VZPOMÍNKA: Martin Jindra o procesu s pravoslavnou církví
Pravoslavní představitelé v září 1942 na lavici obžalovaných, zleva J. Sonnevend, A. V. Čikl, V. Petřek a biskup Gorazd (foto Archiv bezpečnostních složek)
Pro Českou pravoslavnou církev se stal zlomovým rokem letopočet 1942. Ve středu 27. května 1942 byla po dlouhých přípravách dvojicí československých výsadkářů Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem realizována vojenská operace Anthropoid zaměřená na zneškodnění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Po jeho zranění byl v protektorátu okamžitě vyhlášen civilní výjimečný stav a bylo obnoveno stanné právo; stanné soudy v Praze a v Brně začaly vynášet rozsudky smrti. Ve snaze vypátrat co nejrychleji útočníky a zastrašit obyvatelstvo byla zavedena řada represivních opatření. Ta se ještě vystupňovala po Heydrichově smrti 4. června 1942. Naplno se rozjela propagandistická kampaň, do které se zapojila i protektorátní vláda. V takto stísněné atmosféře doposud nevídané surovosti a strachu nabídli pravoslavný duchovní Vladimír Petřek, předseda sboru starších pražské pravoslavné církevní obce Jan Sonnevend a farář téže obce Alois Václav Čikl, stejně jako rodiny podporovatelů a dosavadních ubytovatelů parašutistů, pomoc nejhledanějším vojákům v protektorátu, přičemž si plně uvědomovali, že tak vlastně dávají všanc životy své i svých blízkých. Jozef Gabčík s Janem Kubišem a dalších pět československých parašutistů nalezlo útočiště v pražském pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje.
„Soudu byla přikládána velká důležitost, o čemž svědčí i fakt, že jeho realizaci v polovině srpna 1942 schválil samotný Adolf Hitler.“
V souladu s postupujícím vyšetřováním po odhalení parašutistů v pravoslavném kostele zahájil v polovině července 1942 tisk proti České pravoslavné církvi mediální kampaň, která se měla stát předehrou pro připravované zářijové soudní přelíčení s jejími představiteli. Ve čtvrtek 3. září 1942 se v zasedací síni Petschkova paláce konalo mimořádné veřejné přelíčení stanného soudu s biskupem Gorazdem, farářem Aloisem Václavem Čiklem, kaplanem Vladimírem Petřkem a předsedou sboru starších pražské církevní obce Janem Sonnevendem. Soudu byla přikládána velká důležitost, o čemž svědčí i fakt, že jeho realizaci v polovině srpna 1942 schválil samotný Adolf Hitler. Proces měl kromě usvědčení představitelů pravoslavné církve posloužit také jako propagandistická akce proti Londýnu – současně ale neměli být exkulpováni Češi – a proti exilové vládě v čele s prezidentem Benešem. Celé přelíčení bylo plánováno maximálně na jeden den.
Vlevo interiér chrámu sv. Cyrila a Metoděje na konci 30. let (foto ANPHH) / Na snímku vpravo Vladimír Petřek (vpředu vlevo) při svěcení chrámu sv. Cyrila a Metoděje (foto archiv autora)
Nahrávací zařízení, kterým byl pořizován zvukový záznam, se spustilo přesně ve 14 hodin. Mezi pečlivě zvoleným obecenstvem byli zástupci německy i česky píšícího tisku. I přes důkladnou přípravu procesu musel nakonec žalobce konstatovat, že obvinění nepřiznali víc, než k čemu byli donuceni na základě fakt, která byla gestapu známa. Zvláště Vladimír Petřek vypovídal vyhýbavě a v některých případech výpověď zcela odmítl. Držel se tak svého výroku, že přizná jen to, co mu bude s určitostí prokázáno, čímž zachránil životy několika spolupracovníkům. Po skončení výslechů navrhl žalobce všem obžalovaným trest smrti, který soud následně potvrdil. Obžalovaní přijali rozsudek bez překvapení a celé přelíčení bylo zakončeno krátkým odůvodněním rozsudku.
Průběh procesu s představiteli České pravoslavné církve byl z německé strany hodnocen povětšinou kladně. Kromě méně důležitých výtek, jako byla nedostatečně zvládnutá práce překladatele, se objevila jen jedna významnější připomínka – že obžalovaní nebyli ještě ve vazbě dostatečně „vyškoleni pro spoluhru“. Protektorátní i celoříšská veřejnost se o výsledku procesu s představiteli České pravoslavné církve dozvěděla prostřednictvím oficiální úřední zprávy, jejíž konečné znění schválil ministr propagandy Goebbels. Zpravodajství o průběhu procesu přinesly česky i německy psané listy v nedělním vydání 6. září 1942.
„V podzemním bunkru koncentračního tábora Mauthausen i v dalších nacistických táborech a věznicích byly popraveny další stovky nejbližších podporovatelů a příbuzných parašutistů.“
Vladyka Gorazd, farář Čikl a předseda sboru starších pražské církevní obce Sonnevend byli v Praze-Kobylisích zastřeleni 4. září 1942 v 14 hodin, kaplan Vladimír Petřek byl popraven o den později ve 12 hodin. V podzemním bunkru koncentračního tábora Mauthausen i v dalších nacistických táborech a věznicích byly popraveny další stovky nejbližších podporovatelů a příbuzných parašutistů. Každý jeden z těchto životů sebou nese trvalý odkaz, který před svým skonem v Osvětimi napsala Petřkova matka Marie své nejstarší dceři, která byla pro pokročilé těhotenství ušetřena věznění: „Nediv se, že mám hlavu schýlenou bolestí, ale já tu hlavu zase zvednu a ponesu ji hodně vysoko za to, jakého mi Bůh dal syna“.
Příslušníci gestapa v čele s tajemníkem církevního oddělení Kurtem F. Oberhauserem se nechávali fotografovat v zabavených pravoslavných bohoslužebních rouchách / Vpravo biskup Gorazd (foto archiv autora)
Připravil PhDr. MARTIN JINDRA
historik a autor knihy Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945
