Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka |
• Kontakty |
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » Michal Ferianc (1924–1954)

Michal Ferianc (4. 1. 1924 – 20.12.1954) se narodil v Lorainu v americkém státě Ohio, kam jeho rodiče odešli po první světové válce za prací. Koncem roku 1924 se vrátil s matkou do Československa, protože byla často nemocná. Ve Spišských Vlachoch vychodil pět let lidové školy a tři roky školy měšťanské a poté tu pracoval jako dělník. Po potlačení Slovenského národního povstání, kdy působil u partyzánské jednotky „Gottwald“, začala Feriancova vojenská a policejní kariéra, která skončila v Toryskách nedaleko Popradu.

Svého otce poznal osobně až v roce 1947 jako dospělý muž, když přicestoval ze Spojených států na krátkou dovolenou. Začátkem roku 1948 se s ním vrátila do zámoří i jeho matka a svého syna už nikdy neviděla.

Vpodvečer 30. července 1950 se podnapilý Michal Ferianc po diskusi v hostinci, v níž vyjadřoval nespokojenost s režimem, dostal do sporu se svým nadřízeným, štábním strážmistrem Jánem Marhevkou. Křičel na něj, že komunistou nikdy nebyl a nebude a že zavírají duchovní, takže náboženská svoboda v tomhle režimu neexistuje. Marhevka se ho snažil uklidnit, protože rozvášněný Ferianc bezdůvodně vytáhl služební zbraň a začal s ní mávat mezi hosty. Vyvedl Feriance z hostince, ten mu však utekl k služební stanici Torysky, kde Marhevka bydlel. Vydal se proto za ním a našel ho, jak stojí před zamčenou strážnicí. Ferianc na něj namířil zbraň, a když mu Marhevka odmítl vydat klíče (zahodil je do křoví), vlezl do strážnice oknem, které rozbil. Marhevka se vrhl do křoví pro klíče, ale Ferianc se vrátil a namířil zbraň na jeho manželku, která stála poblíž s dítětem v náručí, čímž ho odradil od další akce. Uvnitř vzal Ferianc dva samopaly s municí, zásobníky a dalekohled a zmizel v lese.

Michal Ferianc žil v lesích a přespával v senících okolo Vyšné Šuňavy, kde bydlel jeho bratr Ján, který ho podporoval zásobami, pro něž si Ferianc chodil do kurníku za jeho domem. Přezimoval u své sestry Marie v Spišských Vlachoch a v půlce léta 1951 se rozhodl přejít přes Beskydy na jižní Moravu k rakouským hranicím a překročit je.

Dne 8. září 1951 narazil na své cestě na ostrahu (dva členy Sboru justiční stráže a Ozbrojené stráže ochrany železnic) trestaneckého tábora v kamenolomu Skladaná skala u obce Hrboltová v okrese Ružomberok. Už se nestihl schovat do lesa, a když se ho hlídka snažila legitimovat a začala sahat po zbraních, postřelil je samopalem do nohou. Následné akce zaměřené na dopadení Feriance se účastnilo 126 příslušníků Veřejné bezpečnosti a vojenských posádek z Dolného Kubína a Martina. Ferianc utekl na Oravu, kde si obstarával jídlo po salaších. Když se neúspěšně pokusil koupit si od zemědělců v obci Pribylina slaninu, druhý den ráno zjistil, že seník, v němž spal, je obklíčen příslušníky SNB. Po dvouhodinovém obléhání a přestřelce příslušníci SNB seník podpálili a Michal Ferianc, jehož mezitím zasáhla kulka do hlavy, navzdory těžkému zranění (měl na čele vyhřezlý mozek velikosti slepičího vejce) vyskočil ven, kde ho omráčil úder pažby. Po převozu do nemocnice se případu chopila StB.

Výsledkem prvního procesu, započatého Státním soudem přesně dva roky po zběhnutí z Torysek (30. 7. 1952), bylo odsouzení čtyř lidí, kteří mu během útěku pomáhali, k trestům odnětí svobody nepodmíněně (8–18 měsíců) a jednomu podmíněnému. Za těch 18 měsíců vděčil Feriancův švagr Gustáv Orság soudu, který dospěl k závěru, že kdyby Feriancovi pomoc neposkytl, hrozil by mu rozvrat v rodině. Soud pak nařídil prozkoumání duševního stavu Michala Feriance.

Proces pokračoval za další dva roky, 12. července 1954, před senátem Vyššího vojenského soudu v Praze. Michal Ferianc se cítil podle výpovědi zdráv a konstatoval, že mu pobyt ve vojenské nemocnici ve Střešovicích prospěl. Záchvaty polevily z dvou za týden v Bratislavě na jeden za měsíc na Pankráci a jeden ve Střešovicích. O střelbě při Skladané skále Ferianc senátu tvrdil, že k ní vůbec nedošlo, usvědčili ho však příslušníci, kteří ho zatýkali a kteří potvrdili, že se zajímal o zdravotní stav postřelených hlídačů. Ukázalo se, že projektily z přestřelky u Skladané skály a seníku u Pribyliny jsou totožné, samotný samopal však zničil oheň. Rozsudek zněl 25 let za pokus o zběhnutí, pokus o vraždu, rozkrádání národního majetku a nedovolené ozbrojování, a to navzdory dvěma nejednoznačným psychologickým posudkům, které se však v podstatě shodovaly v tom, že Ferianc se při útěku z Torysek nacházel ve stavu nepříčetnosti (nebo ve stavu blízkém nepříčetnosti), ale rozcházely se v názoru na mnohem podstatnější věc: v prvním posudku se totiž tvrdilo, že Michal Ferianc není po těžkém zranění schopen uvědomovat si dosah svých trestných činů. Soud se však z obavy, aby nebylo trestní stíhání zastaveno, přiklonil k posudku, který tvrdil opak. Přesto můžeme konstatovat, že díky těmto vzájemně si odporujícím pohledům Feriance neodsoudili k trestu smrti už u soudu prvního stupně.

Vojenské kolegium Nejvyššího soudu v Praze už žádné pochybnosti o svéprávnosti nebo vině nepřipouštělo. Dva nové psychologické posudky označovaly Feriance za psychopata s afektivní labilitou se sklonem k nadužívání alkoholických nápojů. Feriancovi byla navíc připsána na vrub velezrada za výroky ze dne, kdy utekl (že buď počká na Američany, nebo odejde do ciziny), a využitím principu notoriety byla zamítnuta verze postavená na tvrzení jeho příbuzných, že chtěl utéct za rodiči do Spojených států. Dne 29. října 1954 byl Michalu Feriancovi vyměřen nový trest – trest smrti. Poslední naděje, žádost o milost prezidentovi republiky, mu byla usnesením Vyššího vojenského soudu zamítnuta.

Michal Ferianc byl popraven v Praze dne 20. prosince 1954.