František Havlíček (1908–1952)
Narodil se 2. 12. 1908 v Čestíně (okres Kutná Hora, Středočeský kraj) jako syn četníka, měl dva sourozence – sestru Libuši a bratra Oldřicha. Po vychození pěti tříd obecné školy a dvou tříd školy měšťanské začal studovat reálku v Kutné Hoře, kterou zakončil v roce 1928 maturitou. Ve stejném roce nastoupil vojenskou prezenční službu, v rámci níž zahájil jako četař aspirant studium na Vojenské akademii v Hranicích. Z ní byl v roce 1931 vyřazen jako poručík pěchoty a dál působil v armádě jako vojenský gážista. V roce 1936 přešel k četnictvu, absolvoval četnický kurz v Brně a poté byl přidělen k velitelství v Klatovech. V průběhu dalších let sloužil ve Vysokém Mýtě, Chrudimi a od roku 1941 v Praze při zemském velitelství. V té době měl již hodnost kapitána. V roce 1937 se oženil a narodila se mu dcera Eva.
Za okupace – v dubnu 1942 – byl gestapem za poslech zahraničního rozhlasu zatčen a vězněn, mimo jiné v koncentračním táboře v Greusenu. Po svém příchodu z Německa v roce 1945 se vrátil zpět k četnictvu a stal se oblastním velitelem nově se formujícího SNB v Klatovech. Tehdy působil také jako styčný důstojník s americkými vojenskými úřady. Politicky nebyl dlouho nijak organizován, nejblíže měl k agrárníkům, kteří mu svými kontakty dopomohli k přijetí na Vojenskou akademii a později k četnictvu. V roce 1945 se stal členem KSČ, jeho vstup do této strany byl však motivován především pragmatismem, nikoli ideologickým souzněním. Svého postavení ostatně využíval k tomu, aby informoval nekomunistické politické strany – zejména činitele Československé strany národně socialistické – o vnitřních poměrech v KSČ a SNB. Během únorových událostí prý jako jeden z velitelů asistenčních jednotek v Praze dokonce pomohl včas zajistit některé důvěrné materiály v sídle této strany, takže se nedostaly do rukou komunisty ovládané SNB.
Po únoru 1948 pokračoval ve své protikomunistické činnosti. Za tímto účelem udržoval spojení s americkou zpravodajskou službou, kterou informoval o dění v Československu a předával jí zprávy zejména bezpečnostního charakteru. Tyto kontakty se realizovaly formou ilegálních schůzek s jistým kapitánem Hawashem na hraničním přechodu v Železné Rudě, kam Havlíček dojížděl pod falešnými záminkami z titulu své funkce. Později, když toto již dále nebylo možné, byly zprávy doručovány spojkami přes hranice.
František Havlíček postupně zasvětil do své ilegální činnosti i další osoby a vytvořil tak pravděpodobně jakousi zpravodajskou síť sestávající vesměs z příslušníků SNB s vazbami na exil (bývalý poslanec ČSNS Ševčík). Členové této skupiny organizovali i útěky občanů ČSR do Bavorska. Takto se podařilo odejít za hranice i jeho strýci Lávičkovi, který se posléze do těchto „protistátních“ aktivit rovněž zapojil. Na podzim roku 1949 odešel Havlíček ze zdravotních důvodů z řad SNB do penze, později začal pracovat jako úředník Západočeských mlýnů v Klatovech. Právě v té době ztratil bezprostřední spojení se zahraničím. Při snaze ho opět obnovit se nevědomky napojil na provokatéry komunistické bezpečnosti, kteří s ním následně rozehráli zpravodajskou hru. To znamenalo konec celé ilegální organizace.
František Havlíček byl zatčen 23. srpna 1951, v dalších týdnech a měsících pak i ostatní členové odbojové skupiny. Po zdlouhavém a důkladném vyšetřování podala Státní prokuratura žalobu na 9 lidí, z nichž 7 bylo aktivními či bývalými příslušníky SNB. 29. května 1952 vynesl Státní soud Praha (předseda Dr. Jaroslav Novák, prokurátor Dr. Karel Čížek) rozsudek. František Havlíček jím byl za zločin velezrady, vyzvědačství a sabotáže odsouzen k trestu smrti, ztrátě státního občanství a propadnutí celého jmění. Stejně se vedlo i vrchnímu strážmistrovi Václavu Šnaidrovi. Kromě toho dále padly čtyři doživotní tresty, jeden trest odnětí svobody na 22 let, jeden trest na 20 let a jeden trest osmiletý.
Po zamítnutí odvolání a neudělení milosti prezidentem republiky byli pplk. František Havlíček a vrch. strážmistr Václav Šnaidr v Praze na Pankráci popraveni. Stalo se tak 12. listopadu 1952 v 5.25 ráno. Po pplk. Františku Havlíčkovi zůstala manželka a třináctiletá dcera.
Mgr. Petr Mallota
Archivní dokumenty:
- Vazební fotografie Františka Havlíčka (zdroj: ABS).
- Protokol o domovní prohlídce v bytě Františka Havlíčka (zdroj: ABS).
- Listinný doličný materiál – fotografie zbraní a amerických dolarů údajně ukrytých v bytě F. Havlíčka (zdroj: ABS).
- Listinný doličný materiál – fotografie psacího stroje, který měl sloužit k psaní špionážních zpráv (zdroj: ABS).
- Žádost o prodloužení výkonu vazby Františka Havlíčka (zdroj: ABS).
- Zápis o konfrontaci mezi Václavem Šnaidrem a Františkem Havlíčkem - 1. část (zdroj: ABS).
- Zápis o konfrontaci mezi Václavem Šnaidrem a Františkem Havlíčkem - 2. část (zdroj: ABS).
- Zápis o konfrontaci mezi Václavem Šnaidrem a Františkem Havlíčkem - 3. část (zdroj: ABS).
- Titulní strana rozsudku Státního soudu v Praze (zdroj: ABS).
- Druhá strana rozsudku Státního soudu v Praze (zdroj: ABS).
- Sedmá strana rozsudku Státního soudu v Praze s vyměřenými tresty (zdroj: ABS).
- Osmá strana rozsudku Státního soudu v Praze s vyměřenými tresty (zdroj: ABS).
- Devátá strana rozsudku Státního soudu v Praze s vyměřenými tresty (zdroj: ABS).
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek
- f. Vyšetřovací spisy Krajské správy StB Plzeň, sign. V-1218/Plzeň.
- f. Zemský odbor bezpečnosti (ZOB), sign. 300-1-3
- f. Německé soudy v říši, sign. 141-367-1(2,3,4).
- Národní archiv
- f. Státní prokuratura Praha, sp. zn. 4 Spt I 42/52
- f. Státní soud Praha, sp. zn. 6 Ts I 33/52
- f. Nejvyšší soud, sp. zn. To IV 270/52
- f. Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Františka Havlíčka.
Literatura:
- PEK, Josef (ed.): Kronika šumavských hvozdů. Papyrus, Vimperk 1998.
