Pietami jsme uctili památky obětí komunistického režimu

(1. 7. 2024) – V závěru června se na různých místech Prahy uskutečnily pietní akty uctívající oběti totalit, na kterých byli přítomni také zástupci Ústavu pro studium totalitních režimů. Připomněli jsme si tím Den památky obětí komunistického režimu.

Ve středu 26. června se na pražském Ďáblickém hřbitově konal pietní akt, a to přímo u míst, kde jsou v šachtách pohřbeni popravení, umučení a zavraždění političtí vězni. Pietní shromáždění za oběti komunistického režimu organizované Sdružením bývalých politických vězňů a Ústavem pro studium totalitních režimů se uskutečnilo již potřicáté. Vzpomínku vyjádřila položením věnce řada osobností, zástupců institucí a úřadů, například místopředseda Senátu PČR Tomáš Czernin, 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Věra Kovářová, ministryně obrany ČR Jana Černochová, předseda Sdružení bývalých politických vězňů Jiří Línek, 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Kamil Nedvědický. Poté se mnozí odebrali položit věnce a květiny také k symbolickému hrobu československých obětí nacistické totality.

Další pietní akt organizovaný Klubem Milady Horákové, Gymnáziem Milady Horákové a Vyšehradskou kapitulou se pak uskutečnil ve stejný den na hřbitově u baziliky sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě. Památku si tak vedle zástupců institucí a církve připomněla také široká veřejnost a lidé, kterých se minulost naší země dodnes osobně dotýká. Spolu s nimi i Milena Bartosiewiczová, neteř Milady Horákové. Kamil Nedvědický, 1. náměstek ředitele ÚSTR spolu s dalšími účastníky piety položil květiny k symbolickému hrobu zavražděné političky JUDr. Milady Horákové a následně i k symbolickému hrobu – památníku obětem nacismu a komunismu z řad kněží, řeholnic a řeholníků.

Ve čtvrtek 27. června se Kamil Nedvědický pak účastnil Dne památky obětí komunistického režimu na Újezdě v Praze a stejně jako další účastníci pietního setkání položil květiny u Pomníku obětem komunismu autora Olbrama Zoubka. Monument ztvárňuje šest kráčejících postav. První je celá, z dalších se postupně stávají torza – přesto však torza stále stojící. Sochař tak ztvárňuje statečnost a nezlomnost obětí komunismu vězněných mezi lety 1949-1989. „Pietní akty připomínající zločiny totality považuji za zcela zásadní pro uchování historické paměti,“ řekl Kamil Nedvědický a současně dodal, že právě historická paměť je klíčová pro zajištění toho, aby se etapy totality již nikdy neopakovaly. „Je potřeba připomínat hrůzy totalitní nadvlády a činy statečných osobností, pro které byli tito jednotlivci komunistickou mocí perzekuováni, vězněni a popravováni. Nesmíme zapomínat na ty, které komunistická moc likvidovala,“ uvedl na závěr jednoho ze svých projevů.