Květoslav Prokeš (1897–1949)
Narozen 2. 6. 1897 v Zábřehu (dříve Rudolfov, okres Šumperk, Olomoucký kraj) v rodině dělníka a pradleny. Po absolvování základního vzdělání začal studovat na gymnáziu v Zábřehu, ovšem v roce 1915 byl přidělen do vojenské nemocnice v Hranicích jako pomocná lékařská síla. Odtud byl roku 1916 odvelen k 93. pěšímu pluku dislokovanému v Polsku, u něhož setrval až do konce války.
Po návratu do ČSR pokračoval v přerušených studiích, v roce 1920 složil maturitu a stal se žákem vojenské akademie v Hranicích. V říjnu 1921 byl jako důstojnický čekatel poslán na francouzskou vojenskou školu v Seint-Cyr, poté studoval i na vojenské jezdecké škole v Saumaru. Z Francie se vrátil roku 1924 a nastoupil službu u 7. jezdeckého pluku v Hodoníně jako velitel čety. V roce 1925 pracoval rok jako instruktor ve vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích, poté působil v Bratislavě a Prostějově jako důstojník 3. a 6. jezdeckého pluku.
Během okupace se zapojil do odboje, v listopadu 1939 odjel do Švýcarska, aby zde předal hlášení pro Paříž. V témže měsíci vykonal obdobný úkol ve Vídni. Aby se vyhnul zatčení, opustil v prosinci 1939 protektorát a přes Slovensko se pokusil dostat k československé armádě, která se formovala v zahraničí. V Maďarsku byl zatčen a následně vězněn v Budapešti, odkud se mu ale po čtyřech měsících podařilo uprchnout do Jugoslávie. Přes ni se dostal do Francie a po její porážce byl v červnu 1940 evakuován s ostatními čs. vojáky do Anglie. Zde vykonával službu u čs. jednotky jako sportovní a propagační důstojník, později jako přednosta evidenční kanceláře.
Na přelomu roku 1942–1943 byl na vlastní žádost a výzvu československého ministerstva obrany přeřazen k jednotkám svobodných Francouzů. V hodnosti majora byl umístěn na Středním východě (Bejrút), kde velel motorizovaným jednotkám. Protože mu nebylo vyhověno v tom, aby se mohl účastnit bojů s Němci v Itálii, podal žádost o přijetí zpět do čs. armády. V listopadu 1944 odcestoval ze Středního východu přes Turecko a Bulharsko do Rumunska. Zde působil při Spojenecké vojenské misi, zabezpečoval i materiál pro potřeby generála Svobody. V březnu 1945 mu byl povolen odjezd do Košic, aby se připojil k československým jednotkám, po svém příjezdu byl zařazen ke štábní rotě v hodnosti majora.
Od října 1945 zastával funkci přednosty likvidačního oddělení zahraničního vojska, ale v listopadu 1946 byl na příkaz 5. oddělení hlavního štábu přeřazen k řadové službě do Pelhřimova a posléze do Tábora. V tu dobu byl již jako důstojník západního smýšlení sledován. Po únoru 1948 byl urychleně poslán do výslužby a pokoušel se obstarat si civilní zaměstnání, což mu bylo záměrně ztěžováno.
Dne 17. 5. 1949 byl zatčen a obviněn z přípravy ozbrojeného protistátního puče (Akce Anton, Akce Květa), který měl připravovat s mnoha dalšími vojenskými i civilními osobami. Ve vykonstruovaném procesu byl Státním soudem v Praze (předseda pplk. Dr. Štella, prokurátor pplk. Dr. Vieska) dne 30. 7. 1949 odsouzen za zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu smrti.
Pátého listopadu 1949 byl major Květoslav Prokeš spolu s dalšími odsouzenými (Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda, Emanuel Čančík, Josef Charvát, Vratislav Polesný) v Praze na Pankráci popraven.
Mgr. Petr Mallota
Archivní dokumenty:
- Vojenská fotografie Květoslava Prokeše z evidenčního listu (zdroj: ABS).
- Zpráva Zemského odboru bezpečnosti o činnosti majora Prokeše adresovaná Obrannému zpravodajství (zdroj: ABS).
- Zpráva Divizního obranného zpravodajství pěšího praporu 48 o Květoslavu Prokešovi adresovaná 5. oddělení velitelství 2. oblasti (zdroj: ABS).
- Zvláštní zpráva o proslovu majora Prokeše k nováčkům (zdroj: ABS).
- Údajný dopis vojáků-nováčků redakci Rudého práva, jehož autorem byl zřejmě příslušný osvětový důstojník (zdroj: ABS).
- Vazební fotografie Květoslava Prokeše (zdroj: ABS).
- Výňatek z trestního oznámení proti Květoslavu Prokešovi a spol. – 1. část (zdroj: ABS).
- Výňatek z trestního oznámení proti Květoslavu Prokešovi a spol. – 2. část (zdroj: ABS).
- Výňatek z trestního oznámení proti Květoslavu Prokešovi a spol. – 3. část (zdroj: ABS).
- Výňatek z trestního oznámení proti Květoslavu Prokešovi a spol. – 4. část (zdroj: ABS).
- Titulní strana žaloby Státní prokuratury Praha proti Květoslavu Prokešovi a spol. (zdroj: NA).
- Zápis o výkonu trestu smrti u odsouzených K. Prokeše, J. Borkovce a V Jandy – 1. část (zdroj: NA).
- Zápis o výkonu trestu smrti u odsouzených K. Prokeše, J. Borkovce a V Jandy – 2. část (zdroj: NA).
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek
- f. Vyšetřovací spisy Správy vyšetřování StB (centrála), sign. V-6297/MV.
- f. Inspekce ministra vnitra ČSR-ČSSR, I. díl, inv. č. 1387
- Národní archiv
- f. Státní prokuratura Praha, sp. zn. Pst I 1067/49
- f. Generální prokuratura Praha, sp. zn. T 135/49
- f. Státní soud Praha, sp. zn. Or I 946/49; Or I 1161/49-35; Or I 1056/49
- f. Nejvyšší soud, sp. zn. To 152/49
- f. Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Květoslava Prokeše.
- Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv
- sb. Kvalifikační listiny, kvalifikační listina Květoslava Prokeše.
Literatura:
- BRET, Jan: 22 oprátek. Ministerstvo obrany, Praha 1999.
- DVOŘÁKOVÁ, Zora: Z letopisů třetího odboje. Hříbal, Praha 1992.
- KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Barrister & Principal, Brno 2001.
- RADOSTA, Petr: Protikomunistický odboj: Historický nástin. Egem, Praha 1993.
- ŠVEHLA, Marek: Do boje proti komunistům. Respekt, roč. 1999, č. 37
