ÚMRTÍ: Filolog a jeden z „osmi statečných“ Viktor Fajnberg (91)

Zemřel Viktor Fajnberg (91), jeden z „osmi statečných“, kteří protestovali 25. srpna 1968 proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě. Za účast na protestu byl vězněn v neslavně proslulých „psychuškách“, v roce 1974 emigroval, od roku 1978 žil ve Francii. Po roce 1989 Fajnberg několikrát navštívil Českou republiku, často také na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů. Viktor Fajnberg se narodil roku 1931 v Charkově na Ukrajině. V šestnácti letech odjel do Leningradu (dnešní Petrohrad) studovat vojenskou dělostřeleckou akademii. Ze studií byl však vyloučen a nastoupil jako dělník do továrny. Kvůli těžkému pracovnímu úrazu odešel na několik let do invalidního důchodu. Za tu dobu vystudoval filologii na Leningradské univerzitě. Po studiu pracoval jako průvodce v carském paláci v Pavlovsku.

Zkraje roku 1968 se Viktor Fajnberg poprvé setkal s leningradskou skupinou disidentů, která se zaujetím sledovala vývoj v Československu. Část leningradského disentu se počátkem srpna 1968 sešla a sepsala otevřený dopis československým novinám na podporu politických změn v zemi. O schůzce však věděla KGB a její účastníky večer pozatýkala, Fajnberg byl po domovní prohlídce propuštěn, ostatní trestu neunikli. Když se osudného 21. srpna 1968 na cestě do práce Fajnberg dozvěděl o invazi do Československa, okamžitě odjel do Moskvy a dozvěděl se o plánované demonstraci na Rudém náměstí. Krátce po jejím zahájení byli jeho účastníci brutálně napadeni neuniformovanými příslušníky KGB, Fajnbergovi při zákroku dokonce vyrazili čtyři přední zuby. Následně ho naložili do auta a odvezli k výslechu.

Při návštěvě výstavy k srpnovým událostem 1968 v Národní galerii

Po několikadenním pobytu ve věznici KGB Lefortovo byl eskortován do nechvalně proslulého centra soudní psychiatrické expertizy V. P. Serbského. Zde byl uznán duševně nemocným a eskortován do takzvané psychušky v Leningradu. V psychiatrické léčebně byl podroben nucené „léčbě“, ačkoliv žádným onemocněním netrpěl. V roce 1971 zde s Vladimirem Borisovem zahájili hladovku. Výsledkem byla izolace, násilné podávání jídla nosem a upoutání na lůžku dvakrát denně na dvě hodiny. Díky jednomu z psychiatrů se ale zpráva o hladovce dostala za zdi kliniky. Hladovkářů se zastal Andrej Sacharov a záhy se v západním rozhlase objevily informace o jejich osudu. Krátce po zahájení druhé hladovky byl Viktor Fajnberg převezen na civilní psychiatrickou kliniku, odkud ho propustili v listopadu 1973 na svobodu. Celkem strávil v psychiatrických klinikách pět let. V roce 1974 Viktor Fajnberg emigroval přes Izrael do Velké Británie, kde založil organizaci Campaign Against Psychiatric Abuses for political purposes (CAPA). Od roku 1978 žil ve Francii a nadále se veřejně angažoval v otázkách dodržování lidských práv ve světě.

Viktor Fajnberg zemřel 2. ledna letošního roku. Čest jeho památce. Biografický Fajbergův portrét i portréty dalších účastníků protestu si můžete přečíst v článku Osm statečných, rozsáhlý rozhovor s ním a dalšími disidenty najdete v publikaci Za Vaši a naši svobodu či na stránkách ÚSTR věnovaným protestům proti okupaci v roce 1968.