Petr Blažek: Living Torches in the Soviet Bloc. Politically motivated cases of self-immolation in 1966–1989.

Living Torches in the Soviet Bloc presents the lives of those who chose self-immolation as a radical form of protest against the political oppression of Communist regimes in the Soviet Bloc between 1966–1989. While more than fifty such cases were identified during the relevant period, Petr Blažek focuses here on the twenty-one cases in which at least partial political motivation is apparent from historical sources.

Many of the cases of the “living torches” were a radical response to the August 1968 occupation of Czechoslovakia by the armies of five Warsaw Pact member states and the suppression of the Prague Spring. After January 1969, the self-immolation of Jan Palach evoked a large wave of followers not only in Czechoslovakia, but also abroad, and greatly influenced other cases of “living torches” which continued to appear in the Soviet Bloc until the end of the 1980s.

Although the conditions in the Soviet Bloc states were sometimes fundamentally different, these cases of self-immolation across states share a common disapproval of the totalitarian form of rule. They were often drastic responses from members of occupied nations, most of whom were Czechs, Lithuanians, Ukrainians, and Poles, who rejected the enforced Communist regime and Soviet military presence. Some decided to sacrifice their lives to wake others from indifference and resignation. Even several decades later, their shocking acts not only provoke, but also lead us to reflect on fundamental questions of human life.

ÚSTR/ Karolinum 2025, 1. vydání, brožovaná, 442 s., ISBN 978-80-246-5968-8 (Karolinum), ISBN 978-80-7516-062-1 (ÚSTR)

Tématem historické monografie Živé pochodně v sovětském bloku jsou politicky motivované případy sebeupálení v sovětském bloku v letech 1966–1989. Na základě historických pramenů autor napsal studii o tomto fenoménu a jednadvacet portrétů živých pochodní, u kterých je doložitelná minimálně částečná politická motivace. Celkem osm případů se stalo v Sovětském svazu (odehrály se na území dnešního Ruska, Ukrajiny, Litvy a Lotyšska), sedm případů sebeupálení se uskutečnilo v Československu, dva případy jsou z Rumunska a Polska a po jednom z východního Německa a Maďarska. Značná část z nich byla radikální reakcí na srpnovou okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy a na potlačení pražského jara. Pro volbu sebeupálení jako formy radikálního protestu hrály zpočátku klíčovou roli případy vietnamských buddhistů. Od ledna 1969 mělo iniciační význam zejména sebeupálení Jana Palacha, které vyvolalo početnou vlnu následovníků nejen v domácím prostředí, ale také v zahraničí.

Kniha Živé pochodně v sovětském bloku s podtitulem Politicky motivované případy sebeupálení v letech 1966–1989 vyšla již v několika jazykových mutacích. Vedle aktuálního anglického vydání je kniha k dispozici také v rumunštině a ukrajinštině. V přípravě je pak vydání v polském jazyce.