Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka |
• Kontakty |
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » Drahoslav Němec (1931–1951)

Drahoslav Němec se narodil 2. května 1931 jako jedno z dvojčat[1] manželů Karla a Anežky Němcových v osadě Veverka, spadající správně pod Rokytnici nad Rokytnou u Třebíče. Němcovi měli dobře zavedenou síťařskou živnost (výroba sít a drátěných pletiv např. pro oplocení), kterou Karel Němec starší zdědil po svém otci. Vlastnili rovněž menší polnosti. Na těch zřejmě nestíhali hospodařit sami, ale pronajímali je. Paní Anežka Němcová byla v domácnosti a vypomáhala manželovi s provozováním živnosti, s hledáním odbytu apod. Němec starší dovážel zboží odběratelům až na Slovensko. Důkazem prosperity živnosti může být i fakt, že již před válkou si pořídil první dodávku značky Praga. V roce 1940 si dokonce mohl dovolit zakoupit silnější Tatru.

Synové se po skončení obecné školy a několika ročníků školy měšťanské vyučili otcovu řemeslu a měli pomáhat při dalším rozvoji živnosti. Po válce Karel Němec starší pořídil pro rodinnou firmu moderní stroje, novou technologii výroby zvládal dobře především Drahoslav. Po několika měsících se však s otcem nepohodl na výši své odměny. Odešel načas z domu a protloukal se všelijak, dokud se pravděpodobně po domluvách matky neuchytil v národním podniku Pal v Jihlavě. Mezitím byla rodinná živnost Němcových v rámci „zespolečenštění výrobních prostředků“ přeměněna ve výrobní družstvo. Zatímco jejich otec byl dlouholetým členem lidové strany, Drahoslav ani jeho bratr se veřejné činnosti ani činnosti spolkové nevěnovali.

Drahoslavův osud se začal naplňovat asi v polovině března 1951, kdy dům jeho otce vyhledal neznámý muž oblečený do stejnokroje příslušníků SNB. Němcovi se původně domnívali, že k nim přišel něco vyšetřovat (jak příznačné pro danou dobu). Muž se představil jako kapitán Malý „z kraje“. Když se s ním dal Karel Němec starší do řeči, zjistil, že zná jeho otce, bývalého četnického strážmistra Jakuba Malého, v té době žijícího na penzi v nedaleké obci Stařeč.[2]

Drahoslavův otec zřejmě po delším rozhovoru Malému uvěřil tvrzení, která byla v rozporu s jeho stejnokrojem: že je kapitánem zahraniční zpravodajské služby a překročil hranice republiky s úkolem organizovat protikomunistické akce. Dovolil mu ve svém domě dvě noci přespat a nabídl mu jídlo, které zapíjel kořalkou. Za deset dnů dorazil Malý znovu, tentokrát ozbrojen, a opět se zdržel dva dny. Při druhém pobytu se mnohem víc vyptával: hlavně ho zajímali Drahoslav, jeho bratr a též rokytnický farář Jan Bula. Na jedné straně se snažil ohromovat hostitele smyšlenkami o své roli v chystaném únosu Rudolfa Slánského,[3] na druhé straně klidně odcizil oblečení a boty Drahoslavova bratra Karla. Němcovi si stěžovali u rodičů „kapitána“ ve Starči, ti se za syna omlouvali a slibovali, že ukradené věci nahradí. Přes tuto trapnou epizodu se Němcovi neodhodlali zakázat Malému přístup do domu a nadále mu poskytovali nocleh, kdykoli o to požádal. V polovině dubna 1951 se Malý zdržel i přes víkend a poprvé se setkal s Drahoslavem, který právě přijel společně s bratrem navštívit rodiče. Podvodný kapitán Malý zřejmě na nezkušeného, poněkud lehkomyslného a s každodenní rutinou v továrně nespokojeného Drahoslava zapůsobil. Když rodiče i bratr odešli a nechali jej s nebezpečným hostem o samotě, Malý začal před užaslým mladíkem rozvíjet perspektivy skýtající nevšední zážitky: drsný život partyzánů v ilegalitě, blížící se povstání proti režimu s podporou parašutistů ze Západu a možnost uplatnit se v zahraniční armádě. Sliboval mu, že mu pomůže stát se důstojníkem.[4] To byl Drahoslavův dávný sen. Už v roce 1948 se totiž neúspěšně pokusil přejít s tímto cílem hranice v prostoru Mariánské Lázně - Planá, byl zadržen Bezpečností a potrestán šesti týdny vězení. Drahoslav dlouho neváhal a připojil se k Malému. Rodiče se už za tři dny dozvěděli, že do podniku Pal v Jihlavě nenastoupil. Snažili se synovu absenci alespoň přijatelným způsobem vysvětlit. Otec vyzvedl v podniku synovy doklady s tím, že si našel novou, lépe placenou práci v Čechách.

Mezitím se Malý v doprovodu Drahoslava skrýval střídavě u hajného Antonína Škrdly v Březové a v krytu pod včelínem v hájence Františka Kopuletého na místě zvaném „Troják“. Odtud vyrazili „postrašit funkcionáře KSČ“ v Heralticích. První akci 20. dubna 1951 jim překazila přítomnost hlídky SNB v obci. Zato o dva dny později, 22. dubna 1951, zastihli předsedu heraltických komunistů a Místního národního výboru Josefa Balouna samotného a notně ho vyděsili. Musel je pod hrozbou použití zbraně dovést do kanceláře MNV, kde se onoho dne sešlo šest dalších komunistů. Útočníci jim sebrali členské průkazy KSČ, dále si odnesli úřední razítko národního výboru, dokumenty a gramofonové desky. Malý se choval, jako by obezřetnost ani nebyla zapotřebí. Naopak chtěl být při akci co nejvíce vidět a slyšet: přiměl předsedu Balouna, aby přehrál v místním rozhlase písničku „Vesničko má pod Šumavou“. Drahoslav Němec při akci poslušně plnil jeho příkazy. Překvapené členy MNV nechali v kanceláři a Malý jim pohrozil, že v případě prozrazení se bude mstít na členech jejich rodin. Společně s Drahoslavem pak přiměli Josefa Balouna, aby je ještě jednou dovedl do svého domu, kde mu vypili láhev jablečného vína. Tentokrát dostal stěží pochopitelný příkaz: počkat určitou dobu v domě a pak nahlásit přepadení na stanici SNB. V dálnopisném hlášení o této události, vypraveném jihlavskou Bezpečností na Ministerstvo národní bezpečnosti,[5] se o  dochoval popis Drahoslava Němce: „…asi 170 cm vysoký, štíhlý, podlouhlého obličeje, oholen, ve stáří asi 20 roků, oblečen ve starší pracovní oděv tmavé barvy, na nohou pracovní boty.“

Výše vylíčená akce v Heralticích kapitána Malého neuspokojila, zřejmě nebyla provedena dost rázně. Ihned následujícího dne, 23. dubna 1951, se oba muži do vsi vrátili potřetí. Tentokrát se to neobešlo bez násilí a střelby. Nejprve vnikli do domu funkcionáře KSČ Josefa Bohdálka a  vyhnali ho do lesa směrem k hájovně Kopuletých. Přitom mu kapitán vyhrožoval zastřelením a Dahoslav Němec jej musel z příkazu Malého tlouci. Aby dodal kapitán svým hrozbám váhy, poslal Drahoslava do hájenky pro lopatu k zahrabání Bohdálkovy mrtvoly. Náhle nevyzpytatelný „kapitán“ změnil své plány a zavelel Bohdálkovi, aby je s Němcem zavedl do domu předsedy přípravného výboru JZD a místního drnomistra Karla Kováře v Podheralticích. Kovář však byl ozbrojen a hodlal se bránit. Malý vyslal Drahoslava do domu Kovářových jako prvního. Došlo ke střelbě, při níž Drahoslav spíše náhodou, než že by zamířil, trefil drnomistra do předloktí levé ruky. Kovář ovšem také střílel a zasáhl Drahoslava do krku. Mladík byl tak vyděšený, že se podle pozdějšího svědectví manželů Kovářových vrhl ke „kapitánovi“ s výkřikem: „Je po mně, umírám!“ Nato oba „teroristé“ uprchli a hledali pomoc u Kopuletých. Paní Kopuletá Drahoslava ošetřila a uklidňovala ho, že jde jen o škrábnutí. Teď už byl z dobrodružného partyzánského života nadobro vyléčen a trval na tom, že se vrací k rodičům. Pravděpodobně Malému utekl a v zuboženém stavu, celý od hlíny, jehličí a krve se v nočních hodinách 28. dubna 1951 vrátil domů. Byl velmi vystrašený, Ladislav Malý mu zřejmě hrozil zastřelením za dezerci. Matka ho ošetřila a ukryla v podkroví domku ve skrýši za stěnou šatníku, kde v době okupace rodina schovávala potraviny. Tam strávil krušné tři dny do svého zatčení, které proběhlo v dopoledních hodinách 1. května 1951, den před jeho dvacátými narozeninami.

Drahoslava Němce dovezli do vazební věznice v Jihlavě, kde okamžitě začalo vyšetřování. Účast na tragikomickém trojím tažení do Heraltic a zvláště přestřelka u Karla Kováře Němcovi přišla draho. Obvinili jej z velezrady (spolčení s agentem cizí mocnosti Ladislavem Malým), loupeže a nedokonané vraždy (postřelení Karla Kováře). Senát ve složení JUDr. Vojtěch Rudý (předseda), JUDr. Josef Kočí a JUDr. Pavel Vítek (přísedící), dále Antonín Hauf a František Dvořák (soudci z lidu) vynesl třetí den jednání (14. července 1951) nad Drahoslavem Němcem rozsudek smrti.[6] Odvolání bylo zamítnuto Nejvyšším soudem 1. srpna 1951. Žádosti matky Anežky Němcové a babičky Františky Novákové o prezidentskou milost skončily stejně.

Drahoslav Němec byl popraven na dvoře jihlavské věznice dne 3. srpna 1951 ve věku dvaceti let.

[1] Drahoslavův bratr, dvojče pokřtěné po otci Karel, dělal zřejmě rodičům menší starosti než „dobrodružný“ Drahoslav.

[2] Jednalo se o Ladislava Malého (1920–1951). Za agenta západní zpravodajské služby se pouze vydával. Využíval toho, že se na přelomu čtyřicátých a padesátých let po útěku za hranice pohyboval střídavě v Bavorsku a v Rakousku, kde přišel s pracovníky těchto služeb do kontaktu. Získal zde průkaz na jméno Ludwig Gross, opravňující jej k pobytu v Rakousku. Tento falešný průkaz mu sloužil k budování legendy o jeho zpravodajských úkolech v Československu. Pro římskokatolické kněze měl připravenu tuto historku: potřebuje jejich spolupráci, protože se podílel na vysvobození arcibiskupa Josefa Berana (1888–1969) z internace. Arcibiskup ho pověřil, aby mu obstaral důvěryhodného kněze jako zpovědníka. Tuto smyšlenku si nejprve vyzkoušel na svém bývalém spolužákovi z gymnázia, faráři v Rokytnici nad Rokytnou Janu Bulovi (1920–1952). Postupně ji uplatnil u dalších kněží včetně Václava Drboly (1912–1951), administrátora babické farnosti. Účast na „trestných výpravách proti funkcionářům“ zorganizovaných Ladislavem Malým, zejména na střelbě v babické škole v noci z 2. na 3. července 1951 (zastřeleni tři funkcionáři místního MNV, čtvrtý postřelen), přinesla mnoha osobám smrt nebo dlouholeté věznění a ztrátu majetku. Pamětníci označují Ladislava Malého za agenta StB. Šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu však dospělo k závěru, že Ladislava Malého StB pravděpodobně obratně využívala a manipulovala prostřednictvím některého z řady agentů nasazených ve „zlé akci Teror“.

[3] Tvrzení o přípravě únosu Slánského se objevilo ve výpovědi Anežky Němcové, Drahoslavovy matky, ze 4. června 1951.

[4] Ladislav Malý měl doslova Drahoslavu Němcovi slíbit, že: „...mi napíše dekret na poručíka, přičemž bych měl možnost chodit do vojenské školy v Rakousku.“

[5] Jde o dálnopis ze dne 24. dubna 1951 zaslaný KV SNB Jihlava na odbor veřejné bezpečnosti a sektor VI. Ministerstva národní bezpečnosti ve věci pátrání po neznámých mužích a podepsaný vrchním strážmistrem Bláhou.

[6] Společně s Drahoslavem Němcem bylo v tzv. prvním jihlavském procesu v Dělnickém domě, zaplaveném lavinou rezolucí pracovních kolektivů z místních továren a JZD za co nejpřísnější potrestání „babických vrahů“, odsouzeno dalších třináct osob. Z tohoto počtu k trestu smrti: Antonín Plichta, Antonín Mityska, František Kopuletý, Antonín Škrdla, pater Václav Drbola, pater František Pařil. K trestu odnětí svobody na doživotí byli odsouzeni: Alois Roupec, Karel Němec (otec Drahoslava Němce). Odsouzení k „nižším trestům“: Ladislav Brabenec (pětadvacet let odnětí svobody), Jindřich Nahodil (třiadvacet let odnětí svobody), Josef Vorlíček (dvaadvacet let), Ludvík Stehlík starší a Božena Kopuletá (manželka Fr. Kopuletého a matka malé dcery, oba po dvaceti letech). Všichni jmenovaní zároveň dostali doplňkové tresty odsuzující je k vysokým finančním pokutám, zabavení majetku a ztrátě občanských práv na různě dlouhou dobu, což s sebou přinášelo zastavení vyplácení všech důchodů, ožebračení starých rodičů a příbuzných, odkázaných na jejich pomoc.