Členové Vědecké rady Ústavu
PhDr. Ladislav Bukovszky
 |
Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, oboru archivnictví a pomocné vědy historické, doktor filozofie. Od roku 1988 do roku 2003 byl odborným archivářem v Okresním archivu v Šale. V roce 2003 se stal prvním ředitelem Archivu Ústavu paměti národa v Bratislavě. Aktivně se podílel na založení Ústavu paměti národa v Bratislavě (ÚPN), kde byl 4 roky členem Rady ÚPN.
Dne 4. 2. 2008 byl jmenován ředitelem Archivu bezpečnostních složek v Praze. Věnuje se problematice a důsledkům Vídenské arbitráže (1938), nucené migraci obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem v letech 1945–1949, ohlasům maďarské revoluce roku 1956 v Československu; dějinám správy, organizační struktuře a spisové službě StB a problematice protikomunistického odporu. V uvedených tématech je autorem několika studií na Slovensku i v zahraničí. Je autorem a spoluautorem mnoha článků a publikací. |
Jiří Gruntorád
 |
Narodil se v Praze. Vyučen v oboru lesař, k závěrečné zkoušce nepřipuštěn z politických důvodů. V letech 1970–1990 zaměstnán jako průvodčí, dřevorubec, přidavač, zedník, skladový dělník a topič. V letech 1991–1999 sekretář Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a dokumentarista v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Kromě toho od r. 1990 vedoucí nezávislé knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti. Od r. 1979 signatář Charty 77, v letech 1980–1984 vězněn pro podvracení republiky. V letech 1978–1989 řídil nezávislou samizdatovou edici Popelnice, kde vyšlo na 130 knižních titulů. Člen redakční rady Kritického sborníku. V r. 2002 obdržel cenu Litery za přínos české literatuře a prezidentem republiky byl vyznamenán medailí Za zásluhy.
Je autorem a spoluautorem mnoha článků, publikací a sborníků. |
Dr. Łukasz Kamiński
 |
Pracuje jako zástupce ředitele Kanceláře pro vzdělávání veřejnosti Ústavu národní paměti ve a Varšavě a vědecký pracovník Historického ústavu Vratislavské univerzity.
Je členem redakce půlročníku „Pamięć i Sprawiedliwość”, členem redakční rady „Soudobých dějin” a také členem redakční rady měsíčníku „Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej”. Zabývá se soudobými dějinami, hlavně poválečnými dějinami Polska, polsko-československými vztahy, dějinami komunismu, odboje a bezpečnostního aparátu. Je autorem mnoha historických studií, např. monografie Polacy wobec nowej rzeczywistości (Toruń 2000). Je rovněž editorem a spolueditorem řady sborníků a edic dokumentů, např. Polsko a Československo v roce 1968, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference (Praha 2006, spolu s P. Blažkem a R. Vévodou) nebo nejnověji: Kryptonim „Pegaz“. Służba Bezpieczeństwa wobec Towarzystwa Kursów Naukowych 1978–1980. Warszawa 2008, spolu s G. Waligórou). |
prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.
 |
Prof. PhDr. Jan Kuklík, DrSc, absolvoval v roce 1989 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po získání titulu JUDr. zahájil postgraduální studia na katedře právních dějin. Zabývá se právními dějinami Československé republiky, zejména pak historií československého odboje za druhé světové války. V roce 1991 byl v jeho rámci jako hostující postgraduální student na koleji St. Edmund Hall v Oxfordu a studoval v britských archivech. Aktivně působí v několika odborných komisích a radách. Je autorem a spoluautorem mnoha odborných publikací a v současné době je proděkanem Právnické fakulty UK v Praze. |
PhDr. Slavomír Michálek, CSc.
 |
Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a Historického ústavu SAV v Bratislavě (interní vědecká aspirantura – 1994).
Byl zaměstnán na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1984–1986; studijní pobyt) na Právnické fakultě Univerzity Komenského Bratislava (1997–1998; odborný asistent). Od r. 1986 je zaměstnán v Historickém ústavu SAV, Bratislava, nejprve jako vědecký pracovník, nyní jako ředitel tohoto ústavu. Je členem mnoha komisí, redakčních rad a vědeckých rad. Zabývá se americkou zahraniční politikou vůči Československu v druhé polovině 20. století, osobnostmi čsl. Zahraniční politiky z řad Slováků, vznikem a historií OSN, druhým a třetím čsl. a slovenským demokratickým exilem a krajany v USA, rovněž pak politickými procesy v Československu v letech 1948–1989. Absolvoval osm zahraničních stáží na prestižních univerzitách v USA, Velké Británii a Kanadě a je držitelem mezinárodních cen The American Eagle (Jan and Betka Papanek Foundation – 1996), Medaila M.R. Štefánika (MZV SR – 1999) a Cena Egona Erwina Kische (Nadace EEK – 1999, 2003). Je autorem a spoluautorem mnoha knižních publikací a desítek vědeckých studií v odborných časopisech a sbornících. |
Prof. PhDr. Vilém Prečan, CSc.
 |
Je předsedou správní rady Československého dokumentačního střediska, o.p.s., nestátního badatelského a dokumentačního centra pro dějiny antitotalitní rezistence v komunistickém Československu. Zakládající ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd (do května 1998), poté do r. 2000 zde jako samostatný vědecký pracovník. Byl hostujícím profesorem na několika zahraničních univerzitách. Na FF UK v Praze se v roce 1995 habilitoval jako docent pro české dějiny; v květnu 2005 byl jmenován profesorem historie. Specializuje se na dějiny Československa 1938-1992 v mezinárodním kontextu, s čímž je spojena rozsáhlá publikační činnost.
V letech 1957–1970 pracoval v Historickém ústavu ČSAV a vydal dvě rozsáhlé edice pramenů k nejnovějším slovenským dějinám. V letech 1951–1970 byl členem KSČ. Bezprostředně po srpnové invazi 1968 organizoval vydání obsáhlé dokumentace Sedm pražských dnů 21.–27. srpna 1968 a byl jejím spoluautorem. Na jaře 1970 byl v rámci politických čistek propuštěn z ústavu, trestně stíhán (kauza "Černá kniha"); pracoval jako pomocný dělník. Po vystěhování se z ČSSR v r. 1976 žil a pracoval jako historik v SRN až do ledna 1990. Zúčastnil se aktivit čs. exilu, vybudoval sbírky českého a slovenského samizdatu, připravil založení Čs. dokumentačního střediska nezávislé literatury a stal se jeho vedoucím. 1992–2002 byl předsedou Českého národního komitétu historiků, je předsedou české části Česko-slovenské komise historiků od jejího založení v r. 1994. Je nadále předsedou zahraničního krajanského spolku v Scheinfeldu- Schwarzenbergu.
Byl vyznamenán Cenou ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, v r.1998 pamětní medaili Františka Palackého za zásluhy o rozvoj historické vědy (AV ČR). V říjnu 1998 mu prezident Havel propůjčil Řád TGM III. stupně za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Je nositelem Ceny Ministerstva školství, mládeže a sportu ČR I. stupně. 2001 byl vyznamenán Mezinárodní cenou Slovenské akademie věd za významné dílo v oblasti společenských věd ve spojení se Slovenskem. |
PhDr. Jan Stříbrný
 |
Narozen v Radimi u Jičína v křesťansky založené rodině rolníka, která zažila nátlak a šikany režimu (otec soukromě hospodařil do roku 1959 a pak 1965-1989). Kromě FF UK (1968-1973), obor dějepis – čeština, absolvoval v letech 1980 -1989 tajné studium teologie.
Pracoval v Ústředí Českého svazu protifašistických bojovníků, zodpovědný za historicko-dokumentační komise (1974-1990) a v Historickém ústavu Armády ČR (1990–1994) jako vědecký tajemník Památníku odboje a historik 2. odboje se zaměřením na domácí demokratický odboj, persekuci Židů a postavení církví v letech 1939–1945. Od roku 1995 je 2. viceprezidentem Česká křesťanská akademie, zodpovědným za výzkumné projekty týkající se historie katolické církve, respektive ostatních křesťanských církví v letech 1939–1989. V současnosti koordinátor projektu České biskupské konference Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací. |
Prof. Mark Kramer
 |
Je ředitelem Studijního programu o studené válce na Harvardské Univerzitě a hlavním spolupracovníkem Harvardského Davis centra pro ruské a euroasijské studie. Je redaktorem čtvrtletníku Journal of Cold War Studies, který vydává nakladatelství MIT Press a dále redaktorem Harvard Cold War Studies Book Series, vydávaným nakladatelstvím Rowan & Littlefield. Vyučoval mezinárodní vztahy a komparativní politiku na Harvardu, Yale a na Brown University. V minulosti byl hlavním spolupracovníkem akademického programu na Harvardské akademii mezinárodních a oblastních studií a Rhodes Scholar v Oxfordu. Poslední kniha profesora Kramera je Crisis, Compromise, and Coercion in the Communist Bloc, 1956: The Soviet Union and the Upheavals in Hungary and Poland (Krize, kompromis a násilí v komunistickém bloku 1956: Sovětský Svaz a povstání v Maďarsku a Polsku). |
Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.
 |
Od r. 2003 je výkonným ředitelem Centra pro studium demokracie a kultury a od r. 2008 pracuje jako vedoucí Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V r. 2008 se habilitoval v oboru politologie, na FSS MU. Zabývá se moderní českou politikou, komunální politikou a nedemokratickými režimy. Od roku 2002 je členem Zastupitelstva obce Bludov a předsedou Komise školské, kulturní, mládeže a sportu Rady obce Bludov; od března 1999 je členem správní rady Nadace Karla staršího ze Žerotína. Publikoval desítky odborných článků a studií, zpracoval a podílel se na větším množství monografií a editacích sborníků. |
Doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph.D.
 |
V roce 1968 vstoupil do Československé strany socialistické a stal se předsedou Klubu mladých socialistů v Brně, který pomáhal zakládat. Z ČSS byl vyloučen v roce 1970 pro antisocialistické a antisovětské názory a následně se zapojil do činnosti nelegální skupiny kolem MUDr. Milana Šilhana a doc. PhDr. Jaroslava Mezníka, kterou podobně postižení členové ČSS vytvořili. Vystudoval v letech 1966 až 1972 český jazyk a dějepis na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. Nejvyššího vzdělání dosáhl v r. 2008, kdy se habilitoval jako docent. Zaměstnán byl v letech 1977–1982 v Moravském muzeu v Brně (odborný pracovník), 1982–1984 v Zemědělském muzeu v Praze (historik), 1984–1990 v Historickém muzeu ve Slavkově u Brna (ředitel), 1990–1992 v Moravském zemském muzeu v Brně (ředitel), Od r. 1994 pracuje v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR v Praze (historik – vedoucí vědecký pracovník). Po roce 1998 vyučoval na Masarykově univerzitě v Brně a Karlově Univerzitě v Praze. Specializuje se na Dějiny českých zemí na přelomu 19. a 20. století aČeskoslovenské dějiny po roce 1945. Je autorem mnoha historických knih a pravidelně přispívá do českých i zahraničních odborných časopisů a denního tisku. |
Prof. PhDr. Igor Lukeš, Ph.D.
 |
Univerzitní profesor, profesor mezinárodní vztahů a profesor historie (PhDr., Karlova Univerzita v Praze; MALD, Ph.D., Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts University, Boston).
Specializace: historie a politika střední a východní Evropy a současné Rusko.
Profesor Lukeš je historik střední a východní Evropy v 20. století. Píše zejména o období mezi světovými válkami a o současném vývoji ve východní a střední Evropě, v Rusku a na Balkánu.
Jeho práce byly publikovány v různých jazycích a časopisech jako například: Journal of Contemporary History, Diplomacy & Statecraft, Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, Historie a vojenství, Intelligence and National Security, The Polish Review, Journal of Cold War Studies a Slavic Review. Jeho kniha Czechoslovakia Between Stalin and Hitler: The Diplomacy of Edvard Benes in the 1930s [Československo mezi Stalinem a Hitlerem; Diplomacie Edvarda Beneše v třicátých letech minulého století], publikována v Oxford University Press, získala cenu Boston Authors Club a cenu Kahn Award. Je rovněž spoluautorem a spoluredaktorem řady dalších publikací. Patří k nim například The Munich Conference, 1938: Prelude to World War II (1999) [Mnichovská konference, 1938: Začátek druhé světové války], Inside the Apparat: Perspectives on the Soviet Union (1990) [Uvnitř aparátu: Pohledy na Sovětský Svaz] and Gorbachev's USSR: A System in Crisis (1990) [Gorbačovo SSSR: Systém v krizi].
Získal podporu různých institucí, včetně např.: Woodrow Wilson Center in Washington, DC, IREX, John M. Olin Foundation, The Philosophical Society a National Endowment for the Humanities. Byl také dvakrát stipendistou Fulbrightovy nadace pro výzkum a v roce 1997 získal cenu Excellence in Teaching na Bostonské Univerzitě.
|
PhDr. Eduard Stehlík
 |
Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vojenský historik, vedoucí Odddělení vzdělávání a vojenské knihovny Vojenského historického ústavu v Praze. Autor nebo spoluautor dvou desítek monografií věnovaných nejnovějším vojenským dějinám. Autorsky se spolupodílel na několika výstavních projektech, z nichž největší ohlas měla výstava „Atentát – Operace Anthropoid 1941–1942“, která byla vedle Prahy představena veřejnosti i v Miláně, Berlíně a Bratislavě. Pro Českou televizi připravuje již třetím rokem publicistický pořad Historický magazín. Jeho kniha „Lidice – příběh české vsi“ získala v soutěži „Gloria musaealis“ vyhlašované Ministerstvem kultury ČR a Asociací muzeí a galerií hlavní cenu v kategorii Muzejní publikace roku 2004. Spoluautor stálé expozice muzea Památníku Lidice „A nevinní byli vinni…“. Od 27. října 2006 čestný občan Lidic. |
PhDr. Alena Šimánková
 |
Dcera politického vězně, zástupkyně vedoucí 4. oddělení Národního archivu (fondy státní správy z let 1945–1992). Ve své odborné činnosti se zaměřuje zejména na perzekuci osob postižených komunistickým režimem. Je správkyní fondu Justice po roce 1949. |
PhDr. Michal Lukeš, Ph.D.
 |
Absolvent oborů historie a slovakistika a postgraduálního studia – obor moderní české dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1993–1997 byl zaměstnán jako dokumentátor Oddělení novodobých českých dějin v Národním muzeu (mimo rok 1994, kdy byl výzkumným a vývojovým pracovníkem Vojenského historického ústavu), dále působil jako náměstek ředitele Divadla Bez zábradlí (1998–2001) a v roce 2002 se stal generálním ředitelem Národního muzea, kde působí dosud.
Věnuje se českým a slovenským moderním dějinám, obzvláště období I. ČSR, dále potom managementu, marketingu a mediální komunikaci v oblasti kultury. Pedagogicky působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy – Ústav slavistických a východoevropských studií a Pedagogické fakultě Technické Univerzity v Liberci, spolupracoval s Podnikohospodářskou fakultou Vysoké školy ekonomické – obor Arts Marketing. Je členem celé řady odborných a poradních orgánů významných vědeckých, kulturních a společenských institucí.
|
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.
 |
Absolvent oborů historie a politologie (se specializací na dějiny východní a jihovýchodní Evropy) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a doktorského studijního programu v oboru české a slovenské dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1999-2007 byl zaměstnán jako dokumentarista (v letech 2000-2007 jako vedoucí oddělení dokumentace) v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR. V letech 2007-2009 působil jako vedoucí Centra pro studium lidských práv a radikalismu na Academia Rerum Civilium – Vysoké škole politických a společenských věd v Kolíně, kde dosud přednáší (od r. 2003). V letech 2003-2006 pravidelně přednášel rovněž na Fakultě humanitních studií Univerzity Pardubice.
V prosinci 2008 se stal vedoucím oddělení zkoumání komunistické totalitní moci Ústavu pro studium totalitních režimů. Od 1. ledna 2010 je ředitelem Odboru zkoumání totalitních režimů ÚSTR. Současně je členem několika redakčních rad odborných vědeckých časopisů.
Zabývá se moderními českými dějinami po roce 1945, hlavně výstavbou a podobou bezpečnostního aparátu, osobnostmi spojenými se státně bezpečnostní a zpravodajskou aktivitou a politickými procesy v ČSR. Publikoval rovněž několik studií o tzv. Číhošťském zázraku a o bezpečnostní problematice v letech 1968-1969. Je autorem nebo spoluautorem mnoha článků a publikací.
|