Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka |
• Kontakty |
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentační projekty » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » Antonín Škrdla (1917–1951)

Antonín Škrdla se narodil 25. května 1917 v Heralticích u Třebíče v rodině hajného a malorolníka Jana Škrdly. Jeho matka Antonie Škrdlová, rozená Chromá, byla v domácnosti a vychovala kromě Antonína i jeho devět sourozenců.

Antonín vychodil obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy. Vyučil se obchodním příručím. Konec napjatých třicátých let ho zastihl jako vojáka prezenční služby na Podkarpatské Rusi, kde sloužil jako radiotelegrafista. Po rozbití první republiky a vzniku Slovenského štátu (14. března 1939) se musel dobrodružnou cestou vracet do vlasti přes Rumunsko, Jugoslávii a Maďarsko. Existenční starosti v těžkých válečných časech vyřešilo místo hajného v lesích hraběte Cholínského a deputátní byt v hájence zvané Na Březové (v dobových dokumentech je uváděna též jako Březová) v katastru obce Římov. V roce 1942 se oženil s Annou Boudnou. Již rok nato (1943) se Škrdlům narodilo první dítě, dcera Anna. Po ní následovali s odstupem dvou let synové Antonín (1945) a Jaroslav (1947).

Koncem války se Antonín Škrdla, který byl znám jako vzorný otec rodiny a člověk mírný, neprojevující zájem o veřejné či politické dění, zapojil do aktivit partyzánské organizace Lenka-JIH. Šlo vlastně o celou síť místních partyzánských skupin koordinovaných parašutisty ze spojeneckého výsadku Spelter z května 1944. Jednotlivé skupiny se spojovaly k větším akcím, jako byly například sabotáže v prostoru důležitého železničního uzlu v blízkých Okříškách, přepadání silničních konvojů okupačních vojsk a v neposlední řadě shozy zbraní a trhavin ze spojeneckých letadel. Jeden z úspěšných shozů proběhl v dubnu 1945 právě u Římova. Hájenka Antonína Škrdly stojící na samotě v lesích mezi Římovem a Rokytnicí nad Rokytnou byla ideálním místem pro úkryt zbraní. V roce 1948 Antonín absolvoval Státní lesnickou školu v Jemnici a zastával místo hajného, tentokrát již pod hlavičkou Československých státních lesů.

Od 1. dubna 1951 Antonín Škrdla povýšil, stal se správcem celého polesí Mikulovice. Jenže v té době se dostal do kontaktu s pochybnou postavou údajného „kapitána“ zahraniční zpravodajské služby Malého.[1] Poprvé „kapitána“ Malého přivedl do hájenky Na Březové Miloslav Hlouch z Rokytnice nad Rokytnou. Hajný Škrdla Hloucha dobře znal ještě z partyzánských časů za války a důvěřoval mu. Návštěvník se představil jako kurýr přicházející ze zahraničí s úkolem organizovat akce proti představitelům režimu. S tímto tvrzením ovšem nekorespondoval jeho zevnějšek – byl oblečen do uniformy SNB. Antonín Škrdla váhal, zda má poskytnout neznámému muži nocleh a pohostinství. V domě byly tři malé děti. Nakonec se nechal přemluvit. Zpočátku zřejmě věřil i smyšlence, že se Malému s pomocí společníků, které z konspirativních důvodů nemůže uvést, podařilo vysvobodit z internace arcibiskupa Josefa Berana. Dokonce souhlasil s nápadem falešného „kapitána“ ukrýt arcibiskupa před chystaným přesunem za hranice na určitou dobu v hájovně.

Během dubna 1951 využíval „kapitán“ Malý opakovaně úkryt v hájovně Na Březové. Již při druhé návštěvě si „vypůjčil“ od Škrdly jeden z jeho lesnických obleků místo své nápadné uniformy. Nechal se krmit a napájet vínem i slivovicí. Pověřoval též hajného úkoly a pochůzkami se vzkazy pro své „společníky“. Antonín Škrdla fungoval jako „kapitánova“ spojka: zprostředkoval mu schůzku s farářem Janem Bulou z Rokytnice nad Rokytnou a s jeho otcem Jakubem Malým. Ukrýval též v hájence oblečení a další předměty, které Malý pravděpodobně odcizil ve svých dalších příležitostných úkrytech. Měl také Malému popisovat náladu obyvatel v okolí a místní politické poměry včetně označení obecně nepopulárních komunistických funkcionářů.

Antonínu Škrdlovi se nevyplatilo zejména ukrytí „trofejí“ ze zastrašovací akce dne 22. dubna 1951 v Heralticích. Toho dne Ladislav Malý v doprovodu Drahoslava Němce, syna z bývalé síťařské živnosti v osadě Veverka u Rokytnice nad Rokytnou, vtrhl do sídla Místního národního výboru (dále jen MNV) v Heralticích. „Kapitán“ i jeho společník byli ozbrojeni a pod pohrůžkou zastřelením přiměli všechny přítomné členy MNV, aby jim vydali členské legitimace KSČ, úřední razítka a dokumentaci z činnosti výboru. Dokonce si odnesli i gramofonové desky. Původně chtěl Malý uvedenou kořist zanechat ve svém dalším úkrytu, v hájence „Troják“ v sousedství Heraltic, u Františka Kopuletého. Po dalším útoku v Heralticích a okolí 23. dubna 1951, kdy došlo k postřelení Karla Kováře a Drahomíra Němce, se pobyt u Kopuletých stal pro „kapitána“ příliš nebezpečným. Přenesl tedy společně s lehce raněným Němcem všechny výše uvedené věci k Antonínu Škrdlovi. Naneštěstí si vybral nevhodnou chvíli: u Škrdlů byl právě přítomen lesnický praktikant Běhounek. Malý s Němcem tedy sehráli před Běhounkem komedii, jako by hájovnu přepadli. Po odchodu nezvaných návštěvníků a Běhounka zakopal Škrdla všechny věci pocházející z MNV v Heralticích u hájenky. Tam je také našli příslušníci Bezpečnosti při jeho zatčení 30. dubna 1951. Společně s zápalnou šňůrou, dvěma krabicemi dynamitu a větším množstvím nábojů do lovecké pušky a brokovnice (jak neočekávaný nález u hajného) měly sloužit jako věcné důkazy pro Škrdlovo spolčení s „teroristy“.

Antonín Škrdla byl po dvouměsíční vyšetřovací vazbě obžalován z následujících skutků: ukrýval v hájovně teroristu Ladislava Malého a jeho společníka Drahoslava Němce, působil jako spojka mezi Malým a jeho dalšími komplici, umožňoval schůzky teroristů v hájovně a předal jim tři vojenské pušky. Přechovával ve skrýši vykopané u hájovny ukradený majetek MNV v Heralticích a členské legitimace zástupců tohoto výboru. S cílem odvrátit od sebe podezření sehrál po dohodě s Malým před svým praktikantem fingované přepadení. Na základě uvedené obžaloby byl Antonín Škrdla ve dnech 12.–14. července 1951 odsouzen Státním soudem – oddělení Brno ve složení JUDr. Vojtěch Rudý (předseda), JUDr. Josef Kočí a JUDr. Pavel Vítek (přísedící), dále Antonín Hauf a František Dvořák (soudci z lidu), Emil Eichler (prokurátor) za velezradu (přechovávání a spolčení se s agentem nepřátelské mocnosti), napomáhání k vraždě (pomohl „banditům“ po činu směřujícímu k zastrašení veřejných funkcionářů) a další trestné činy k hrdelnímu trestu.[2]

Odvolání odsouzených bylo vnímáno jako pouhá formalita, Nejvyšší soud je zamítl 1. srpna 1951. Manželka Antonína Škrdly se marně snažila v žádosti o prezidentskou milost pro svého muže, otce a živitele tří nezletilých dětí, vysvětlit, že její manžel byl obětí Ladislava Malého. Ani žádost Antonie Škrdlové, matky odsouzeného, neuspěla.

Antonín Škrdla podstoupil trest na dvoře jihlavské věznice v ranních hodinách 3. srpna 1951. Až v roce 1968 mohly být jeho ostatky předány rodině k pietnímu uložení na hřbitově v Chumu u Třebíče.

[1]Ladislav Malý (1920–1951) byl synem četnického strážmistra Jakuba Malého a Hedviky Jourové, kteří žili na penzi ve Starči u Třebíče. Za agenta zpravodajské služby se pouze vydával. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se pohyboval střídavě v Bavorsku a v Rakousku, kde přišel s pracovníky těchto služeb do kontaktu. Získal zde průkaz na jméno Ludwig Gross. Tento falešný průkaz mu sloužil k budování legendy o jeho zpravodajských úkolech v Československu. Od brzkého jara 1951 se pohyboval na Třebíčsku a snažil se získat pro protikomunistický odboj osoby známé svou partyzánskou činností z druhé světové války, mladé hochy ze selských rodin a římskokatolické kněze. Pro ty měl připravenu následující historku: potřebuje jejich spolupráci, protože se podílel na vysvobození arcibiskupa Josefa Berana (1888–1969) z internace. Arcibiskup ho pověřil, aby mu obstaral důvěryhodného kněze jako zpovědníka. Tuto smyšlenku si nejprve vyzkoušel na svém bývalém spolužákovi z gymnázia, faráři v Rokytnici nad Rokytnou Janu Bulovi (1920–1952). Účast na „trestných výpravách proti funkcionářům“ zorganizovaných Ladislavem Malým, zejména na střelbě v babické škole v noci z 2. na 3. července 1951 (zastřeleni tři funkcionáři místního MNV, čtvrtý postřelen), přinesla mnoha osobám smrt nebo dlouholeté věznění a ztrátu majetku. Pamětníci označují Ladislava Malého za agenta StB. Šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu však dospělo k závěru, že Ladislava Malého StB spíše využívala a manipulovala prostřednictvím některého z řady agentů nasazených ve „zlé akci Teror“.

[2] Společně s Antonínem Škrdlou bylo v tzv. prvním jihlavském procesu v Dělnickém domě odsouzeno v přímé i uměle vykonstruované spojitosti se zastřelením tří funkcionářů MNV v Babicích dalších třináct osob. Z tohoto počtu si vyslechli rozsudek trestu smrti: Antonín Plichta, Antonín Mityska, Drahoslav Němec, František Kopuletý, pater Václav Drbola, pater František Pařil. K trestu odnětí svobody na doživotí byli odsouzeni: Alois Roupec, Karel Němec (otec Drahoslava Němce). Odsouzení k „nižším trestům“: Ladislav Brabenec (pětadvacet let odnětí svobody), Jindřich Nahodil (třiadvacet let odnětí svobody), Josef Vorlíček (dvaadvacet let), Ludvík Stehlík starší a Božena Kopuletá, manželka Františka Kopuletého (dvacet let). Všichni jmenovaní zároveň dostali doplňkové tresty odsuzující je k vysokým finančním pokutám, zabavení majetku a ztrátě občanských práv na různě dlouhou dobu, což s sebou přinášelo zastavení vyplácení všech důchodů, ožebračení starých rodičů a příbuzných, odkázaných na jejich pomoc.