Členové Rady ÚSTR

Mgr. JIŘÍ MIHOLA, Ph.D. – předseda

Jiří Mihola je vysokoškolský učitel. Narodil se 1. června 1972 v Brně. Od roku 1999 působí na Katedře historie Pedagogické fakulty MU (předtím od roku 1993 učil na Soukromém gymnáziu Pavla Křížkovského s uměleckou profilací dějepis a zeměpis). Připravuje budoucí učitele dějepisu a  odborně se zaměřuje na dějiny raného novověku, církevní dějiny (církevní řády, poutnictví atd.), dějiny kultury, dějiny politických stran, dále na mýty, klišé a stereotypy v dějinách. Pro posílení propojení soudobých dějin s aktuálním děním a na základě svých dlouholetých zkušeností z komunální i parlamentní politiky připravil předmět Dějiny a současnost. Důraz klade na praktické poznávání formou exkurzí. Soustavně se věnuje také popularizaci historie – formou publikací, přednášek, televizních a rozhlasových pořadů. Organizuje odborné konference, semináře, přednáškové cykly apod., je editorem mnoha publikací, sborníků, kolektivních monografií. Od roku 1998 se angažoval v komunální politice (Zastupitelstvo MČ Brno-sever, Zastupitelstvo města Brna, Zastupitelstvo Jihomoravského kraje). V letech 2013-2021 byl poslancem Poslanecké sněmovny PČR. V komunální i celostátní politice využíval své profesní odbornosti a věnoval se školství, vzdělávání, vědě, mládeži, kultuře a problematice zahraničních vztahů. Získal Cenu Rady české mládeže (2014), ocenění Arménského parlamentu za podporu odsouzení genocidy Arménů Poslaneckou sněmovnou PČR aj. Dlouhodobě se věnuje také cestovnímu ruchu, odvedl desítky tuzemských i zahraničních zájezdů, roku 2001 zvítězil v celostátní soutěži průvodců na Veletrhu GO a Regiontour v Brně. V letech 2021-2024 se v Muzeu města Brna jako projektový manager podílel na obnově Arnoldovy vily v Brně a je editorem publikace o ní. Od září 2024 pracuje na částečný úvazek jako projektový manažer Moravského zemského muzea. Do Rady ÚSTR byl poprvé zvolen v listopadu 2022, od května 2025 je jejím předsedou.

Ing. JAN MRZENA, místopředseda

Manažer, ekonom a pedagog Jan Mrzena se narodil 3. září 1962 v Táboře. Po gymnáziu vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, obor ekonomika a řízení, následně také obor pedagogika a psychologie na výzkumném ústavu inženýrského studia. Absolvoval studijní nadační pobyt na Nottingham University. Profesní dráhu odstartoval jako pedagog na Středním odborném učilišti v Soběslavi, po roce 1989 se zapojil do přeměny totalitního režimu na svobodnou občanskou a pluralitní společnost. V poslední dekádě minulého století byl aktivní v komunální politice, od roku 1991 do roku 1997 byl členem ODA. Věnoval se primárně oblasti školství, kultury, tělovýchovy a médiím, podílel se mimo jiné na vzniku festivalu Táborská setkání. Byl ředitelem třísouborového Jihočeského divadla, které působí především v Českých Budějovicích a na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Krátce řídil i pražské Národní divadlo. Po televizní krizi se stal na čtyři roky předsedou Rady České televize, později ve veřejnoprávní televizi působil v několika manažerských pozicích – mimo jiné pracoval na znovuzapojení ČT do Evropské vysílací unie, na rozvoji projektu Pomozte dětem (společný projekt ČT a Nadace rozvoje občanské společnosti), byl výkonným ředitelem ČT2. Poté se věnoval produkci dokumentárních filmů zaměřených na historii, současně byl šéfredaktorem oborového webu Česká media. V současné době se vrátil k pedagogické praxi, učí na pražské Střední odborné škole uměleckořemeslné a Mensa gymnáziu. Do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byl na návrh Poslanecké sněmovny zvolen Senátem v červenci 2024.

Ing. MICHAL KLÍMA

Michal Klíma, mediální manažer a novinář, se narodil 10. ledna 1960 v Praze. Oba rodiče byli za normalizace zbaveni možnosti vykonávat své profese. Vystudoval Akademické gymnasium v Praze a pak Stavební fakultu ČVUT obor automatizované systémy řízení. Do konce roku 1989 pracoval jako programátor a současně působil v disentu a podílel se na rozmnožování a distribuci samizdatových Lidových novin. Od prosince 1989 se podílel na zakládání legálních Lidových novin a následně se stal ředitelem jejich vydavatelství. Později byl generálním ředitelem a předsedou představenstva dalších velkých mediálních domů v Česku i na Slovensku. V letech 2022-2023 byl vládním zmocněncem pro oblasti médií a dezinformací. Byl také vice-presidentem Světové asociace novin, předsedou Unie vydavatelů, Českého národního výboru Světového tiskového institutu atd. V Hartmanicích na Šumavě koupil a s rodinou a přáteli zrekonstruoval synagogu, v níž od roku 2006 funguje expozice o historii spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Od roku 2015 je předsedou Nadačního fondu obětem holocaustu. Je autorem mnoha článků k politickým i mediálním tématům v denících, časopisech a v internetových médiích. Angažoval se v zastavení prodeje předmětů propagujících představitele nacismu a publikoval řadu článků polemizujících s autory zkreslujícími české dějiny druhé poloviny 20. století a relativizujícími zločiny komunismu. Napsal knihu pro děti „Skautská pátrání po tom, jak u nás vládli komunisté“. Je držitelem Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byl zvolen v srpnu 2024.

Ing. LUDĚK NAVARA 

Luděk Navara (26. dubna 1964) je český spisovatel literatury faktu, publicista, scénárista, jehož práce se zaměřují především na zločiny komunismu a nacismu. Po absolvování Stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně pokračoval dálkovým studiem historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 1995 působil jako redaktor deníku MF Dnes a později začal spolupracovat s portálem Aktuálně.cz. Je také spolupracovníkem České televize. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem sdružení Paměť, které se věnuje mapování totalitní komunistické éry v České republice, s důrazem na jižní Moravu. Sdružení iniciovalo vznik Stezky svobody a památníku železné opony Brána ke svobodě u Mikulova, které připomínají oběti totalitních režimů a význam svobody. Luděk Navara je autorem či spoluautorem řady knih, mezi které patří například „Smrt si říká Tutter“ (2002), „Příběhy železné opony“ (2006, 2007), „Mlynáři od Babic“ (2008), „Příběhy třetího odboje“ (2010), „Volavčí sítě“ (2012), „Dějiny v manéži“ (2013) či „Na útěku: Neuvěřitelný příběh Josefa Brykse“ (2014). Jeho díla často vznikají ve spolupráci s Miroslavem Kasáčkem a dalšími autory. Navíc se věnuje scénářům televizních dokumentů, mezi které patří například „A průvod Němců šel“, „Odsunutý odsun“, „Muž, který přecenil českou duši aneb Útěky Josefa Brykse“ nebo „Můj otec generál“. Některé jeho knihy byly také vydány jako audioknihy, například „Na útěku“ načetl herec David Novotný. Z poslední tvorby pak uvádíme „Gottwaldovy oprátky; Poslední adresa Cejl“, která byla též načtena pro Český rozhlas jako „Radiokniha“ v dramaturgii Aleny Blažejovské. Za svoji novinářskou a literární práci obdržel Luděk Navara řadu ocenění. V roce 2007 získal novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského udělovanou Nadací Českého literárního fondu. v roce 2010 mu byla udělena Cena Antonína Švehly Nadačního fondu angažovaných nestraníků. V roce 2016 byl oceněn medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem a v roce 2018 spolu s Miroslavem Kasáčkem obdržel Pamětní medaili České biskupské konference za dlouholetou aktivní práci v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu.

PhDr. MONIKA MacDONAGH-PAJEROVÁ

Monika MacDonagh-Pajerová je vysokoškolská pedagožka. Narodila se 8. ledna 1966, vystudovala anglistiku a skandinavistiku na Filozofické fakultě UK. V roce 1989 byla spoluorganizátorkou studentských časopisů, demonstrace na Albertově a tiskovou mluvčí stávkujících vysokoškolských studentů. Poté působila na ministerstvu zahraničí jako kulturní atašé na velvyslanectví v Paříži, následně byla administrátorkou kulturního výboru Rady Evropy ve Štrasburku a pracovala také jako mluvčí MZV. V současné době působí v pražské pobočce New York University (od roku 2004), od roku 2014 vyučuje americké studenty rovněž na Univerzitě Karlově v rámci Ciee a na Anglo-American University v Praze. Z cizích jazyků ovládá angličtinu, francouzštinu, němčinu, švédštinu a ruštinu. Je držitelkou Ocenění účastníka odboje a odporu proti komunismu ČR a rytířkou Řádu za zásluhy o podporu evropské spolupráce Francie. Dlouhodobě se věnovala pořadům o Evropské unii ve veřejnoprávních médiích, je spoluautorkou a editorkou řady knih a publikací. Do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byla zvolena poprvé v listopadu 2022.

doc. RNDr. MARTIN PALOUŠ, Ph.D.

Pedagog, právník a politik Martin Palouš se narodil 14. října 1950 v Praze. Na Univerzitě Karlova vystudoval chemii, filozofii a sociální vědy. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a působil i jako její mluvčí (1986). V listopadu 1989 byl zakládajícím členem Občanského fóra, posléze pracoval v jeho Koordinačním centru a mezi lednem a červnem 1990 byl za OF poslancem ve Federálním shromáždění. V letech 1990-1992 a znovu v období let 1998–2001 zastával funkci náměstka ministra zahraničí ČR. V letech 2001-2005 byl velvyslancem ČR v USA. V období 2006-2011 zastával funkci stálého zástupce ČR při OSN v New Yorku. V roce 2001 habilitoval na FSV UK v oboru politické vědy a absolvoval mimořádné studium práva na PF UK. V roce 2008 obhájil disertační práci na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na téma svobody projevu a získal titul Ph.D. Od ledna 2011 působí na Floridské mezinárodní univerzitě v USA. V minulosti zastával také post předsedy Českého helsinského výboru a působil i jako ředitel Knihovny Václava Havla. Je nositelem několika domácích a mezinárodních vyznamenání. Od roku 2018 je členem Rady ÚSTR, v březnu 2023 byl zvolen do druhého funkčního období.

Mgr. VOJTĚCH ŠUSTEK, Ph.D.

Vojtěch Šustek je český historik a archivář, který se specializuje na novodobé české dějiny a dějiny odboje. Narodil se 26. února 1968 v Šumperku. V letech 1986-1991 absolvoval studium pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1992 pracuje jako archivář v Archivu hlavního města Prahy. Zabývá se dějinami Prahy v době německé okupace, dále dějinami domácího odboje, zejména atentátem na Heydricha a dějinami druhého stanného práva tzv. heydrichiády. K těmto tématům vydává knihy a odborné studie, je autorem například čtyřsvazkového díla Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. V letech 2010-2012 spolupracoval s Českou televizí na řadě dokumentárních historických filmech, včetně dokumentárního seriálu Heydrich, konečné řešení (2012). Obdobně spolupracoval se stanicemi Českého rozhlasu Vltava, Praha a Plus . V roce 2013 ukončil externí doktorské studium a získal titul Ph.D. Do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byl zvolen v dubnu 2021.