1. KVĚTNA

● 1947: ⃰ Miroslav Lehký

disident, signatář Charty 77 a lidskoprávní aktivista

foto Kancelář Senátu ČR

Miroslav Lehký se narodil 1. května 1947 v Brně. Jeho otec byl vězněn nacisty a pronásledován komunisty. Toto prostředí ho formovalo. Okupaci v roce 1968 zažil jako voják základní služby, poté studoval teologii, ale studia vinou perzekuce ze strany komunistických úřadů nedokončil. Profesně se stal kybernetikem a programátorem. Během normalizace byl ve spojení s disentem, podepsal Chartu 77 a v 80. letech se významně podílel na aktivitách podzemní univerzity v Bratislavě. V jeho bytě se konaly bytové semináře, pomáhal rovněž při vydávání samizdatu. Státní bezpečností byl také proto sledován a opakovaně vyslýchán. Po listopadu 1989 se intenzivně věnoval vyrovnávání se s komunistickou totalitní minulostí. Byl tajemníkem Čs. helsinského výboru, pracoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, působil v Ústavu paměti národa v Bratislavě a také v Ústavu pro studium totalitních režimů. Aktivně podpořil vznik Platformy evropské paměti a svědomí. V roce 2024 získal Miroslav Lehký od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a výrazný přínos historické vědě při poznávání soudobých dějin.

● 1945: Květnové povstání českého lidu

ozbrojené povstání proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka

Osvobození části Moravy a zpráva o Hitlerově smrti podnítila počátkem května 1945 otevřený odpor proti okupantům. Povstání začalo 1. května v Přerově, když se rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Byla odzbrojována německá a maďarská vojska, moci se ujal Národní výbor. Povstání se téhož dne rozšířilo na Olomouc a okolní obce, avšak zde zasáhly jednotky SS. 2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou a Úpice, dalšího dne Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun, Vizovice. 4. května to byl Vsetín a Kladno, 5. května Louny, Jindřichův Hradec, Rokycany, Klatovy, Domažlice a Praha. Přibližně na tisíci místech byly zaznamenány protiokupační demonstrace, které spočívaly ve vyvěšování československých vlajek, odstraňování německých nápisů, ničení orientačních tabulek, manifestacích na oslavu osvobození, protestních akcích proti okupačním úřadům apod. Docházelo též ke stávkám ve fabrikách a k zabavování zbraní ze zbrojních závodů ve prospěch povstalců. K vyjednávání o převzetí moci došlo na více než 120 místech Protektorátu. V některých oblastech se povstání rozhořelo i díky činnosti partyzánských skupin – například ve Vsetíně nebo v Podkrkonoší.