Digitalizace v ukrajinských archivech pokračuje i s pomocí grantu Ministerstva kultury
Ústav pro studium totalitních režimů obdržel první dokumenty sovětských bezpečnostních složek, které byly letos v březnu zdigitalizovány na Ukrajině v rámci nového projektu Digitální archiv dokumentů NKVD/KGB ve vztahu k československé historii. Mezi nimi jsou hlavně spisy československých občanů či krajanů z 30. až 50. let 20. století vyšetřovaných sovětskými bezpečnostními orgány v Žitomírské, Chmelnické, Zakarpatské, Lvovské a Kyjevské oblasti. Projekt funguje s pomocí grantu Ministerstva kultury České republiky.
„Během prvního měsíce jsme získali kopie 74 spisů sovětských bezpečnostních složek z regionálních archivů Bezpečnostní služby Ukrajiny. Celkem je to 14995 stran. Digitalizace probíhá na pracovišti zřízeném Ústavem pro studium totalitních režimů v Národním memoriálním muzeu obětí okupačních režimů ve Lvově,“ vysvětluje historik ÚSTR Adam Hradilek, který se dlouhodobě zabývá perzekucí československých občanů a krajanů na území bývalého Sovětského svazu.
Tříletý grant MK ČR na projekt Digitální archiv dokumentů NKVD/KGB ve vztahu k československé historii obdržel koncem minulého roku ÚSTR společně s kolegy z Katedry kybernetiky Západočeské Univerzity v Plzni. „Cílem je vytvořit online archiv dokumentů a fotografií NKVD, KGB a dalších sovětských bezpečnostních složek, v němž se dá vyhledávat podle obsahu dokumentů, jmen nebo časových a geografických údajů,“ přibližuje projekt Adam Hradilek.
V archivu zájemci najdou jak tisíce spisů, které Ústav pro studium totalitních režimů získal v uplynulých letech v rámci projektu Čechoslováci v Gulagu – dokumentace politických represí v SSSR, tak další tisíce spisů, jež z ukrajinských archivů brzy přibudou díky grantu MK ČR a spolupráci s ukrajinskými partnery.
V návaznosti na podpis smlouvy mezi ÚSTR a Státní archivní službou Ukrajiny v únoru tohoto roku se s pomocí Ministerstva zahraničních věcí a Velvyslanectví ČR v Kyjevě také podařilo dosáhnout dohody se Státním archivem Zakarpatské oblasti v Užhorodě, kde se nacházejí spisy vedené na zhruba pět a půl tisíce československých občanů vězněných v Gulagu. Digitalizace těchto spisů bude zahájena po uvolnění regulací souvisejících s epidemií koronaviru.
„Do této doby jsme měli dokumenty jen ke krajanům, kteří byli v Sovětském svazu ve vykonstruovaných politických procesech nespravedlivě odsouzeni k smrti či k nuceným pracím v Gulagu. Nyní jsme poprvé získali dokumenty k našim krajanům, kteří pracovali pro sovětské bezpečnostní složky, v období druhé světové války spolupracovali s nacisty či se dokonce podíleli na pronásledování Židů,“ dodává Adam Hradilek.
Mezi nově digitalizovanými spisy najdeme například informace o těchto osobách:
Jan Šula se narodil roku 1887 v obci Cotkytle u Zábřehu na Moravě. Za údajnou špionáž pro československý konzulát v Moskvě byl zatčen v Poltavě koncem dubna 1938. Nakonec byl v lednu 1940 odsouzen jako společensky nebezpečný živel za pomluvu Sovětského svazu, které se měl dopustit během vazby ve věznici NKVD. Trestem bylo pět let vyhnanství v Krasnojarském kraji. Z pracovní kolonie na Sibiři byl propuštěn až v roce 1956.
Alexandr Jošt se narodil roku 1900 v Besarábii. V dětství osiřel a od roku 1919 žil v obci Žvanec u Kamence Podolského, kde sloužil nejprve u policie a následně v letech 1921–1937 u sovětské bezpečnostní služby GPU a poté NKVD. V roce 1938 byl zatčen za špionáž pro Rumunsko a Polsko. Po ročním vyšetřování však byl zproštěn obvinění a v červnu 1939 propuštěn na svobodu.
Josef Gabriel se narodil roku 1905 v české vesnici Zubovština. Pracoval v místním kolchoze, než byl v srpnu 1938 zatčen a vyšetřován pro sabotáž – úmyslné podpálení sušárny chmelu. Po půl roce vyšetřování a pobytu ve věznici NKVD v Žitomíru byl shledán nevinným a dočkal se propuštění.
František Liška se narodil roku 1896 v Chrudimi. Jako sedmadvacetiletý vstoupil v Pardubicích do KSČ, záhy se přestěhoval do Prahy, živil se jako dělník. Jako nezaměstnaný a pronásledovaný politický aktivista odešel koncem roku 1928 ilegálně přes Polsko do SSSR, kde byl zatčen, obviněn z nelegálního přechodu hranice a prověřován bezpečnostními orgány.
Robert Štromajer se narodil roku 1907 v Praze. Od sedmnácti byl členem KSČ. Pronásledován Gestapem překročil v září 1940 hranici do SSSR, kde byl zatčen a uvězněn ve věznici NKVD č. 1 v Žitomíru. Zde byl téměř rok vyšetřován za nelegální přechod hranice. Krátce před rozsudkem nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz a během evakuace vězňů se Robert Štromajer stal nezvěstným.
Josef Kadlec, narozen roku 1904, a Antonín Roubal, narozen roku 1906, byli zaměstnanci kolchozu v České Golovli (dnešní Nižní Golovli v Chmelnické oblasti). Koncem dubna 1946 je zatkla NKGB kvůli kolaboraci s nacisty. Roubal v době okupace zastával funkci starosty a mj. zásoboval okupační jednotky proviantem. Kadlec ve funkci velitele místní policie napomáhal okupantům, např. zatkl a předal nacistům místní židovskou rodinu a ukradl část jejího majetku. Už v červenci téhož roku byli oba odsouzeni vojenským tribunálem k deseti letům nucených prací v Gulagu a ztrátě majetku a občanských práv na pět let. Trest si odpykávali v Siblagu. Jejich případ přezkoumala ukrajinská justice během rozsáhlých rehabilitací počátkem 90. let. Soudní rehabilitace však byla zamítnuta jako neopodstatněná z důvodu prokazatelných trestných činů obou uvedených krajanů.
