Slavoj Šádek (1926–1949)

Slavoj Šádek (zdroj: ČTK)

Narodil se 3. března 1926 v Brně, později se s rodiči přestěhoval do Prahy. Jeho otec byl legionářem a důstojníkem československé armády, v roce 1939 jej v hodnosti majora přeložili do výslužby a začal pracovat jako úředník u firmy Kablo. Slavoj Šádek vychodil pět tříd obecné školy, čtyři třídy reálky a Vyšší průmyslovou školu, na níž složil na jaře roku 1947 maturitu. Od září byl zaměstnán jako technický úředník u stejné firmy jako jeho otec, nejdříve několik měsíců v bratislavské pobočce Gumon, posléze v pražském závodě v Hostivaři. V roce 1945 vstoupil do Československé strany národně sociální, kde působil jako funkcionář v její mládežnické sekci, později byl zvolen propagačním referentem své místní organizace.

Někdy počátkem jara 1948 ho jeho známí z národněsocialistické strany Josef Dvorský a Jaroslav Fiala seznámili se svými protirežimními odbojovými aktivitami a on se k nim bez váhání přidal. Jeho hlavním úkolem mělo být šíření myšlenek odboje a získávání důležitých zpravodajských informací. Jaroslav Fiala navázal v dubnu 1948 styk se svým přítelem Miloslavem Chocem, který se tehdy vrátil ze Západu do ČSR s různými úkoly od emigrantů v Řezně. Právě jemu Šádek na žádost Fialy několikrát pomohl, například tím, že spolu s Fialou vyzvedl balík s vysílačkou a zbraněmi u bývalého partyzána Leopolda Hamaly v Prostějově (5. května 1948) a později je ukryl u sebe ve sklepě. Chocovi, kterého znal jen letmo, a to ještě pouze pod krycím jménem Miloslav Jaroš, opatřil navíc dvě pistole ráže 9 a 7,65 mm a krabici éteru.

Slavoj Šádek o své podzemní činnosti informoval několik osob, především rodinného lékaře MUDr. Václava Provazníka, který s jeho skupinou začal následně spolupracovat (opatřil např. již zmíněný éter, vitaminy, dvě pistole ráže 9 mm a střelivo). Přes něj se také dozvěděl o obdobných aktivitách jejich společného známého majora Václava Kleina (byl zaměstnán se Šádkovým otcem), takže se později v této věci zkontaktoval i s ním. Když byl Fialou žádán, aby opatřil vysílací stanici, obrátil se na kolegu ze studií Zdeňka Kozáka. Od něj si také půjčil pistoli ráže 7,65 mm (druhou zbraň ráže 9 mm předanou později Chocovi získal zřejmě od svého kamaráda Zděňka Purše výměnou za zbraň od MUDr. Provazníka).

S Miloslavem Chocem, s nímž ho zanedlouho spojí stejně tragický osud, se Slavoj Šádek poprvé setkal ve vile Vokálových,[1] kam ho někdy začátkem května Fiala zavedl, podruhé ho viděl 24. května na náměstí Jiřího z Poděbrad.[2] Na schůzkách, které proběhly na stejném místě ještě 25. a 26. května, se Choc oběma mladíkům (Fialovi i Šádkovi) svěřil se záměrem získat od jistého muže důležité dokumenty. Tento člověk (jednalo se o komunistického funkcionáře majora Augustina Schrmma) měl bydlet v nedaleké ulici Horní Stromky. Po Chocově prvním, neúspěšném pokusu ho na tomto místě zastihnout (26. května večer) mu Slavoj Šádek přislíbil pomoc i na druhý den. Fiala naopak ten den přijít nemohl.

27. května 1948 ráno objednal Slavoj Šádek po předchozí domluvě s Chocem taxi a čekal v něm u vinohradské nemocnice. Druhý jmenovaný se vypravil opět do Schrammova bytu, vyzbrojený stejně jako předešlý den dvěma Šádkovými pistolemi a éterem.[3] O několik minut později byl pak Augustin Schramm zastřelen. Co se ve 4. patře domu čp. 9 tehdy skutečně událo a jaký podíl na tom měl právě Miloslav Choc (střílel, či nestřílel on?), je dodnes záhadou. Na exponovaném místě se pravděpodobně pohybovaly další osoby (druhého neznámého muže si všiml jeden ze svědků,[4] o den dříve viděl dokonce dva muže v Chocově společnosti Šádek) a konečně i Choc u soudu své původní přiznání k vraždě odvolal. Po Chocově příchodu oba mladíci z místa činu odjeli a znovu se viděli až po svém zatčení.

Jelikož si Slavoj Šádek uvědomoval vzrůstající nebezpečí ze strany bezpečnostních orgánů, snažil se kompromitující materiály lépe ukrýt. Se svolením známého svého otce pplk. Kačera část zbraní přemístil do jeho sklepa a některé vydal Fialovým známým. Od pplk. Kačera také získal úřední dokumenty opatřené hlavičkou ministerstva národní obrany, které chtěl později využít pro další odbojovou činnost, stejně jako vojenské informace, k nimž měl podle něj Kačer přístup. K tomu však již nedostal příležitost. Státní bezpečnost, která po vraždě rozjela rozsáhlé vyšetřování, ho zatkla 2. června 1948 u něj v bytě. Ocitl se mezi desítkami zatčených, kteří se buď nějakým způsobem účastnili odboje, nebo jen přišli do styku s podezřelými.

Stejně jako ostatní byl ve vazbě Státní bezpečnosti podroben mučení, po němž doznal, co se po něm chtělo. Na základě toho jej prokurátor obžaloval ze zločinu úkladů o republiku, vojenské zrady, spoluviny na vraždě zjednané (záhadná smrt Augustina Schramma) a předal soudu.[5] Hlavní líčení s jeho skupinou se odbylo během listopadu 1949 před Státním soudem Praha. Komunistickému tribunálu, jemuž předsedal sám prezident této nově vzniklé instituce JUDr. Hugo Richter, nešlo o spravedlnost, nýbrž o pomstu na lidech, kteří se nepodvolili. Etablující se režim navíc potřeboval vytvořit atmosféru strachu, aby si upevnil své pozice. Tomu odpovídala i přísnost rozsudku: sedm trestů smrti (pět v nepřítomnosti), dvě doživotí a pro zbývajících šest osob celkem 113 let těžkého žaláře. Právě Slavoj Šádek a Miloslav Choc patřili do první skupiny.[6]

Protože podání zmateční stížnosti i odvolání Nejvyšší soud v Brně zamítl a milost udělena nebyla, zbývalo jediné: 19. února 1949 v 7 hod. 8 minut vyvedli Slavoje Šádka na nádvoří pankrácké věznice, kde už na něj čekali členové senátu Státního soudu a prokurátor, aby mu znovu přečetli rozsudek a zamítnutí všech žádostí. Celému výjevu byl kromě obhájců a dědečka Miloslava Choce (jeho vnuk přišel na řadu o několik minut později) přítomen i jeho bratr. Předtím, než ho předali katovi (7 hod. 12 minut) a než ten započal s popravou (7 hod. 15 minut), stačil ještě zvolat: „Ať žije svobodná Československá republika!“ V 7 hod. 20 minut konstatoval úřední lékař smrt. Nebýt této justiční vraždy, Slavoj Šádek by se za necelý měsíc dožil 23 let.

Mgr. Petr Mallota

Archivní dokumenty:

Prameny:

  • Archiv bezpečnostních složek
    • f. Vyšetřovací spisy Správy vyšetřování StB (centrála), sign. V-2646/MV
    • f. Zemský odbor bezpečnosti (ZOB), sign. 300-2-1; 300-3-4; 300-4-1 (až 3); 300-5-4; 300-7-1; 300-8-4; 300-9-3; 300-10-1; 300-14-1 (až 7), 300-15-1 (až 5)
    • f. Ústředna Státní bezpečnosti, sign. 305-27-1
    • f. Mapy zpráv Studijního ústavu MV, sign. Z-937.
  • Národní archiv
    • f. Státní prokuratura Praha, sp. zn. Spt 49/48
    • f. Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Miloslava Choce
    • f. ÚV KSČ (100/36), Šváb – Synková, a. j. 36.

Literatura:

  • ROKOSOVÁ, Šárka: Případ Miloslav Choc a spol. In: Securitas Imperii 12, ÚDV, Praha 2005.

Články:

  • KOVÁŘ, Pavel: Vražda majora Schramma. Reflex, 27. 1. 1995.
  • PAVLIS, Jiří: Kdo zavraždil majora? Lidové noviny, 11. 12. 1993, Příloha č. 49.
  • POLÁK, Michael: Podílel se rodák z Liberce na smrti Masaryka? Mladá fronta Dnes, 1. 3. 2007.

[1] Ovdovělá Ludmila Vokálová pronajímala některé pokoje své vily k bydlení. Kromě toho se zde scházeli i přátelé její šestnáctileté dcery Evy, která byla snoubenkou Miloslava Choce. Tato skutečnost a fakt, že ve vile několikrát přespal i Miloslav Choc, stačila k tomu, aby matka i dcera byly odsouzeny k trestům 15 a 5 let těžkého žaláře.

[2] Miloslav Choc zde předal Fialovi úschovní lístek na Hamalova zavazadla, která předtím ukryl v podniku Naše dílo. Odtud byly zbraně (samopaly) a vysílačka přemístěny k Slavoji Šádkovi do sklepa.

[3] Pistoli ráže 9 mm předal Šádek Chocovi 25. května, druhou, ráže 7,65 mm, o den později. V případě menší zbraně není jisté, zda ji měl Choc v tuto dobu u sebe. Sám později vypověděl, že ji 26. května předal onomu neznámému muži, který měl vraždu provést. Po návratu do taxíku ji vrátil Šádkovi.

[4] Tímto mužem byl Lambert Bezpalec.

[5] §§ 6; 1 zák. č. 50/1923 Sb.; §§ 134;135 zák. č. 117/1852 ř. z. (tr. z.)

[6] Souzeni ve skupině Choc a spol. byli: Miloslav Choc (trest smrti), Josef Vávra-Stařík (trest smrti – nepřítomen, později popraven), JUDr. Bohumír Bunža (trest smrti – nepřítomen), doc. Dr. František Kovárna (trest smrti – nepřítomen), dr. Ing. Štěpán Benda (trest smrti – nepřítomen), JUDr. Vratislav Bušek (trest smrti – nepřítomen), Oldřich Kojecký (25 let – nepřítomen), Oldřich Pinkava (doživotí – nepřítomen), Jaroslav Zelinka (20 let – nepřítomen), Vilém Krajčirovič (trest smrti – nepřítomen), Jan Hradil (18 let), Jiří Červenka (30 let), Karel Ševčík (20 let), Slavoj Šádek (trest smrti), Jaroslav Fiala (doživotí).