Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka |
• Kontakty |
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » Gustav Smetana (1907–1953)

Gustav Smetana se narodil 23. 8. 1907 v Jakubově u Moravských Budějovic (někdejší okres Třebíč) jako prostřední ze tří synů. Jeho otec Karel Smetana zde měl drobné hospodářství, které mnoho nevynášelo. Rodinné příjmy doplňoval přivýdělkem v lesích, patřících k velkostatku v Jaroměřicích, a sezonními pracemi u movitějších zemědělců. Matka Alžběta, rozená Máchalová, pracovala také jako příležitostná dělnice v zemědělství (zemřela v roce 1944). Rodina žila ve velmi skromných až nuzných poměrech, zejména ve válečných letech po smrti otce v roce 1916. Malý Gustav, v té době devítiletý, onemocněl tuberkulózou, nemoc však překonal a v roce 1922 vstoupil do učení ke kolářskému mistrovi Tomáši Kovářovi v Moravských Budějovicích. Mistr si ho oblíbil a zaměstnával ho až do roku 1928, kdy Gustava povolali k vojenské prezenční službě u jezdectva. Tuto službu ukončil po 18 měsících v hodnosti desátníka.

Po návratu do civilu se rozhodl zařídit si samostatnou kolářskou živnost. Musel se však zadlužit, aby si mohl zařídit dílnu. Na lepší časy se Gustavu Smetanovi začalo blýskat po sňatku s Františkou Doležalovou (1932), dcerou rolníka z obce Lithoř. Manželka měla dvě nemocné sestry, které zůstaly neprovdány, a proto mu v roce 1936 manželčin otec předal hospodářství, kde se jeho kolářské živnosti dařilo. Za okupace si dokonce mohl dovolit vybavit dílnu novými stroji. V roce 1937 se Smetanovým narodil první syn František, o pět let později mladší syn Milan.

Gustav Smetana byl znám jako uzavřený věřící člověk, který se plně věnoval rozvoji své živnosti. Veřejně prohlašoval, že živnostník musí být apolitický, aby měl důvěru zákazníků všech politických směrů a smýšlení. Před svým sňatkem byl krátce členem Katolické omladiny (organizace lidovců sloužící k výchově stranického dorostu) a vzhledem k této skutečnosti byl považován za sympatizanta lidové strany.

Protikomunistický postoj začal Gustav Smetana zaujímat úměrně tomu, jak sílila moc KSČ a jak se zužoval prostor pro samostatné podnikání na vesnici. Před volbami v roce 1948 společně se sousedy z Lithoře Františkem Dvořákem (předúnorový předseda MNV, národní socialista; na funkci rezignoval na nátlak místních komunistů), Leopoldem Filipcem a s Janem Nevoralem z Vranína agitoval za volbu bílým lístkem (proti komunistické kandidátce). Volby v Lithoři skutečně skončily převahou bílých lístků, ale na celkových poměrech v zemi to nemohlo nic změnit. Později se zapojil i do kampaně odesílání dopisů s požadavkem svobodných voleb na americké velvyslanectví. Dopisy namnožil Smetanův bratranec Alois Zach (zaměstnanec nedaleké státní pily) a hajný Petr Bílý a odeslány byly se zpátečními adresami nahodile vybraných osob z okolí Lithoře z různých poštovních schránek v Moravských Budějovicích. Těmito akcemi na sebe Smetana ještě pozornost StB neupoutal, ale zejména agitace za bílý volební lístek utvrdila místní komunisty v jejich podezření. Smetana zároveň upevňoval kontakty s lidmi stejného smýšlení, které později zapojil do činnosti soustavnější a nebezpečnější.

První popud ke konspirační činnosti poskytlo Gustavu Smetanovi setkání s Eduardem Kadrnkou v roce 1949. Okolnosti působení toho rodáka z blízkých Nových Syrovic v amerických službách nejsou dosud plně objasněny. Gustav Smetana však pravděpodobně znal Kadrnku od mládí. Uvěřil mu, že je zahraničním agentem v hodnosti majora a že v polesí „Kosová“ operuje skupina agentů, která vysílá zprávy, připravuje podmínky pro zvrat poměrů a hledá spolehlivé místní lidi jako dodavatele zpráv a pomocníky při shozu zbraní a potravin z letadel a při jejich ukrývání. Snažil se získávat pro odboj další spolupracovníky. Kromě výše uvedených osob napojil mimo jiné i mlynáře Josefa Černohouse z Moravských Budějovic, bratry Jaroslava a Aloise Melkusovy (z Vícenic a z Lukova) i známého odbojáře z dob okupace Antonína Plichtu ze Šebkovic. A. Plichta pocházel z rozvětveného selského rodu, přijal výzvu k přípravám na převrat podporovaný ze zahraničí velmi vážně a zapojil do organizování odbojových skupin sousedy ze Šebkovic a okolí i své příbuzné. Rodinu Plichtových v červenci 1951 těžce postihly represe v souvislosti se zastřelením tří funkcionářů MNV v Babicích (střelbu vyprovokoval agent s temnou minulostí Ladislav Malý). Dalším zahraničním agentem, s nímž byl Smetana v kontaktu, byl Jan Samek (více o něm příloha č. 4). Spojení s oběma agenty se však přerušilo (o E. Kadrnkovi obdržel Smetana zprávu, že byl postřelen při přechodu hranic). V té době se již na jeho aktivity zaměřila StB. Prostřednictvím zmanipulovaných informátorů Antonína Břinka (bývalý četník, který neprošel prověrkami v SNB) a Vlasty Milinovské-Jelínkové získala bezpečnost heslo Smetanovy skupiny a nasadila do hry vlastního člověka, „majora Vaška“ alias Hradčanského (nadporučíka StB Františka Marečka). Tomu se na podzim roku 1950 podařilo přesvědčit Smetanu, že je novým vedoucím agentem vyslaným ze zahraničí s úkolem navázat na aktivity E. Kadrnky. „Major Vašek“ nadále řídil Smetanovu skupinu tak, aby se mu podařilo shromáždit co nejvíce jmen zúčastněných osob a indicií vedoucích k ukrytým zbraním. Dokonce Smetanu a jeho společníky úkoloval, aby shromažďovali potraviny pro zásobování odbojářů (zásoby nalezené při domovní prohlídce u Gustava Smetany byly později použity jako jeden z důkazů jeho „velezrádné“ činnosti; viz přílohy č. 5 a 6).

V rozmezí od 30. dubna a 5. května 1951 proběhlo rozsáhlé zatýkání členů Smetanovy skupiny i ostatních na ni navázaných skupin (pouze A. Plichta dočasně unikl, avšak již 3. července byl zadržen v souvislosti se zátahem na „teroristickou skupinu Ladislava Malého“ po střelbě v Babicích; v rekordně krátkém čase byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti a popraven). Gustav Smetana byl zatčen 30. dubna 1951 a dopraven do vyšetřovací vazby v Jihlavě. Zprvu se snažil brutálním výslechům vzdorovat. Zlomili ho až v okamžiku, kdy náhodou zahlédl „majora Vaška“, který procházel kolem cely v uniformě StB.

Proces s Gustavem Smetanou a jedenácti společníky se konal ve dnech 19. až 21. 5. v Moravských Budějovicích. Padly v něm dva rozsudky smrti: pro Gustava Smetanu (za velezradu podle § 78 zák. č. 86/1950 Sb. neboli trestního zákona) a pro Jaroslava Melkuse. Odvolací líčení před Nejvyšším soudem v Praze proběhlo za předsednictví JUDr. Malého (generální prokuraturu zastupoval JUDr. Bláha) 24. 10. 1952. Soud podpořil stanovisko JUDr. Bláhy: odvolání obviněných zamítnout. Obdobně naložil prezident Gottwald i se žádostmi o milost.

Gustav Smetana byl popraven 28. března 1953 v Praze na Pankráci. Jeho dopisy na rozloučenou obdrželi pozůstalí až v roce 1993. Místem jeho posledního odpočinku je společný hrob obětí politických procesů v Praze-Ďáblicích.