PŘÍBĚH: Milan Bárta o vyšetřování komunisty Otty Šlinga (II.)

Otto Šling jako vedoucí krajský tajemník KSČ v Brně / Zatčena byla i Marian Šlingová (vpravo), která pod záminkou, aby nemařila vyšetřování, strávila ve vazbě téměř tři roky. Propuštěna byla v lednu 1953, tedy až po popravě svého manžela. Oba synové skončili jako „děti zrádce“ v dětském domově (foto archiv a Archiv bezpečnostních složek)

Otto Šling, vedoucí krajský tajemník v Brně, člen ÚV KSČ a poslanec byl zatčen 6. října 1950. Pokyn k tomu vydal sám prezident a předseda KSČ Klement Gottwald s vědomím generálního tajemníka Rudolfa Slánského. Bezprostředním podnětem se stal Šlingův dopis ze 17. dubna 1939 adresovaný Emanuelu Voskovi jako představiteli organizace pomáhající španělským republikánům. Pisatel adresátovi do USA sděloval některé události v československém exilu a dodal, že podrobnější zprávy zašle později. Dopis byl obratem interpretován jako závazek ke špionáži ve prospěch západních kapitalistických služeb a znamenal proměnu preferovaného stranického tajemníka ve vlastizrádce. Stranické šetření se rázem změnilo ve vyšetřování protistátní trestné činnosti.

„Šling zapadal do koncepce hledaného ´nepřítele ve straně´ a ´československého Rajka´.“

Šling zapadal do koncepce hledaného „nepřítele ve straně“ a „československého Rajka“. László Rajk, vysoký maďarský komunistický funkcionář a ministr, byl zatčen v důsledku roztržky mezi Stalinem a Titem, a v říjnu 1949 popraven. Na vyšetřování se podíleli sovětští poradci, ve výpovědích zatčených zazněla i jména řady československých občanů, včetně komunistů – mj. i Šlinga. Hledání „nepřátel ve straně“ se ještě v roce 1949 přeneslo do dalších zemí sovětských satelitů. Po několika menších případech se tedy zdálo, že se „zrádce dělnické třídy“ podařilo najít i v Československu. Šling pocházel ze židovské, a navíc, bohaté rodiny, bojoval v řadách interbrigád ve Španělsku, během druhé světové války působil v Londýně, po válce měl kumulovat funkce a prosazovat velmi mladé kádry na vysoké posty na úkor starých předválečných členů. Roli hrála i špatná ekonomická situace brněnského průmyslu a zemědělství, jeho přílišná samostatnost a autoritářské až diktátorské metody apod.

Předsednictvo ÚV KSČ přijalo rezoluci nazvanou O odhalení nepřátelského agenta v Brně a odstranění politických následků jeho činnosti. Následovala útočná ideologická kampaň, záležitost byla široce medializována a stranické organizace po celé republice odsuzovaly Šlingovo chování. Dokonce se v této souvislosti objevil nový pojem, tzv. šlingovština, kterým se označovalo vše, co bylo možné ztotožnit se Šlingovým působením a jeho autoritářskými a nezávislými metodami.

„Šling se během prvních výslechů odmítal doznat ke špionáži, připouštěl pouze politické chyby.“

Po zatčení Šlinga následovalo zatýkání dalších funkcionářů spojených s jeho osobou. V tehdejším systému založeném do značné míry na osobních známostech nebylo těžké najít souvislosti. Případ rychle přesáhl hranice Brněnska. Na přelomu let 1950-1951 proběhla vlna zatýkání členů KSČ, včetně představitelů bezpečnostního aparátu, kteří měli mimo jiné brzdit vyšetřování Šlingova případu. O případ se zajímaly nejvyšší stranické špičky i sovětští poradci. Velký vliv měl jejich tehdejší vedoucí Vladimír Bojarskij, který fakticky rozhodoval o směřování vyšetřování.

 
Dopis adresovaný E. Voskovi, který Státní bezpečnosti posloužil jako bezprostřední záminka k zatčení Otty Šlinga. Informoval ho o některých záležitostech československého exilu ve Velké Británii a sliboval další zprávy. / Emanuel Voska (1875-1960), se aktivně zapojil do prvního i druhého odboje. Ve druhé polovině 30. let byl předsedou Výboru na pomoc demokratickému Španělsku, kde se s ním Šling seznámil. Po komunisty byl „americkým vyzvědačem“ a v roce 1954 byl odsouzen k desíti letům odnětí svobody (všechny fotky jsou z ABS, sb. MNB, a. č. MNB-10).

Šling se během prvních výslechů odmítal doznat ke špionáži, připouštěl pouze politické chyby. Kromě dopisu Voskovi přitom chyběly jakékoliv důkazy o protistátní činnosti. Ty měli obstarat vyšetřovatelé. Jejich vedoucí Bohumil Doubek proto svým podřízeným přikázal, aby „udělali z krajského tajemníka kravské hovno“. Následovaly brutální výslechy, během nichž se několikrát přiznal ke špionáži ve prospěch Velké Británie, vždy ale vzápětí odvolal. Dlouhodobé výslechy byly kombinovány s pobytem v temnici či ve svěrací kazajce, nebyla mu sundávána pouta, trpěl nedostatkem jídla i vody, nedovolovali mu spát apod. Fyzické násilí bylo kombinováno s psychickým terorem, kdy nebyl informován o osudu rodiny, do cely byl nasazen spoluvězeň-agent, apelovalo se i na to, že „strana“ očekává, že se přizná k věcem, které mu jsou předkládány. Výslechů se účastnil také ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva.

„V prosinci 1950 již Šling nebyl schopen tlaku dále čelit a začal vypovídat podle požadavků vyšetřovatelů.“

V prosinci 1950 již Šling nebyl schopen tlaku dále čelit a začal vypovídat podle požadavků vyšetřovatelů. V první řadě je zajímala jména „spolupachatelů“. Výslechy byly přesně usměrňovány, sovětským poradcům již nestačilo doznání ke špionáži, podle vzoru okolních států hledali protistátní spiknutí. Byla tak vykonstruována teorie, podle níž měl se zástupkyní Rudolfa Slánského – Marií Švermovou – usilovat o zavraždění Klementa Gottwalda a nahrazení Slánského právě Švermovou. Násilí již nebylo nutné, zlomený vypovídal o všem, co se od něj požadovalo. Často si vymýšlel, jeho výpovědi však byly přes zjevné nesrovnalosti a nelogičnosti brány jako směrodatné a určovaly další šetření. Koncem roku 1951 se Šlingovy výslechy omezily a vyšetřovatelé nepožadovali nové informace, zaměřili se na upřesňování dřívějších výpovědí. V roli hlavy spiknutí ho totiž nahradil Rudolf Slánský…

Připravil PhDr. MILAN BÁRTA, Ph.D.

Předešlý díl: Milan Bárta o komunistovi Ottu Šlingovi poprvé