PAMĚŤ A DĚJINY: Na cestě za svobodou


Partyzáni oddílu Zorza v roce 1948. Uprostřed Samborski a vpravo Zbigniew Zaręski, kteří se rozhodli přejít přes Československo na Západ. (repro: GOLIK, Dawid: Wiarusy)

Československo bylo po druhé světové válce jedním z hlavních směrů, kterým utíkali obyvatelé Polska na Západ. Mezi těmito lidmi byli též příslušníci protikomunistického odboje, kteří se tak chtěli zachránit před represemi komunistického režimu. Jejich snahy však nezřídka vedly k dramatickým situacím a tragédiím. Pozadí jednoho z takových pokusů o přechod přes Československo v listopadu 1948 zdokumentoval pro historickou revue Paměť a dějiny historik Adam Zítek ve studii pod názvem Na cestě za svobodou.

V okolí Heřmanova Městce si 18. listopadu 1948 vynutila trojice ozbrojených mužů zastavení auta. Všichni nastoupili a přinutili jeho řidiče, aby pokračoval dále na jih. U sečské přehrady ale řidič předstíral nedostatek benzínu. Z nedaleké pumpy, kam ho ozbrojenci nechali jít, řidič o incidentu informoval stanici Sboru národní bezpečnosti (SNB), která okamžitě vyhlásila poplach. Trojice mužů se mezitím ukryla v lese, ale následujícího dne byla odhalena. Během přestřelky byli dva muži zabiti na místě, třetí utrpěl zranění a byl zadržen. Jak se záhy ukázalo, dotyční byli příslušníky polského protikomunistického odboje.

Jediným přeživším byl Stanisław Samborski. Ten se aktivně podílel již na odbojové činnosti za druhé světové války v partyzánském oddílu Národní vojenské organizace, začleněné později do struktur Zemské armády. Poválečný vývoj v Polsku byl velice vzdálený tomu, co většina účastníků odboje očekávala. Proto se poměrně velká část z nich rozhodla proti etablujícímu se režimu v čele s komunisty postavit. A poměrně úspěšně se jim to dařilo opět formou partyzánských oddílů. V regionu jižně od Krakova dosti úspěšně operovalo uskupení Blyskawica vedené Józefem Kuraśem. Samborski se připojil k jedné z jeho rot a zúčastnil se řady ozbrojených akcí. Přes četné úspěchy se ale postupně dařilo režimním bezpečnostním složkám za pomoci sítě konfidentů a zrádců jednotlivé odbojové skupiny na polském území paralyzovat a jejich členové se čím dál více uchylovali k odchodu do zahraničí, do amerických a britských zón v západních zemích.

Jak se jim to obecně dařilo a jak nakonec skončil v Československu zajatý Stanisław Samborski, se dozvíte ve studii Adama Zítka ve studii Na cestě za svobodou v aktuálním vydání časopisu Ústavu pro studium totalitních režimů – historické revue Paměť a dějiny 4/2022. K dostání je na Kosmas.cz.


Samborski jako jediný přežil přestřelku polských partyzánů s československou Bezpečností (repro: Archiv bezpečnostních složek)

Část příslušníků partyzánského oddíl Wiarusy v létě 1947, Samborski vlevo (repro: GOLIK, Dawid: Wiarusy) / Vpravo zamítavé rozhodnutí o udělení milosti Stanisławovi Samborskému (repro: AAN)

Připravil MARTIN VACEK

Repro z časopisu Paměť a dějiny 4/2022