měl na starosti druhou skupinu pracujících vězňů. Janouch se posléze převlékl do uniformy druhého příslušníka SNB a začal ho hlídat. Mezitím Tippl, Štěpán, Kronus a Kysela začali svazovat drátem další trestance a civilní zaměstnance, aby zabránili rychlému vyzrazení jejich útěku. Počítali s tím, že se jim podaří získat až několikahodinový náskok, díky němuž se dostanou za hranice. Svázané osoby posléze spouštěli do „hloubení“. Jako poslední přišel na řadu příslušník SNB Holemý, druhý strážmistr Pevný zůstal omráčený a zavřený v přilehlém baráku. Janouch v uniformě příslušníka SNB, ozbrojený pistolí a samopalem, vedl před sebou čtyři trestance: Tippla, Kyselu, Kronuse a Štěpána. Plán vycházel. Zdálo se, že to je šťastné řešení, protože u náhodných chodců nevzbuzovali žádné podezření. Urazili však pouze několik kilometrů ve směru na Abertamy. Krátce po přepadení se totiž podařilo zraněnému strážmistrovi Pevnému uvolnit dráty z rukou a dostat se z baráku. Poté se ihned odebral na velitelství SNB na Mariánské, kde celou věc ohlásil. Okamžitě byl vyhlášen poplach a už zhruba po hodině narazily vyslané oddíly SNB na stopu prchajících trestanců. Štěpán byl na útěku zastřelen, Janoucha a další dva trestance na místě zadrželi a eskortovali do podzemních cel kláštera na Mariánské, kde je začali zpracovávat vyšetřovatelé StB. Tipplovi se sice podařilo utéct, ale hned druhý den ráno byl zadržen v Karlových Varech a dopraven k ostatním.

Stejně jako ostatní obvinění byl Tippl podroben nevybíravým výslechům v prostorách kláštera na Mariánské. V jeho případě mu ještě přitěžovala příslušnost k německému národu, což mu bylo v průběhu vyšetřování dáváno náležitě najevo. Na druhou stranu je nutno říct, že Tippl nechoval k Čechům ani Slovákům vřelý vztah, ba naopak, leckdy byl vůči nim až arogantní.

V říjnu 1950 zasedla soudní garnitura z Prahy spolu s obžalovanými v místním kině Radium v Jáchymově a soudní řízení tak mohlo začít. Hlavního líčení se na pokyn vyšších míst zúčastnili i posluchači policejní školy, bachaři z různých věznic a nakonec i civilisté z okolí, aby si uvědomili důležitost jejich práce a byli ve styku s trestanci velmi ostražití. Obhájci obžalovaných se nezmohli na nic, pouze apelovali na jejich mladistvý věk. Státní soud po dvoudenním jednání vyřkl čtyři absolutními tresty (Václav Tippl, Jiří Janouch, Jaroslav Kysela a Jiří Kodet) za velezradu, vyzvědačství a pokus o vraždu, případně spolčení k vraždě. Všichni ostatní se mohli radovat, že „vyfásli“ doživotí nebo jen 20 let za mřížemi a zachovali si aspoň život. U V. Tippla nebylo pochyb, že trest smrti ho tentokrát nemine, a tak se odvolání v jeho případě stalo spíše už jen formalitou.

Rozporuplný život mladíka V. Tippla skončil 21. října 1950 v Praze na Pankráci.