Přehlídka Zliennale v letech 1940-41 nebyla jen svátkem filmu

(23. 7. 2024) – Před více než měsícem skončila ve Zlíně mezinárodní filmová přehlídka Zlín Film Festival. Konala se již po šedesáté čtvrté. Profiluje se sice jako festival filmů pro děti a mládež, nicméně, že Zlín je pro film městem zaslíbeným, svědčí to, že v době protektorátu se zde konaly dva ročníky takzvaného Zliennale. A jak píše ve svém článku „Filmové žně v protektorátu“ v aktuálním vydání časopisu Paměť a dějiny historička Blanka Zubáková, nebyl jen svátkem filmu.

„Motivací pořadatelů bylo pravděpodobně několik, přičemž oficiální prezentace mnohé z nich zastřela. Jednoznačně lze ale říci, že tím nejdůležitějším důvodem byla snaha podpořit český film a vyzdvihnout jeho kvality,“ píše autorka v úvodu a dál pokračuje: „Zcela jistě sehrály svoji roli i ekonomické zájmy cílící v době omezeného vývozu na domácí diváky, kteří v období protektorátu toužili po kulturním vyžití.“ Blanka Zubáková pak popisuje oba ročníky festivalu, když ten první se konal ještě víceméně nezávisle na Němcích s podporou českých protektorátních institucí, zatímco druhý již za dohledu německých úředníků. I tak se organizátorům podařilo uspořádat obě akce na velmi vysoké úrovni – co se týče filmů, zúčastněných herců a dalších osobností, doprovodného programu i návštěvnosti.

A na své si určitě přišel i bulvární tisk … „Po předvádění každého filmu se tehdy denně pořádaly nějaké oslavy a v noci jsme téměř nespali – prostě se flámovalo o sto šest. Jednou, když už nestálo za to jít se vyspat do hotelu, neboť se už rozednívalo, rozhodli jsme se celá parta, že se půjdeme vykoupat do bazénu. Přelezli jsme plot, svlékli se do naha a nastala tak hlučná veselice, že přišla policie a mohla z toho být nejen velká ostuda, ale i úřední postih, nebýt ministra Kratochvíla, který se taky koupal a všecko urovnal.“ Takhle na Zliennale po letech vzpomínala například herečka Adina Mandlová. Jak ale ve svém článku v časopise Paměť a dějiny píše autorka Blanka Zubáková, přehlídka posloužila i k dalším záměrům: „To, o čem se veřejně nemluvilo, co zůstávalo stranou oficiálního programu, byly neformální rozhovory filmařů například k otázkám organizace české kinematografie po válce.“


Chcete vědět více? Stačí se začíst do nejnovějšího „protektorátního“ čísla časopisu Paměť a dějiny, které vydává Ústav pro studium totalitních režimů. Pořídit ho můžete například v Kosmasu … nebo si zařídit předplatné, což je jednoznačně nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se k časopisu dostat. Předplatné historické revui Ústavu pro studium totalitních režimů zařizuje firma Send.

Připravil MARTIN VACEK

Foto Národní archiv, Wikimedia Commons a archiv Paměť a dějiny


Související: