Milan Paumer se narodil 7. dubna 1931 v Kolíně, dětství však prožil v Poděbradech. Od mládí byl rodiči vychováván podle sokolských a legionářských zásad. Milanův otec pracoval až do února 1948 jako ředitel hospodářského družstva v Poděbradech, poté byl jako „politicky nespolehlivý“ přeřazen do funkce pokladníka. Matka byla v domácnosti. Po válce se vyučil strojním zámečníkem, pak vystudoval strojní průmyslovku v Kolíně. Začátkem 40. let se do Poděbrad přistěhovala rodina známého nacisty popraveného odbojáře Josefa Mašína. Milan Paumer se brzy spřátelil s jeho syny Ctiradem a Josefem. Po únoru 1948 se pak zapojil do jejich protikomunistické odbojové skupiny. Po prvních letech vyčkávání, jestli se nezmění politická situace, se rozhodli k samostatné odbojové činnosti. Při jedné z prvních akcí například rozhazovali napínáčky a hřebíky na silnici, kudy projížděli pionýři na Prvního máje. Další jejich akce však již měly ke „klukovinám” daleko – skupina se rozhodla získat pro boj s komunistickým režimem zbraně a peníze. Ty měly být využity při případném protikomunistickém povstání. Během akcí, jichž se osobně zúčastnil, měl Milan Paumer většinou za úkol řídit automobil a hlídat nejbližší okolí. V říjnu 1952 nastoupil základní vojenskou službu na Vojenské akademii v Turčianském Sv. Martině. I když na něj byly stížnosti pro malou politickou angažovanost (neúčast na politických přednáškách), dosahoval velmi dobrých výsledků v technických oborech. Měsíc či tři týdny před gradací se však Milan Paumer rozhodl spolu se skupinou bratří Mašínů utéct přes hranice do americké zóny v Berlíně. Na zfalšovanou propustku se dostal domů do Poděbrad a poté se na Hoře sv. Kateřiny připojil k ostatním. Dramatická cesta, která nakonec trvala téměř měsíc (přesně 29 dnů), vedla přes východní Německo a skupina se během ní mnohokrát ocitla ve velmi kritické situaci (pronásledovalo je až 20 tisíc příslušníků východoněmecké armády). Milanu Paumerovi se i přes průstřel břicha nakonec podařilo spolu s oběma bratry dorazit do cíle cesty. Další dva členové skupiny, Václav Švéda a Zbyněk Janata, byli dopadeni a v roce 1955 v Československu popraveni. Poté, co se Milan Paumer vyléčil ze zranění, se ve sběrném středisku pro uprchlíky ve Frankfurtu nad Mohanem znovu setkal s bratry Mašínovými. Už před odchodem byli Mašínové i Paumer rozhodnuti, že se na Západě přihlásí do americké armády. Věřili, že se s ní vrátí osvobodit Československo od komunismu, protože očekávali brzký konflikt mezi Západem a Východem. Milan Paumer si odsloužil v americké armádě celkem pět let, z toho devatenáct měsíců v Koreji. Po návratu z Koreje se usadil v Miami na Floridě, kde vystřídal řadu povolání – pracoval například jako údržbář bazénů, recepční v motelu, lovec nutrií, opravář leteckých motorů či taxikář. Nakonec se stal majitelem malé taxislužby, kterou vlastnil až do roku 1998, kdy odešel do důchodu. V roce 2001 se natrvalo vrátil do České republiky. S rodiči se po svém útěku již nikdy nesešel – otec zemřel v roce 1955 a matka dva měsíce před listopadem 1989. Do dnešní doby pořádá Milan Paumer přednášky zejména pro mládež, stal se čestným členem Klubu politických vězňů a skautského oddílu – 53. střediska bratří Mašínů. Vstoupil rovněž do Konzervativní strany, kde je stále velmi aktivní (najdeme ho i na kandidátní listině pro volby do Poslanecké sněmovny, které proběhnou koncem květnu 2010).