ZPRÁVA: Vyjádření k pokusům o dehonestaci ředitele ÚSTR

V současné době se opět, přibližně po jednom roce, objevují účelová nařčení, mnohdy i anonymní, a po upozornění na následné právní kroky v některých případech urychleně stahované, která jsou pokusem o dehonestaci současného ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, a tím i celé instituce v souvislosti se lživým nařčením doc. PhDr. Ladislava Kudrny, Ph.D., z plagiátorství. Tyto útoky jsou viditelně vedeny snahou poškodit nové vedení Ústavu pro studium totalitních režimů v jeho snaze vrátit ÚSTR odbornou prestiž, dbát na dodržování právních předpisů, včetně respektování zákonného vymezení činnosti ÚSTR a vyřešit závažná pochybení z minulosti spjatá (nejenom) s nezdařenou rekonstrukcí sídelní budovy Ústavu pro studium totalitních režimů.

V reakci na výše uvedené předkládáme odborné i laické veřejnosti vyjádření renomovaného nezávislého odborníka, fundovaného a mezinárodně respektovaného znalce této problematiky doc. PhDr. Petra Kreuze, Dr. Ten na naši žádost o odborné stanovisko odpověděl kladně s tím, že než se znovu vyjádří ke zmíněné pseudokauze, nejprve přesně formuluje zásady a východiska, z nichž bude jeho stanovisko vycházet. Konečné vyjádření pana docenta Kreuze k pseudokauze tak nebude pouze jedním ze subjektivních a zaujatých názorů v diskusi, ale jeho text bude obsahovat závazná hodnotící pravidla a kritéria, z nichž se při zkoumání plagiátorství vychází. Než své stanovisko dokončí, obdrželi jsme od něho svolení použít pasáž z jeho přednášky Problematika plagiátů v odborných textech a další formy vědeckého a akademického závadového jednání se zvláštním zřetelem k historickému bádání na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2022, v níž se, kromě jiného, vyjádřil i k pseudokauze pana docenta Kudrny, kterou označil za quasiplagiátorskou aféru:

V posledních letech i u nás proběhlo několik závažných plagiátorských případů. Kromě toho se vyskytlo i několik účelových pseudoplagiátorských afér, jejichž cílem bylo zpravidla zlikvidovat nějakou nepohodlnou osobu, či alespoň reputačně poškodit vědeckého oponenta či protivníka. […] Historik doc. Ladislav Kudrna byl nařčen z plagiátorství v dubnu 2022 krátce poté, kdy jej Rada Ústavu pro studium totalitních režimů zvolila ředitelem ÚSTR. Při volbě porazil nejtěsnější většinou dosavadního ředitele ÚSTR Dr. Zdeňka Hazdru. Doc. Kudrna působí v Ústavu pro studium totalitních režimů od jeho ustavení roku 2008. V roce 2011 se habilitoval pro obor historie se zaměřením na české a československé dějiny na FPF SU. Uveřejnil řadu cenných publikací zejména k dějinám československého zahraničního odboje za druhé světové války. Do konfliktu s Hazdrovým vedením Ústavu pro studium totalitních režimů se Kudrna dostal již v roce 2020, kdy toto vedení rozhodlo o vypuštění úvodu z monografie Kniha v barvě krve. Násilí komunistického režimu vůči undergroundu (Praha 2020), kterou napsal společně s Františkem „Čuňasem“ Stárkem. Toto rozhodnutí, které lze oprávněně vnímat jako zásah do ústavně zakotvené svobody projevu pod záminkou údajné „vědecké kvality´, vyvolal velký skandál a byl opakovaně projednáván mj. i v Senátu Parlamentu ČR. Vypuštěný, kontraverzní úvod vyšel posléze jako samostatná publikace.

Obvinění z plagiátorství proti Ladislavu Kudrnovi vznesli členové dosavadní Vědecké rady ÚSTR, tj. poradního sboru ředitele Hazdry. Ti na protest proti Kudrnově volbě ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů dne 27. 4. 2022 rezignovali (https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2022/04/Prohlaseni-Vedecke-rady.pdf). Obvinění z plagiátorství se týkalo Kudrnovy knihy Bojovali a umírali v Indočíně. První vietnamská válka a Čechoslováci v cizinecké legii (Praha 2010), kterou Ladislav Kudrna předložil jako habilitační práci na FPF SU. Přesněji řečeno nikoli celé knihy, která vycházela z rozsáhlého pramenného výzkumu, nýbrž pouze v kapitole (patrně dodatečně doplněné), přinášející Stručný nástin války v Indočíně 1946-1954 (s. 67-95) Tato kapitola neobsahuje průběžný poznámkový aparát jako zbytek monografie, neboť Kudrna uvedl veškeré použité prameny, literaturu a další informační zdroje v jediné rozsáhlé poznámce až v závěru kapitoly (s. 94-95, pozn. 186).

Uvedený postup, jakkoli poněkud neobratný a v posledku nešťastný, nelze označit za plagiát v užším ani v širším slova smyslu. Inkriminovanou kapitolu nelze označit dokonce ani za plagiát „oběť pěšce“ (tj. nedostatečný odkaz na zdroj). Proto lze pominout dokonce i argument, že tento typ plagiátu se stal součástí antiplagiátorské praxe teprve v roce 2011, tedy po publikaci knihy Ladislava Kudrny. Otázkou, kterou by asi dokázal vyřešit svým případným budoucím nálezem například rakouský nejvyšší správní soud (VwGH), je, do jaké míry je možné Kudrnův způsob uvedení použité literatury ve zmíněném úvodu označit za ,odpovídající označení a citaci´ (entsprechende Kenntlichmachung und Zitierung) ve smyslu platného rakouského univerzitního a vysokoškolského zákona. V tomto případě jde ovšem o normu z roku 2017. […]

Předchozí úvaha je přirozeně zcela hypotetická ‒ v České republice rakouské právo neplatí. Celkově lze dospět ke konstatování, že i kdyby byla Kudrnova habilitační práce uveřejněna o několik let později a bylo by možné (naprosto hypoteticky) označit úvod této práce jako plagiát ,obětí pěšce´, tak současná, velmi rozvinutá praxe plagiátových analýz z řady velmi dobrých důvodů pomíjí práce, v nichž se nelze detekovat plagiát alespoň nad 10 % jejich stránkového rozsahu (strojová kontrola dvěma antiplagiátorskými programy neodhalila sebemenší pochybení v Kudrnově práci – pozn. red.). Jasně to dokládá praxe platformy VroniPlag Wiki a členové bývalé Vědecké (sic!) rady Ústavu pro studium totalitních režimů by to měli vědět. Obvinění z plagiátů menšího rozsahu téměř vždy zavánějí ryzí účelovostí. Kudrnův postup byl hoden jedné či dvou kritických výtek v recenzi nebo hodnotícím posudku, rozhodně nikoli obvinění z plagiátu.

Určité pochybnosti vzbuzují některé osoby, které obvinění proti Kudrnovi vznesly. Historik prof. Jiří Lach působí na UPOL. Pominu-li okolnost, že si právě Lachova domovská FF UPOL nese zátěž minulosti v podobě nevyřešené kauzy L. Pavery, nelze přehlédnout, že sám Lach byl v letech 2018-2021 prorektorem UPOL, a je tedy spoluzodpovědný za nedořešení plagiátorské kauzy exposlance Z. Ondráčka. Lachova tvrzení, pronášená koncem dubna 2022, v tisku, že totiž ,u nás by takhle neprošla ani bakalářská práce´ jsou lží, navíc stupidní, protože snadno vyvratitelnou lží. Přirozeně za předpokladu, že měl původce výroku na mysli UPOL (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/ustr-obvineni-plagiatorstvi/r~45ce31e4c4a511ec8d900cc47ab5f122/). Někdy v roce 2016 jsem podával rektorovi UPOL prof. Jaroslavu Millerovi stížnost na plagiát bakalářské práce obhájené na Cyrilometodějské teologické fakultě UPOL. V této práci se sice přebíraly údaje a dílčí pasáže ze statí velkých evropských historiků Wolfganga Behringera, Gábora Klaniczaye a Jamese Sharpea, ale jejich jména se v textu nevyskytla. Případ nevyřešila UPOL dodnes…

Mediální historik Dr. Jakub Končelík, rovněž bývalý člen vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů podepsaný pod obviněním proti Ladislavu Kudrnovi, zastával v letech 2010-2018 úřad děkana Fakulty sociálních věd (FSV) UK. Byl tedy děkanem i v době, kdy na FSV UK řádil nechvalně proslulý hlavní český protagonista tzv. predátorských publikací Vadim Strielkowski (v letech 2012-2014). Byl dokonce Končelíkovým kolegou na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Strielkowského podvody přinášely FSV UK velké množství bodů do RIV (Rejstříku informací o výsledcích MŠMT), a z toho plynoucí finance ze státního rozpočtu. Strielkowského jednání vyvolávalo již na první pohled podezření z dotačního podvodu podle § 212 trestního zákona a Končelíkova FSV inkasovala neoprávněně dotace. Přesto Končelík jako děkan na Strielkowského trestní oznámení nepodal a není mi ani známo, že by FSV UK finance za body v systému RIV, čerpané na úkor poctivě pracujících vědců, vrátila do státního rozpočtu. Obávám se, že jak Lach, tak i Končelík mají tendenci ‒ vyjádřeno biblickým podobenstvím ‒ hledat brvy v oku druhého, ale nevidí břevna v oku vlastním.“

Zpracovalo Tiskové oddělení ÚSTR