Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka |
• Kontakty |
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » František Kopuletý (1913–1951)

František Kopuletý se narodil dne 6. dubna 1913 v obci Týn (dnes severozápadní předměstí Třebíče) v rolnické rodině. Jeho otec Josef Kopuletý a matka Marie, rozená Išová, obhospodařovali pozemky o výměře jedenadvacet hektarů (v některých pramenech se uvádí až šestadvacet hektarů). Patřili tedy mezi středně velké hospodáře. Poměry v rodině nebyly příliš harmonické. Josef Kopuletý projevoval více otcovského zájmu o svoji dceru a k synovi se choval chladně. To nakonec vyústilo v situaci, nepříliš typickou pro dědické zvyklosti na venkově, kdy statek a polnosti předal dceři.

František se zřejmě cítil nespravedlivě odstrčený a po absolvování hospodářské školy a ukončení povinné vojenské služby se chtěl přihlásit k četnictvu. Nebyl však přijat, pravděpodobně proto, že měl zmrzačenou ruku. Scházel mu prst, který si uřízl při řezání dřeva na okružní pile. Po neúspěšném pokusu o policejní kariéru se jeho otec přece jen začal angažovat v synův prospěch. Jako aktivní člen agrární strany využil svých kontaktů a dopomohl Františkovi k místu hajného v polesí Heraltice-Sádek. František tak získal i deputátní byt v hájovně blízko Heraltic v místě zvaném „Troják“. Mohl se též oženit; jediná dcera Boženka se manželům Kopuletým narodila až po válce.

Za okupace se František Kopuletý zapojil do odboje organizovaného na Třebíčsku parašutisty z úspěšného výsadku Spelter. V regionu na podzim roku 1944 působila celá koordinovaná síť odbojových skupin známá později pod názvem partyzánská organizace Lenka-JIH. Jeho hájovna byla pro svou odlehlost a možnost rychlého přesunu do lesa spolehlivým místem pro partyzánské schůzky a ukrývání, k tomu účelu dokonce vybudoval pod včelínem vedle stavení podzemní úkryt. Pravděpodobně se účastnil koncem dubna 1945 některého z několika shozů zbraní a munice ze spojeneckých letadel. Dva úspěšné shozy se uskutečnily v regionu sousedícím se sádeckým polesím „obhospodařovaným“ Kopuletým, u Sálátova vrchu poblíž Heraltic a nedaleko Římova. Není vyloučeno, že jeho kryt pod včelínem sloužil za dočasný úkryt shozeného vojenského materiálu. Za odbojovou činnost byl František Kopuletý po válce oceněn diplomem Ministerstva národní obrany.

Do února 1948 nebyl František Kopuletý politicky organizován. V dubnu téhož roku vstoupil do KSČ. V rámci místní organizace této strany v Heralticích se však projevoval velmi pasivně, podle hlášení místních funkcionářů neplnil ani základní členské povinnosti. Šlo tedy o členství ryze formální. Mezi lidmi v okolí se těšil pověsti slušného člověka, na kterého si podřízení nemohli nikdy stěžovat. Jeho nešťastné zapojení do okruhu osob, které byly zatčeny v souvislosti s působením údajného agenta CIC Ladislava Malého na Třebíčsku, nejspíše souvisí právě s výše uváděnou odbojovou činností za války.[1]

Ladislav Malý se v hájence Kopuletých objevil poprvé v doprovodu Drahoslava Němce, mladíka z osady Veverka u Rokytnice nad Rokytnou, kolem půlnoci 16. dubna 1951. Malý se uvedl jako „kapitán“ zahraniční zpravodajské služby s tím, že na Kopuletého má doporučení jako na spolehlivého člověka. Toto doporučení pravděpodobně získal buďto od Drahoslavova otce Karla Němce (to uváděl později ve výslechovém protokolu), nebo od hajného Antonína Škrdly z hájovny Na Březové u Římova. Druhá verze je mnohem pravděpodobnější. Hajný Škrdla Malého ukrýval již v první polovině dubna a půjčil mu lesnické šaty, ve kterých budil méně pozornosti než v uniformě příslušníka SNB (v té se falešný „kapitán“ objevoval původně u prvních osob, které na Třebíčsku kontaktoval). František Kopuletý a zejména jeho manželka nejprve Malému nedůvěřovali, znali však dobře rodinu Drahoslava Němce a nechali se posléze přesvědčit. Následujícího dne dali návštěvníkům k dispozici válečný úkryt pod včelínem. Ten se stal základnou, odkud „kapitán“ Malý a Drahoslav Němec vyráželi na „trestné výpravy“ proti funkcionářům místní samosprávy a KSČ do blízkých Heraltic a okolí. Byli přitom tak neopatrní, že Bezpečnost prakticky nasměrovali na své hostitele. Večer 23. dubna 1951 hnali Malý s Němcem směrem k hájovně „Troják“ předsedu místní organizace KSČ v Heralticích Jaroslava Bohdálka, kterému Malý vyhrožoval zabitím. Aby tuto hrozbu náležitě zdůraznil, vyslal mladého Němce do hájovny Kopuletých pro motyku k „vykopání Bohdálkova hrobu“. Když vyděšený Bohdálek slíbil, že „kapitánovi“ vydá zbraň, kterou má uloženou ve svém domě, kapitán se nechal obměkčit a vydal se s ním pro pušku. Mezitím Drahoslav Němec přiběhl s již nepotřebnou motykou. Bohdálkovi, jakkoli byl vyděšený, muselo být jasné, že oba „bandité“ se v hájovně dobře vyznají. Tak to také později nahlásil Bezpečnosti. Následujícího dne se Malý opět v doprovodu Drahoslava Němce vypravil na další akci, tentokrát se zaměřili na stranického funkcionáře Karla Kováře v Podheralticích. Kovář měl však připravenou pušku pocházející ze spojeneckých leteckých dodávek koncem války. Došlo k přestřelce, při níž byl Kovář zraněn do předloktí a Drahomír Němec do krku. Oba útočníci se rychle stáhli do krytu pod včelínem u Kopuletých, kde paní Kopuletá Drahoslava ošetřila. Mladík byl z dobrodružného partyzánského života vyléčen a trval na tom, že se vrací k rodičům. Mladého muže se nepodařilo zadržet, přestože jej měl František Kopuletý pronásledovat a snažit se ho podle návodu Ladislava Malého zastřelit. Utekl k rodičům a skrýval se v rodném domě v osadě Veverka až do svého zatčení 1. května 1951. Po jeho útěku bylo manželům Kopuletých jasné, že mohou očekávat návštěvu Bezpečnosti. Nejprve odeslali pryč Ladislava Malého (pravděpodobně odešel do hájenky Na Březové k Antonínu Škrdlovi) a pak si připravili legendu o tom, že je přepadli dva neznámí ozbrojení bandité. Měli donutit Františka Kopuletého, aby je doprovodil do Heraltic. Tak to nahlásili 24. dubna 1951 Bezpečnosti v Heralticích. Jejich výpověď však obsahovala mnoho protikladných skutečností a navíc je usvědčoval i Arnošt Smejkal obsluhující vodárnu nedaleko „Trojáku“, odkud se dalo dění kolem hájenky dobře sledovat. Nahlásil, že viděl Františka a Boženu Kopuletých v rozhovoru s neznámým mužem v zeleném stejnokroji (muselo jít o Ladislava Malého).[2] Následující den byli oba manželé pozváni k informativnímu výslechu. Zatímco se marně snažili držet své verze, muži z StB proslídili hájenku a její bezprostřední okolí. Nalezli skrýš pod včelínem dokonce s poházenými lahvemi od alkoholu a již věděli, co vědět potřebovali. Stihli i umístit v hájence odposlechy. Onoho dne ještě pustili Františka a Boženu Kopuletých za malou dcerou. Bezpečnost správně doufala, že stačí ponechat oba podezřelé „z napomáhání teroristům“ pár dnů si doma „popovídat“ o situaci. 28. dubna 1951 je znovu zatkli a tentokrát už nepustili; po vyhodnocení odposlechů se Bezpečnost najisto vypravila pro Drahoslava Němce a jeho otce. Malou Boženku, dceru Kopuletých, o kterou se po zatčení rodičů neměl kdo postarat, navrhli na přání její matky poslat k Marešovým do Heraltic. Rozhodnout o výchově dítěte však mělo MNV Heraltice, které vybralo jiného „pěstouna“ (viz příloha č. 7).

František Kopuletý ve vazební věznici v Jihlavě brzy poznal, že jeho verze o přepadení hájenky bandity je neudržitelná. Vyšetřovatelé ho přiměli podepsat přiznání nejen k tomu, že poskytoval od 16. dubna do konce tohoto měsíce úkryt „teroristům“ Ladislavu Malému a Dahoslavu Němci, ale jmenovitě označil i funkcionáře v Heralticích a okolí vhodné jako objekt jejich akcí (to bylo v obžalobě zdůrazněno jako zvláště přitěžující okolnost). Dále měl pro větší bezpečí teroristů vykopat kryt pod včelínem (existující už z dob okupace) a vyzbrojit je dvěma vojenskými puškami, 10 ručními granáty, pistolí ráže 9 mm, součástkami ke kulometu (kulomet však neměli, jak by je použili?), náboji do pušek a pistolí i blíže neurčeným množstvím třaskavin. Též je měl zásobovat potravinami a alkoholem.

Božena Kopuletá byla obviněna z pomoci při výše uvedených skutcích svého manžela a z úmyslného poskytování falešných informací bezpečnostním orgánům. Oba manželé byli souzeni ve dnech 12.–14. července 1951 v Jihlavě. Soudil je Státní soud – oddělení Brno, senát se sešel ve složení JUDr. Vojtěch Rudý (předseda), JUDr. Josef Kočí a JUDr. Pavel Vítek (přísedící), dále Antonín Hauf a František Dvořák (soudci z lidu), prokuraturu zastupoval Emil Eichler. Nad Františkem Kopuletým byl vynesen rozsudek smrti.[3] Jeho manželka dostala 20 let odnětí svobody. Odvolání odsouzených bylo zamítnuto Nejvyšším soudem 1. srpna 1951.

František Kopuletý, otec nezletilé Boženky zbavené zvůlí justičních orgánů i matky, byl popraven v ranních hodinách dne 3. srpna 1951 na dvoře jihlavské věznice. Jeho ostatky se až do šedesátých let nacházely v hromadném hrobě na brněnském pohřebišti. Teprve v roce 1968 mohly být pietně uloženy do hrobu v Horním Újezdu u Třebíče. Jeho památka byla definitivně očištěna až v devadesátých letech.

[1]Ladislav Malý (1920–1951) pocházel z rodiny četnického strážmistra Jakuba Malého ze Starče. Za agenta západní zpravodajské služby se pouze vydával. Využíval toho, že se na přelomu čtyřicátých a padesátých let po útěku za hranice pohyboval střídavě v Bavorsku a v Rakousku, kde přišel s pracovníky těchto služeb do kontaktu. Získal zde průkaz na jméno Ludwig Gross, opravňující jej k pobytu v Rakousku. Tento falešný průkaz mu sloužil k budování legendy o jeho zpravodajských úkolech v Československu. Od brzkého jara 1951 se pohyboval na Třebíčsku a snažil se získat pro protikomunistický odboj osoby známé svou partyzánskou činností z druhé světové války, mladé hochy ze selských rodin ohrožených kolektivizací a římskokatolické kněze. Pro ty měl připravenu následující historku: potřebuje jejich spolupráci, protože se podílel na vysvobození arcibiskupa Josefa Berana (1888–1969) z internace. Arcibiskup ho pověřil, aby mu obstaral důvěryhodného kněze jako zpovědníka. Tuto smyšlenku si nejprve vyzkoušel na svém bývalém spolužákovi z gymnázia, faráři v Rokytnici nad Rokytnou Janu Bulovi (1920–1952). Účast na „trestných výpravách proti funkcionářům“ zorganizovaných Ladislavem Malým, zejména na střelbě v babické škole v noci z 2. na 3. července 1951 (zastřeleni tři funkcionáři místního MNV, čtvrtý postřelen), přinesla mnoha osobám smrt nebo dlouholeté věznění a ztrátu majetku. Pamětníci označují Ladislava Malého za agenta StB. Šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu však dospělo k závěru, že Ladislava Malého StB pravděpodobně obratně využívala a manipulovala prostřednictvím některého z řady agentů nasazených ve „zlé akci Teror“.

[2] Odkaz na tuto výpověď se objevuje v hlášení místních bezpečnostních orgánů podepsaném poručíkem Baudyšem KV StB Jihlava a Ministerstvu národní bezpečnosti ze dne 26. dubna 1951 (viz příloha č. 6).

[3] Společně s Františkem Kopuletým a jeho ženou bylo v tzv. prvním jihlavském procesu v Dělnickém domě odsouzeno v přímé i uměle vykonstruované spojitosti se zastřelením tří funkcionářů MNV v Babicích dalších třináct osob. Z tohoto počtu si vyslechli rozsudek trestu smrti: Antonín Plichta, Antonín Mityska, Drahoslav Němec, Antonín Škrdla, pater Václav Drbola a pater František Pařil. K trestu odnětí svobody na doživotí byli odsouzeni: Alois Roupec, Karel Němec (otec Drahoslava Němce). Odsouzení k „nižším trestům“: Ladislav Brabenec (pětadvacet let odnětí svobody), Jindřich Nahodil (třiadvacet let odnětí svobody), Josef Vorlíček (dvaadvacet let), Ludvík Stehlík starší (dvacet let). Všichni jmenovaní zároveň dostali doplňkové tresty odsuzující je k vysokým finančním pokutám, zabavení majetku a ztrátě občanských práv na různě dlouhou dobu, což s sebou přinášelo zastavení vyplácení všech důchodů, ožebračení starých rodičů a příbuzných, odkázaných na jejich pomoc.