František Boháč (1914–1951)
Narozen 2. 10. 1914 v Lovrani (dříve Rakousko-Uhersko, později Itálie, nyní Chorvatsko) v nemajetné rodině obuvníka. Otec byl české národnosti, matka jugoslávské. Základní vzdělání získal nejprve v jazyce srbochorvatském a posléze italském. Otce, jenž odešel v roce 1927 do ČSR, následoval o rok později a na jeho přání se začal v Brně učit kuchařem v hotelu Plzeňský dvůr. V roce 1930, aniž toto učení dokončil, odjel zpět do Itálie, kde se živil jako rybář a posléze jako námořník. V této době podnikl celou řadu plaveb do přístavů v severní a východní Africe (v roce 1934 jeho loď kotvila i v ruské Oděse).
V roce 1935 byl jako československý občan povolán československým konzulátem k odvodu a po návratu do ČSR nastoupil prezenční službu u 40. pěšího pluku ve Valašském Meziříčí. V roce 1936 byl povýšen na svobodníka a po ukončení základní vojenské služby v roce 1937 zůstal v armádě jako délesloužící (přeložen k 1. horskému pluku v Dolním Kubíně). Do zářijové mobilizace získal hodnost četaře a byl jmenován velitelem telefonního družstva.
Po zřízení protektorátu Čechy a Morava vstoupil do vládního vojska a byl přidělen k 12. praporu v Lipníku nad Bečvou. Jeho jednotka byla přidělena k ostraze trati v úseku Přerov–Lipník–Hranice–Valašské Meziříčí–Vsetín. V květnu 1944 odjel se svým praporem do Itálie, kde byl využíván pro své jazykové znalosti na jeho velitelství jako tlumočník. Během působení vládního vojska v Itálii navázal styky s italskými partyzány a s československým protifašistickým odbojem a působil zde jako spojka. Na rozkaz dr. mjr. Veselého podnikl mimo jiné výpravu za účelem navázání kontaktů s jugoslávskými partyzány, což se mu také podařilo.
Po skončení války pokračoval v armádní kariéře, dosáhl hodnosti podporučíka, ale v srpnu 1949 byl propuštěn (od 1. 9. 1949 dán do výslužby) a začal pracovat jako dělník ve skladu podniku Elektrosvit. Na konci roku 1950 se pokusil se svými přáteli Janem Křižanem a Vladimírem Krejčiříkem ilegálně prchnout do Rakouska, odkud se chtěl dostat do Jugoslávie za svou snoubenkou, kterou po roce 1948 nemohl dále navštěvovat. Během pokusu opustit v noci na 1. 1. 1950 ČSR byl jejich automobil nedaleko Mikulova zastaven dvoučlennou ozbrojenou hlídkou. Při následném nuceném návratu do Mikulova v doprovodu této hlídky zastřelil Jan Křižan vrch. stráž. Václava Anšlága a František Boháč spolu s ním způsobil střelbou těžké zranění vojínu Edmundu Sziklaiovi. Přestože se trojici nakonec podařilo úspěšně překročit státní hranici, byli všichni velmi rychle zadrženi rakouskou policií a vydáni sovětské armádě, která je už 4. 1. 1950 převezla zpět do ČSR. Zde byl František Boháč 14. prosince 1950 odsouzen Státním soudem v Brně za velezradu a nedokonanou vraždu k trestu smrti. Ten byl vykonán 14. června 1951 v Brně.
Mgr. Petr Mallota
Archivní dokumenty:
- Vazební fotografie Františka Boháče (zdroj: ABS).
- Fotografie místa činu pořízené orgány StB (zdroj: ABS).
- Seznam věcí zabavených po zatčení Františku Boháčovi (zdroj: ABS).
- Titulní strana rozsudku Státního soudu Brno (zdroj: NA).
- Druhá strana rozsudku Státního soudu Brno (zdroj: NA).
- Záznam Krajské věznice v Brně o převzetí Františka Boháče (zdroj: NA).
- Státní prokuratura Brno dává příkaz k výkonu trestu (zdroj: NA).
- Státní prokuratura Brno podává zprávu o výkonu trestu Státní prokuratuře v Praze (zdroj: NA).
- Záznam o převezení ostatků Františka Boháče do Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (zdroj: NA).
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek,
- f. Vyšetřovací spisy Krajské správy StB Brno, sign. V-439/Brno
- Moravský zemský archiv v Brně,
- f. Státní soud Brno, sp. zn. Ts II/I 2/50
- Národní archiv,
- f. Státní prokuratura, sp. zn. Pst II 39/Brno
- f. Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Františka Boháče.
- Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv
- sb. Kvalifikační listiny, kvalifikační listina Františka Boháče.
Literatura:
- BRET, Jan: 22 oprátek. Praha 1999.
