STALO SE: 25. srpna


V průběhů dvou let bojů na západní frontě sestřelil 15 nepřátelských letounů. Pamětní deska je na jeho rodném domě v Čelákovicích (foto VHÚ a czechspitfireclub.cz)

Právě dnes 25. srpna před 114 lety se narodil Alois Vašátko (33), jeden z nejlepších československých letců za 2. světové války, v bitvě o Francii byl dokonce z našich letců tím nejúspěšnějším. Jako respektovaný důstojník proslul svými výraznými pedagogickými a organizačními schopnostmi a tvrdým, nesmlouvavým výkonem služby.  Narodil se v roce 1908 v Čelákovicích do rodiny truhláře a měl čtyři sourozence. K jeho příbuzným patřili dva významní legionáři – byl synovcem plk. Václava Vašátka, jenž se vyznamenal v bojích u Bachmače a Samary, a starodružiníka a hrdiny od Zborova, plk. Karla Vašátka, takže o jeho vojenské kariéře nemohlo být pochyb. Začínal u dělostřelectva, kde to dotáhl až na nadporučíka. V listopadu 1935 absolvoval kurz létání a do roku 1937 již vstoupil jako vojenský letec. Stal se velitelem 14. pozorovací letky.

Po okupaci Československa odešel do Polska a připojil se k vznikajícímu zahraničnímu vojenskému odboji. Po vypuknutí války byl ve francouzské armádě zařazen mezi stíhače, během pětitýdenních bojů na frontě proslul nekompromisním způsobem boje bez ohledu na vlastní nebezpečí. Celkem v 31 leteckých soubojích sestřelil 12 nepřátelských letounů plus dva pravděpodobně, což byl nejlepší výkon československého stíhače v bitvě o Francii. Za svou neobyčejně úspěšnou činnost ve Francii byl vyznamenán Légion d´Honneur (Chevalier), Croix de Guerre a Čs. válečným křížem. Po pádu Francie vstoupil do řad RAF ve Velké Británii a v hodnosti Pilot Officer byl zařazen k formující se 312. čs. stíhací peruti, které byla svěřena obrana Liverpoolu. V říjnu 1940 byl povýšen na štábního kapitána, nejdříve velel B-letce, od června 1941 celé 312. peruti, kterou úspěšně vedl při ofenzívních operacích v rámci Kenleyského křídla. Na základě svých zkušeností s takovým útvarem se stal hlavním organizátorem vzniku vlastního československého stíhacího křídla, složeného ze všech tří stíhacích perutí RAF (310, 312 a 313). Prvního května 1942 se stal jeho prvním velitelem.

Alois Vašátko padl 23. června 1942 východně od Start Point v Lamanšském průlivu. Srazil se v boji s nepřátelským stíhacím letounem a zřítil se do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. V průběhu dvou let bojů na západní frontě mu bylo přiznáno celkem 15 jistých sestřelů (z toho 11 ve spolupráci), čtyři pravděpodobné a jeden poškozený letoun, což byl třetí nejlepší výkon u československého letectva za celou válku. In memoriam byl Alois Vašátko povýšen nejprve na majora letectva (1942), podplukovníka (1944), plukovníka (1991) a nakonec na generálmajora (1992).

Zpracoval MARTIN VACEK

Podle publikace Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1942 (2005)