VZPOMÍNKA: Milan Bárta o komunistovi Ottu Šlingovi poprvé

Právě dnes 24. srpna před 110 lety se narodil Otto Šling, český a československý politik, poválečný vysoký funkcionář KSČ v Brně a poslanec Národního shromáždění. Podílel se na převzetí moci komunisty, pak se sám stal politickým vězněm a obětí. Na životní pouť Otty Šlinga jsme se zeptali historika Milana Bárty z Ústavu pro studium totalitních režimů.

„Narodil se 24. srpna 1912 v obci Nová Cerekev u Pelhřimova v německé židovské rodině. Otec, majitel několika průmyslových závodů, si příjmení Schling změnil na české Šling již po první světové válce, aby tak potvrdil své češství a příklon k novému státu. Sám byl členem sociální demokracie, podporoval vzdělání syna. Kromě něj měl ještě dvě dcery – Alici a Martu. Ve 20. letech se rodina přestěhovala do Teplic-Šanova, mladý Otto (někdy uváděn i jako Ota) navštěvoval českou obecnou školu v Trnovanech, pak německé gymnázium v Teplicích.“ Poté Šling nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, odkud ale po devíti semestrech odešel. Dal přednost politickému angažování. Již od roku 1925 byl členem Komunistického svazu mládeže, o pět let později, ve svých osmnácti, vstoupil do komunistické strany. KSČ v té době prošla vnitřním bojem o další orientaci, který skončil vítězstvím Gottwaldova křídla a těsným přimknutím ke Stalinově linii.

Dal přednost politickému angažování. Již od roku 1925 byl členem Komunistického svazu mládeže, o pět let později, ve svých osmnácti, vstoupil do komunistické strany.

Ve druhé polovině 30. let se v rámci Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku (kam ho vyslal Rudolf Slánský) zapojil do pomoci republikánskému Španělsku, kam posléze sám odešel. Milan Bárta to upřesňuje: „Zde působil jako organizátor nemocnice Jana Amose Komenského, pro kterou ze zděděných peněz neváhal zakoupit dva sanitní vozy, a také v roli politického komisaře. Dostal se rovněž na frontu, kde utrpěl průstřel plic. Po zranění se vrátil do Československa.“ Před mnichovskou konferencí pomáhal organizovat antifašistickou mládež v pohraničí. Stranickým vedením byl vyslán do Velké Británie, kde se zapojil do práce československé části Britského komitétu pro pomoc uprchlíkům (od roku 1939 Czech Refugee Trust Fund). „Ani zde nepřestal s politickou prací,“ dodává Bárta. „V červnu 1939 se podílel na ustavení levicově orientovaného hnutí Mladé Československo, jež zajišťovalo politické a kulturní akce (vydávalo mj. stejnojmenný časopis, později přejmenovaný na Nové Československo) i podporu válečného úsilí. Velmi aktivně působil v mládežnickém hnutí. Během jednání představitelů studentských organizací demokratického světa v roce 1941 přišel s myšlenkou, aby se 17. listopad stal Mezinárodním dnem studentstva.“ Seznámil se zde také s Marian Wilbrahamovou, členkou Komunistické strany Velké Británie, kterou si v roce 1941 vzal za ženu. Narodili se jim synové Jan a Karel.

Setkání sovětské a československé delegace mládeže v Londýně roku 1942. Pátý zleva v uniformě sovětský odstřelovač Vladimír Nikolajevič Pčelincev, uprostřed v uniformě nejlepší sovětská odstřelovačka ruské národnosti Ljudmila Michajlovna Pavličenková (hrdinka filmu Bitva o Sevastopol). Šling by měl být druhý zprava s nataženou rukou (foto ABS, sbírka MNB, a. č. MNB-10)

„Šling byl inteligentní, mimořádně aktivní, precizní, nechyběl mu výrazný organizační talent ani přesvědčovací schopnosti. Díky původu mluvil německy i česky, později k tomu přidal francouzštinu a angličtinu. Na druhou stranu byl velmi sebevědomý, ambiciózní, autoritářský, jednal někdy výbušně a nerad ustupoval ze svých názorů, pokud byl přesvědčen, že jsou správné, což vedlo až k určitým diktátorským rysům. Neváhal jednat bezohledně či dokonce protizákonně, pokud to považoval za správné, své protivníky bezohledně likvidoval. Na sebe i své spolupracovníky byl náročný, trval na přesném plnění úkolů a dodržování disciplíny,“ charakterizuje Šlinga historik Milan Bárta.

Neváhal jednat bezohledně či dokonce protizákonně, pokud to považoval za správné, své protivníky bezohledně likvidoval.

Po válce našel, nepochybně na pokyn vedení KSČ, nové působiště v Brně. Vzhledem ke ztrátám, které KSČ utrpěla během války, a k ambicím, které po válce získala, se mladým a schopným straníkům otevřela cesta ke kariéře. Milan Bárta pokračuje: „V červenci 1945 se stal politickým tajemníkem, členem předsednictva a vedoucím sekretariátu krajského výboru KSČ, poslancem Národního shromáždění, o rok později členem ÚV KSČ. Velmi aktivně se zapojil do posilování pozic KSČ, v únoru 1948 se postaral o převzetí moci. Zajistil také poslání zbraní určených k vyzbrojení milicionářů z brněnské Zbrojovky do Prahy.“ Následně jeho kariéra ještě zrychlila, stal se předsedou krajského akčního výboru Národní fronty, který zajišťoval čistky a obsazení důležitých pozic komunisty či jejich sympatizanty, a vedoucím krajským tajemníkem. Stal se tak nejmocnější osobou na Brněnsku. „V květnu 1949 při příležitosti IX. sjezdu KSČ proběhla z jeho popudu akce s názvem ´Mládež vede Brno´, do které se zapojilo více než dvacet tisíc lidí. Snažil se tak využít a podpořit budovatelské nadšení mládeže a získat ji pro politiku strany. Vybraní mladí lidé převzali na tři dny řízení všech státních i správních úřadů v Brně, včetně rozhlasu, továren, škol, kulturních či zdravotnických zařízení. Součástí bylo také otevření prvního pionýrského domu v Československu. Akci se pokusil o rok později opakovat pod názvem ´Květen – měsíc mládeže´, tentokrát se týkala celého brněnského kraje,“ popisuje některé z akcí Otty Šlinga historik Bárta.

V té době měl stále zastání i u nejvyšších představitelů komunistické strany. „Generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský opakovaně vyzdvihoval jeho působení a dával ho za vzor. Počítalo se s ním prý do vedení prestižního pražského kraje, na vedoucí post v těžkém průmyslu nebo dokonce na místo ministra. Rok 1950 ovšem přinesl jeho pád. Pro své postavení i osobní vlastnosti měl přirozeně řadu oponentů a kritiků. Řada místních vedoucích funkcionářů KSČ se ve svých oblastech po únoru 1948 stala jakýmisi malými vládci, Šlingovi se například přezdívalo ´moravský markrabě´,“ uvádí Milan Bárta. Již na jaře byl podle něj Šling vystaven kritice ze strany Komise stranické kontroly. První obvinění ze sabotáže a zatajování informací před stranickými orgány sice dokázal odrazit, odmítal i zprávu zvláštní komise, ustavené k prověření obvinění sekretariátem ÚV KSČ. „V té době v ČSR probíhalo hledání ´československého Rajka´, tedy zrádce ve vedení strany. Moskevské vedení a sovětští poradci tlačili na co nejrychlejší řešení případu. Slánský do Brna vyslal Bruno Köhlera, který měl vše prověřit a na základě svého šetření připravit pro ÚV KSČ zvláštní zprávu. Ta měla být projednána 8. října 1950. K tomu však již nedošlo, dva dny předtím byl totiž Otto Šling zatčen,“ uzavírá tu šťastnější etapu jeho života historik PhDr. Milan Bárta, Ph.D. z Ústavu pro studium totalitních režimů.