Tibor Vrbický (23. 10. 1921 – 2. 11. 1951)
Narodil se v Uníně, okres Skalica. Absolvoval pět tříd obecné a jednu třídu hospodářské školy, při studiu však musel pracovat na otcově hospodářství. V roce 1942 byl odveden do armády a po absolvování zákopnického kursu jej odveleli s celou jednotkou do Itálie. Tam zajišťoval týl fronty a vykonával opevňovací práce. V roce 1944 přešel k italským partyzánům a zůstal u nich až do konce války. Poté se vrátil domů a pokračoval v práci u svého otce. V roce 1947 se oženil a následující rok odešel i s manželkou, s níž měl posléze dvě děti, do Čech, kde nastoupil v Litomyšli do tamní cihelny. Dne 5. května 1948 vstoupil do KSČ, absolvoval okresní politickou školu KSČ a v místní organizaci KSČ působil ve funkci předsedy. Dne 15. listopadu 1949 vstoupil do Sboru národní bezpečnosti a po absolvování výcviku jej odveleli k strážnímu oddílu v Jáchymově, útvar Jeřáb II/5 Vršek.
Během hlídání jáchymovských muklů Vrbický velmi rychle ztratil jakékoliv iluze o práci ve Sboru národní bezpečnosti a už po půl roce služby se rozhodl pro útěk za hranice. Ve správě ministerstva spravedlnosti se uvádí, že Tibor Vrbický udržoval poměr s Františkou H., s níž si naplánoval útěk do Spolkové republiky Německo. Dne 27. dubna 1950 odešel spolu s ní a s jejími dvěma dětmi do Chebu. Vrbický se vydal prozkoumat, jaké jsou možnosti přechodu hranic, přičemž ho dvakrát kontrolovala Pohraniční hlídka. Předstíral přitom, že pronásleduje vězně, a díky tomu se vyhnul podezření. Nakonec sám překročil hranici s Německem. Na druhé straně se vzdal německým pohraničníkům a odevzdal jim zbraň a služební a stranickou legitimaci. Později ho v Hofu a Straubingu vyslýchaly orgány americké kontrarozvědky Counter Intelligence Corps, kterým vypověděl o svém působení v Jáchymově a o těžbě a vývozu uranové rudy. Vyšetřovatelé mu kladli různé místopisné a personální otázky a ptali se ho na politické poměry v Československu. Poté se přihlásil v uprchlickém táboře Valka.
Do ČSR se Vrbický vrátil 8. července 1950, lze však pochybovat o tom, že v roli agenta-chodce. Pokoušel se totiž přihlásit jako brigádník v Neprobylicích v okrese Podbořany na polní práce, ale protože se nemohl prokázat věrohodnými osobními doklady, byl 15. července 1950 zadržen. Agenti-chodci na rozdíl od něj většinou disponovali penězi, zbraní a především důvěryhodnými padělanými doklady. U Vrbického se však našla pouze mapa ČSR, Mariánských Lázní, pět potvrzení, čtyři fotografie, 157 Kčs, pracovní knížka na jeho jméno a slovensko-německý slovník. Je více než pravděpodobné, že Vrbický se vrátil do ČSR na vlastní pěst.
Tibora Vrbického soudil Státní soud v Praze a po jeho odvolání i Nejvyšší soud v Praze.[1] Rozsudky z 28. června 1951 a 7. září 1951 byl uznán vinným ze zločinů velezrady a vyzvědačství a podle zákona 231/48 Sb. mu byl vyměřen trest smrti oběšením. Podle výroku Nejvyššího soudu Vrbický: „Svými činy způsobil naprosto nenahraditelnou škodu, a proto první soud správně došel k závěru, že obviněný jako třídní nepřítel pracujícího lidu musí býti zneškodněn a vyřazen navždy z lidské společnosti.“ Vrbický údajně získal svůj „nepřátelský vztah“ ke komunismu mezi americkými vojáky v Itálii, mezi nimiž se pohyboval po skončení druhé světové války. Sice ještě požádal o prezidentskou milost, ale prezidentovo doporučení znělo žádosti nevyhovět a plně se tak shodovalo s linií vedení bezpečnostních složek, které své podřízené tímto způsobem zastrašovaly.
Tibor Vrbický byl popraven v Praze na Pankráci 2. listopadu 1951 v 5.40 ráno za účasti předsedy senátu Dr. Jaroslava Nováka a prokurátora Dr. Čížka. Po pádu komunistického režimu Vyšší vojenský soud v Příbrami zrušil na základě zákona o soudní rehabilitaci 15. srpna 1990 rozsudek nad Tiborem Vrbickým a všechna navazující rozhodnutí.
Vladimír Palko
Archivní dokumenty:
- Tibor Vrbický (Archiv ÚPN).
- Služební přísaha Tibora Vrbického z 25. 2. 1950 (Archiv ÚPN).
- Zpráva o zběhnutí Tibora Vrbického z 2. 5. 1950 (Archiv ÚPN).
- Seznam zadržených věcí Tibora Vrbického po zatčení (Archiv ÚPN).
- Rozsudek Státního soudu v Praze z 28. 7. 1951 (Archiv ÚPN).
- Záznam o popravě T. Vrbického z 2. 11. 1951 (Archiv ÚPN).
- Ohledací list Tibora Vrbického (Archiv ÚPN).
- Žádost Anny Vrbické o zaslání úmrtního listu z 5. 10. 1952 (Archiv ÚPN).
Prameny:
- Archiv ÚPN Bratislava
Literatura:
- LAZAR, Ján: Zoznamy obetí, In: Ed. František Mikloško – Peter Smolík – Gabriela Smolíková: Zločiny komunizmu na Slovensku 1948–1989, 2. zv., Vydavateľstvo Michala Vaška, Prešov 2001
[1] Složení senátu Nejvyššího soudu: předseda senátu Jan Křepela, soudci z povolání: František Sechser, Dr. Výborný, plk. Metlička, plk. Laifr, soudci z lidu: elektrikář František Neduna a topograf Karol Ferenc. Státní prokuraturu zastupoval Emanuel Čimbura.
