Členové Vědecké rady Ústavu
PhDr. Ladislav Bukovszky
 |
Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, oboru archivnictví a pomocné vědy historické, doktor filozofie. Od roku 1988 do roku 2003 byl odborným archivářem v Okresním archivu v Šale. V roce 2003 se stal prvním ředitelem Archivu Ústavu paměti národa v Bratislavě. Aktivně se podílel na založení Ústavu paměti národa v Bratislavě (ÚPN), kde byl 4 roky členem Rady ÚPN.
Dne 4. 2. 2008 byl jmenován ředitelem Archivu bezpečnostních složek v Praze. Věnuje se problematice a důsledkům Vídenské arbitráže (1938), nucené migraci obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem v letech 1945–1949, ohlasům maďarské revoluce roku 1956 v Československu; dějinám správy, organizační struktuře a spisové službě StB a problematice protikomunistického odporu. V uvedených tématech je autorem několika studií na Slovensku i v zahraničí. Je autorem a spoluautorem mnoha článků a publikací. |
Dr. Łukasz Kamiński
 |
Pracuje jako zástupce ředitele Kanceláře pro vzdělávání veřejnosti Ústavu národní paměti ve a Varšavě a vědecký pracovník Historického ústavu Vratislavské univerzity.
Je členem redakce půlročníku „Pamięć i Sprawiedliwość”, členem redakční rady „Soudobých dějin” a také členem redakční rady měsíčníku „Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej”. Zabývá se soudobými dějinami, hlavně poválečnými dějinami Polska, polsko-československými vztahy, dějinami komunismu, odboje a bezpečnostního aparátu. Je autorem mnoha historických studií, např. monografie Polacy wobec nowej rzeczywistości (Toruń 2000). Je rovněž editorem a spolueditorem řady sborníků a edic dokumentů, např. Polsko a Československo v roce 1968, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference (Praha 2006, spolu s P. Blažkem a R. Vévodou) nebo nejnověji: Kryptonim „Pegaz“. Służba Bezpieczeństwa wobec Towarzystwa Kursów Naukowych 1978–1980. Warszawa 2008, spolu s G. Waligórou). |
Prof. Jan Kmenta, Ph.D.
 |
Je emeritním profesorem University of Michigan a zároveň hostujícím profesorem na CERGE-EI v Praze. V roce 1955 získal bakalářský titul na University of Sydney, v roce 1959 titul M.A. a v roce 1964 doktorský titul na Stanford University. V letech 1973–1993 přednášel na University of Michigan, hostoval rovněž na několika dalších světových univerzitách. Je členem řady odborných asociací a v minulosti působil v redakčních radách mnoha renomovaných profesních časopisů. V roce 1989 získal čestný doktorát na německé University of Saarland, 1998 se stal prvním držitelem medaile Karla Engliše udělované Akademií věd ČR. Po roce 1989 se Jan Kmenta aktivně zapojil do českého ekonomického vzdělávání a na CERGE-EI dovedl k doktorátu celou řadu ekonomů z nové generace. |
PhDr. Slavomír Michálek, DrSc.
 |
Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a Historického ústavu SAV v Bratislavě (interní vědecká aspirantura – 1994).
Byl zaměstnán na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1984–1986; studijní pobyt) na Právnické fakultě Univerzity Komenského Bratislava (1997–1998; odborný asistent). Od r. 1986 je zaměstnán v Historickém ústavu SAV, Bratislava, nejprve jako vědecký pracovník, nyní jako ředitel tohoto ústavu. Je členem mnoha komisí, redakčních rad a vědeckých rad. Zabývá se americkou zahraniční politikou vůči Československu v druhé polovině 20. století, osobnostmi čsl. Zahraniční politiky z řad Slováků, vznikem a historií OSN, druhým a třetím čsl. a slovenským demokratickým exilem a krajany v USA, rovněž pak politickými procesy v Československu v letech 1948–1989. Absolvoval osm zahraničních stáží na prestižních univerzitách v USA, Velké Británii a Kanadě a je držitelem mezinárodních cen The American Eagle (Jan and Betka Papanek Foundation – 1996), Medaila M.R. Štefánika (MZV SR – 1999) a Cena Egona Erwina Kische (Nadace EEK – 1999, 2003). Je autorem a spoluautorem mnoha knižních publikací a desítek vědeckých studií v odborných časopisech a sbornících. |
PhDr. Jan Stříbrný
 |
Narozen v Radimi u Jičína v křesťansky založené rodině rolníka, která zažila nátlak a šikany režimu (otec soukromě hospodařil do roku 1959 a pak 1965-1989). Kromě FF UK (1968-1973), obor dějepis – čeština, absolvoval v letech 1980 -1989 tajné studium teologie.
Pracoval v Ústředí Českého svazu protifašistických bojovníků, zodpovědný za historicko-dokumentační komise (1974-1990) a v Historickém ústavu Armády ČR (1990–1994) jako vědecký tajemník Památníku odboje a historik 2. odboje se zaměřením na domácí demokratický odboj, persekuci Židů a postavení církví v letech 1939–1945. Od roku 1995 je 2. viceprezidentem Česká křesťanská akademie, zodpovědným za výzkumné projekty týkající se historie katolické církve, respektive ostatních křesťanských církví v letech 1939–1989. V současnosti koordinátor projektu České biskupské konference Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací. |
PhDr. Eduard Stehlík
 |
Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vojenský historik, vedoucí Odddělení vzdělávání a vojenské knihovny Vojenského historického ústavu v Praze. Autor nebo spoluautor dvou desítek monografií věnovaných nejnovějším vojenským dějinám. Autorsky se spolupodílel na několika výstavních projektech, z nichž největší ohlas měla výstava „Atentát – Operace Anthropoid 1941–1942“, která byla vedle Prahy představena veřejnosti i v Miláně, Berlíně a Bratislavě. Pro Českou televizi připravuje již třetím rokem publicistický pořad Historický magazín. Jeho kniha „Lidice – příběh české vsi“ získala v soutěži „Gloria musaealis“ vyhlašované Ministerstvem kultury ČR a Asociací muzeí a galerií hlavní cenu v kategorii Muzejní publikace roku 2004. Spoluautor stálé expozice muzea Památníku Lidice „A nevinní byli vinni…“. Od 27. října 2006 čestný občan Lidic. |
Prof. Mark Kramer
 |
Je ředitelem Studijního programu o studené válce na Harvardské Univerzitě a hlavním spolupracovníkem Harvardského Davis centra pro ruské a euroasijské studie. Je redaktorem čtvrtletníku Journal of Cold War Studies, který vydává nakladatelství MIT Press a dále redaktorem Harvard Cold War Studies Book Series, vydávaným nakladatelstvím Rowan & Littlefield. Vyučoval mezinárodní vztahy a komparativní politiku na Harvardu, Yale a na Brown University. V minulosti byl hlavním spolupracovníkem akademického programu na Harvardské akademii mezinárodních a oblastních studií a Rhodes Scholar v Oxfordu. Poslední kniha profesora Kramera je Crisis, Compromise, and Coercion in the Communist Bloc, 1956: The Soviet Union and the Upheavals in Hungary and Poland (Krize, kompromis a násilí v komunistickém bloku 1956: Sovětský Svaz a povstání v Maďarsku a Polsku). |
Prof. Michael Kraus
 |
Profesor politologie a mezinárodních vztahů, ředitel programu ruských a východoevropských studii na Middlebury College, Vermont, USA. Narozen v Praze, vystudoval mezinárodní vztahy na University of Colorado, bezpečnostní politiku na Harvard University a politologii a mezinárodní vztahy na Princeton University, kde obdržel doktorát. Jako výzkumný pracovník působil na Columbia, George Washington a Harvard University, kde dva roky hostoval na J. F. Kennedy School of Government. Jako stipendista nadace Rotary vyučoval mezinárodní vztahy na Institutu Politologie Univerzity Karlovy a na FAMU (1995-1996). Obdržel granty od American Council of Learned Societies, nadací IREX, Ford, Fulbright-Hays aj. a působil jako poradce a konzultant pro vládní a nevládní organizace, včetně US Department of State a Knihovny Václava Havla. Publikoval řadu studií o soudobé středoevropské historii a politice, např. „Did the Charter 77 Movement Bring an End to Communism?” New England Review (2007); „The Czech Republic’s First Decade,” Journal of Democracy (2003); Irreconcilable Differences? Explaining Czechoslovakia's Dissolution (2000); Russia and East Europe after Communism: The Search for New Political, Economic and Security Systems (1996) ad. |
Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.
 |
Od r. 2003 je výkonným ředitelem Centra pro studium demokracie a kultury a od r. 2008 pracuje jako vedoucí Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V r. 2008 se habilitoval v oboru politologie, na FSS MU. Zabývá se moderní českou politikou, komunální politikou a nedemokratickými režimy. Od roku 2002 je členem Zastupitelstva obce Bludov a předsedou Komise školské, kulturní, mládeže a sportu Rady obce Bludov; od března 1999 je členem správní rady Nadace Karla staršího ze Žerotína. Publikoval desítky odborných článků a studií, zpracoval a podílel se na větším množství monografií a editacích sborníků. |
Prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.
 |
Prof. PhDr. Jan Kuklík, DrSc, absolvoval v roce 1989 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po získání titulu JUDr. zahájil postgraduální studia na katedře právních dějin. Zabývá se právními dějinami Československé republiky, zejména pak historií československého odboje za druhé světové války. V roce 1991 byl v jeho rámci jako hostující postgraduální student na koleji St. Edmund Hall v Oxfordu a studoval v britských archivech. Aktivně působí v několika odborných komisích a radách. Je autorem a spoluautorem mnoha odborných publikací a v současné době je proděkanem Právnické fakulty UK v Praze. |
Prof. PhDr. Igor Lukeš, Ph.D.
 |
Univerzitní profesor, profesor mezinárodní vztahů a profesor historie (PhDr., Karlova Univerzita v Praze; MALD, Ph.D., Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts University, Boston).
Specializace: historie a politika střední a východní Evropy a současné Rusko.
Profesor Lukeš je historik střední a východní Evropy v 20. století. Píše zejména o období mezi světovými válkami a o současném vývoji ve východní a střední Evropě, v Rusku a na Balkánu.
Jeho práce byly publikovány v různých jazycích a časopisech jako například: Journal of Contemporary History, Diplomacy & Statecraft, Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, Historie a vojenství, Intelligence and National Security, The Polish Review, Journal of Cold War Studies a Slavic Review. Jeho kniha Czechoslovakia Between Stalin and Hitler: The Diplomacy of Edvard Benes in the 1930s [Československo mezi Stalinem a Hitlerem; Diplomacie Edvarda Beneše v třicátých letech minulého století], publikována v Oxford University Press, získala cenu Boston Authors Club a cenu Kahn Award. Je rovněž spoluautorem a spoluredaktorem řady dalších publikací. Patří k nim například The Munich Conference, 1938: Prelude to World War II (1999) [Mnichovská konference, 1938: Začátek druhé světové války], Inside the Apparat: Perspectives on the Soviet Union (1990) [Uvnitř aparátu: Pohledy na Sovětský Svaz] and Gorbachev's USSR: A System in Crisis (1990) [Gorbačovo SSSR: Systém v krizi].
Získal podporu různých institucí, včetně např.: Woodrow Wilson Center in Washington, DC, IREX, John M. Olin Foundation, The Philosophical Society a National Endowment for the Humanities. Byl také dvakrát stipendistou Fulbrightovy nadace pro výzkum a v roce 1997 získal cenu Excellence in Teaching na Bostonské Univerzitě.
|
PhDr. Alena Šimánková
 |
Dcera politického vězně, zástupkyně vedoucí 4. oddělení Národního archivu (fondy státní správy z let 1945–1992). Ve své odborné činnosti se zaměřuje zejména na perzekuci osob postižených komunistickým režimem. Je správkyní fondu Justice po roce 1949. |
RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D.
 |
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, absolvoval studijní pobyt v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky. V letech 1992–2002 působil v DNA laboratoři Kriminalistického ústavu v Praze a 2002–2004 jako ředitel DNA laboratoře Mezinárodní komise pro pohřešované osoby (ICMP, Bosna a Hercegovina): vypracovával identifikační znalecké posudky pro haagský Mezinárodní soudní tribunál zabývající se bývalou Jugoslávií (ICTY). V současné době vede společnost Forenzní DNA servis a přednáší na Univerzitě Karlově. |
PhDr. Michal Lukeš, Ph.D.
 |
Absolvent oborů historie a slovakistika a postgraduálního studia – obor moderní české dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1993–1997 byl zaměstnán jako dokumentátor Oddělení novodobých českých dějin v Národním muzeu (mimo rok 1994, kdy byl výzkumným a vývojovým pracovníkem Vojenského historického ústavu), dále působil jako náměstek ředitele Divadla Bez zábradlí (1998–2001) a v roce 2002 se stal generálním ředitelem Národního muzea, kde působí dosud.
Věnuje se českým a slovenským moderním dějinám, obzvláště období I. ČSR, dále potom managementu, marketingu a mediální komunikaci v oblasti kultury. Pedagogicky působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy – Ústav slavistických a východoevropských studií a Pedagogické fakultě Technické Univerzity v Liberci, spolupracoval s Podnikohospodářskou fakultou Vysoké školy ekonomické – obor Arts Marketing. Je členem celé řady odborných a poradních orgánů významných vědeckých, kulturních a společenských institucí.
|
Kardinál Miloslav Vlk
 |
Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archivnictví. Působil jako ředitel Okresního a Městského archivu v Českých Budějovicích. Poté vystudoval teologii na UK, 23. 6. 1968 v Č. Budějovicích vysvěcen na kněze. O deset let později mu byl odňat tzv. „státní souhlas“ k veřejnému výkonu kněžské služby, navrácen mu byl 1. 1. 1989. 14. 2. 1990 byl jmenován českobudějovickým biskupem, 27. 3. 1991 pražským arcibiskupem. V letech 1991–2000 předseda biskupské konference. 26. 11. 1994 jmenován papežem Janem Pavlem II. kardinálem. V letech 1993–2001 předseda Rady evropských biskupských konferencí (CCEE). V květnu 2007 dosáhl kardinál Vlk 75 let věku a v souladu s církevním právem nabídl do rukou Benedikta XVI. svou rezignaci, kterou papež v roce 2010 přijal.
|
