Ústav pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » Ladislav Ceé (1908–1951)

Ladislav Ceé se narodil 27. února 1908 v rodině drobných živnostníků v Železném Brodě (bývalý okres Semily). Jeho otec, také Ladislav, byl původně vyučený řezbář, později živil rodinu jako hostinský. Matka Josefa, rozená Šilhertová, vlastnila v Železném Brodě dům, kde provozovala obchůdek s galanterií.

Ladislav Ceé se v letech 1924 až 1927 vyučil strojním zámečníkem a brzy poté nastoupil do železnobrodských šroubáren. Pracoval zde do října 1930, kdy byl povolán k vojenské prezenční službě. Tu vykonával osmnáct měsíců, od října 1930 do března 1932, u Hraničářského praporu v Trutnově. Místní posádku opouštěl v hodnosti svobodníka v záloze. V civilu se mu však po celý rok nepodařilo najít práci v oboru, a proto mu nezbylo než znovu zkusit štěstí v armádě jako délesloužící, což znamenalo odvelení na Slovensko. V letech 1933–1936 vykonával službu u horského pěšího pluku v Ružomberku. V srpnu 1936 vyměnil Ladislav Ceé vojenský stejnokroj za policejní a usadil se v Ostravě. U policie setrval po celou dobu okupace. Jeho posledním působištěm byla velitelská stanice SNB ve Slezské Ostravě, kde vykonával službu v hodnosti štábního strážmistra.

V roce 1939 se Ladislav Ceé oženil s Annou Jurečkovou. Tři roky po sňatku přišel na svět jejich první potomek Jan (1942), následovala dvojčata Vladislav a Marcela (1946). Manželka pečovala o děti a zůstávala v domácnosti.

Od roku 1942 byl Ladislav Ceé členem Národního souručenství, aby si zachoval místo ve státní službě. Po osvobození obecná politizace života společnosti nutně zasáhla i osoby, které by si jinak uchovávaly od politiky odstup. Do této skupiny patřil i Ladislav Ceé. O tom, že neměl vyhraněný politický názor, svědčí skutečnost, že nejprve v roce 1946 vstoupil do národně socialistické strany a již na jaře 1948 do KSČ. Soudruzi mu dokonce svěřili malou funkci desítkového důvěrníka.

Ideovou pevnost a bdělost straníka však Ladislav Ceé nebral příliš vážně. Když se na něj v lednu či v únoru 1949 obrátil jeho známý z časů členství v národně socialistické straně a bývalý kolega z řad SNB Jan Buchal, neoznámil svým nadřízeným „podezřelé skutečnosti“, které z této schůzky vyplynuly. Jan Buchal byl rozporuplná osobnost, známá svým protirežimním smýšlením. Pravděpodobně již při této schůzce se pokusil získat Ladislava Ceé pro své plány „Sokolské revoluce“, převratu údajně podporovaného předními národními socialisty v ilegalitě a exilovými politiky, a pověřit jej přípravou ilegální sítě spolupracovníků. Ceé měl hrát v Buchalových plánech roli zprostředkovatele kontaktů na útvary SNB v ostravském regionu. Buchal idealisticky počítal se zahraniční pomocí a leteckým výsadkem na letišti v Ostravě-Hrabové, kde Ladislav Ceé vykonával službu ostrahy. Jako znalec poměrů na letišti měl Ceé zajistit spolehlivé osoby schopné povstalcům poskytnout technickou podporu (mechanik Frank) a získat pro vytváření ilegální sítě další kolegy z řad SNB (např. štábního strážmistra Emila Chorovského a kapitána Josefa Černého). Na jaře 1949 se na skupinu Jana Buchala napojil agent ostravské StB, který si získal důvěru druhého centra formující se místní ilegality ve Vítkovických železárnách (skupina Viléma Vaclíka). Tento agent vystupující pod jmény Košař nebo Kvapil umožnil StB rozehrát několik měsíců trvající zpravodajskou hru, do níž se podařilo zapojit i agenty pražské centrály StB. Výsledkem bylo, že aktivity Buchalovy a Vaclíkovy skupiny prakticky řídila StB, která současně shromažďovala důkazní materiál. V průběhu září 1949 pojali „spiklenci“ podezření. Prověřovali agenty v Praze u svých kontaktů z národně socialistické strany. Nikdo pochopitelně dotyčné neznal. Ve dnech 25. až 26. října se na plné obrátky rozjela akce „Beskyd“, úvodní etapa hromadného zatýkání, které pokračovalo v několika dalších fázích až do jara 1950.

Ladislav Ceé patřil do první skupiny zatčených a vyslýchaných v ostravské věznici. Zásadní přitěžující okolností bylo jeho zařazení u SNB. Představa protikomunistického odporu šířícího se v řadách ozbrojených složek byla pro režim noční můrou. Jakýkoli projev tohoto druhu musel být potrestán s bezprecedentní tvrdostí. Přesto v dubnu 1950 svitla jiskérka naděje. Při projednávání návrhů trestů smrti v „ostravském případu“ na poradě Bezpečnostního kolegia (složeného z ministrů spravedlnosti, vnitra, národní bezpečnosti a z bezpečnostní komise ÚV KSČ) padl ze strany ministerstva spravedlnosti návrh posuzovat jeho trestnou činnost jako méně závažnou a při procesu změnit návrh trestu smrti na doživotí. Proces se skupinou, v níž byl Ladislav Ceé souzen (Miroslav Sýkora a spol.), probíhal ve dnech 24. až 27. července 1950 jako veřejnosti přístupné divadlo v Čapkově sokolovně v Ostravě. Trestní kvalifikace činů Ladislava Ceé (zločin velezrady podle § 1, zákona č. 231/48 Sb., na ochranu republiky a zločin vyzvědačství podle § 5 téhož zákona) nakonec nebyla zpochybněna a vynesla mu rozsudek smrti. Odvolání proti tomuto trestu bylo zamítnuto dne 11. září 1950.

Ladislav Ceé podstoupil trest dne 1. srpna 1951 kolem čtvrté hodiny ranní.