Poslední adresa v Praze připomněla československého odpůrce komunismu i oběti sovětské SMERŠ

Ve středu 11. května 2022 jsme v Praze připomněli tři oběti sovětské i československé komunistické diktatury na místech, která byla jejich posledním bydlištěm.

Umístění těchto tří pamětních tabulek symbolicky připomíná zločinné postupy Moskvy, stejně jako zločinný charakter komunistického poúnorového režimu, který uchopil moc v Československu s aktivní podporou Sovětského svazu. „Během jednoho dne umístíme tabulku odvlečenému bojovníkovi za ukrajinský národní stát Mykolovi Rossinevyčovi, protibolševickému intelektuálovi původem z Kyjeva Afredu Bemovi a československému protikomunistickému odbojáři Josefu Charvátovi. Právě v těchto dnech si bolestně uvědomujeme přístup Moskvy k dobytým územím, která jsou označována za osvobozená,“ uvádí vedoucí projektu Poslední adresa Edita Jiráková.

V 8 hodin jsme na adrese Rooseveltova 597/29, Praha 6 – Bubeneč uctili památku Alfreda Bema, literárního historika původem z Kyjeva a aktivního představitele protibolševické emigrace v Československu, který byl jako československý občan zatčen příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ 16. 5. 1945 v Praze a zemřel za nevyjasněných okolností pravděpodobně během výslechů na území Československa.

Alfred Bem jako mnoho jiných intelektuálů po bolševickém převratu emigroval ze sovětského Ruska nejprve do Bělehradu, odkud se přestěhoval do Varšavy a v roce 1922 se natrvalo usadil v Praze, kde přednášel na Karlově univerzitě a vynikl jako odborník na Dostojevského. S rodinou se Bem usadil v činžovním domě v dnešní Rooseveltově ulici č.p. 597. „Dům, kde Bem bydlel, postavilo v letech 1924–1925 česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo založené emigranty, kteří do Československa uprchli po bolševickém převratu. Svoji novou vlast našli v demokratickém Československu. V roce 1945 však byli mnozí obyvatelé těchto domů odvlečeni Sověty do nechvalně proslulých táborů Gulagu, nebo byli umučeni během výslechů ještě na území Československa,“ vysvětluje historik ÚSTR Adam Hradilek, který Bemův životní příběh na pietní akci představil.

Před domem v Rooseveltově 29 se každoročně právě 11. května koná tradiční vzpomínková akce, která připomíná začátek nezákonného zatýkání a odvlékání československých státních občanů, příslušníků meziválečné emigrace, do gulagu. Letos jsme v rámci této akce připomněli jmenovitě památku literárního historika Alfreda Bema.

V 10 hodin jsme na adrese Svatovítská 361/4, Praha 6 umístili pamětní tabulku Josefu Charvátovi, technickému úředníkovi a členu protikomunistického odboje, který byl zatčen 17. 5. 1949 komunistickou státní bezpečností a odsouzen k trestu smrti v jednom z prvních masových vykonstruovaných procesů na území tehdejšího Československa. Spolu s dalšími pěti odbojáři byl popraven 5. 11. 1949 na dvoře pankrácké věznice.

„V průběhu prvního roku komunistické moci narůstala nespokojenost občanů postižených zbavením zaměstnání, možnosti studia a perspektivy života ve svobodné zemi,“ připomíná širší společenský kontext procesu s Josefem Charvátem ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání ÚSTR Prokop Tomek. „Lidé se rozhodli reagovat na rostoucí represi aktivním ozbrojeným bojem. Přestože patrně neměli šanci na úspěch, zaslouží si naší velikou úctu a obdiv. Byli mezi prvními, kdo se snažili navrátit do naší země svobodu a demokracii. Reakce režimu byla mimořádně tvrdá a rozsudky exemplární,“ dodává Prokop Tomek.

Ve 13 hodin jsme na adrese Viktorinova 1151/3, Praha 4 – Nusle umístili pamětní tabulku Mykolovi Rossinevyčovi, tajemníku Filozofické fakulty Ukrajinské svobodné univerzity v Praze, československému občanovi původem z Ukrajiny, který v letech 1917–1919 bojoval v armádě Ukrajinské lidové republiky za nezávislost své země. Kvůli svému proukrajinskému smýšlení byl 12. 5. 1945 zatčen příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ v Praze a následně odvlečen do Sovětského Svazu, kde zemřel ve vězení 10. 2. 1946. Čestnou hostkou pietní akce ve Viktorinově ulici byla choť velvyslance Ukrajiny v České republice Olha Perebyjnis.

„V očích Sovětů se všichni násilně deportovaní Ukrajinci provinili tím, že dříve bojovali v protibolševickém odboji za nezávislost Ukrajiny. 11. května 1945 začaly jednotky SMERŠ v Praze hromadně zatýkat osoby podezřelé z „protisovětské činnosti“, podobná zatýkání ukrajinských emigrantů však probíhala už od počátku května 1945 a vládě Československé republiky nezbylo než tomu bezmocně přihlížet, ačkoli se často jednalo o osoby s československým občanstvím,“ přibližuje chvíle na samém konci války historička Anna Chlebina z Ústavu pro studium totalitních režimů. „V dnešní situaci je připomínka těchto aktivit sovětských armádních útvarů na území cizího státu obzvlášť aktuální: svět nesmí nikdy zapomínat na jména obětí a musí znát jména pachatelů, u některých zločinů promlčecí lhůta neexistuje,“ doplňuje Anna Chlebina.

Projekt Poslední adresa v České republice zaštiťuje Ústav pro studium totalitních režimů.