Odešel chartista Viktor Parkán (78)

(14. 2. 2025) – Se smutkem v srdci jsme přijali zprávu o smrti Viktora Parkána, někdejšího zaměstnance Vinohradského divadla, signatáře Charty 77 a posléze disidenta, jehož chalupa v Řepčicích na Litoměřicku se v normalizačních letech stala jedním z oblíbených míst disidentských srazů.

„Když jsem si přečetl dokument Charty, tak jsem si říkal, že nemám jinou šanci než to podepsat, protože to bylo přesně to, co si myslím.“

Po podpisu Charty 77 čekalo Viktora Parkána dvacet let naplněných zoufalým sháněním práce, výslechy a ponižujícími domovními prohlídkami. Aparát komunistického režimu se postaral o vystěhování jeho rodiny a zbourání jejich domu, který si z velké části vybudovali svépomocí. Přes to všechno Viktora Parkána nikdy nenapadlo, že by svého podpisu pod textem Charty měl litovat. „Důležitá je jedna věc, když se takhle vymezíte vůči režimu, tak získáte obrovskou vnitřní svobodu, a to je k nezaplacení,“ uvedl ve svém vzpomínání pro Paměť národa. Jak dodal, veškerá příkoří se dala snášet, protože měl okolo sebe mnoho lidí podobného smýšlení, se kterými se mohli vzájemně podporovat. „My jsme jako chartisti nemohli sehnat práci, když jsme ji sehnali, tak vždycky jen na nějakou krátkou dobu, než Státní bezpečnost zatlačila na tu organizaci, aby nás propustili.“ Na většině pracovních míst byla tříměsíční zkušební lhůta a Viktor Parkán málokde vydržel déle než tyto tři měsíce. Nějakou dobu pracoval jako číšník, pak zase na manipulačním skladu dřeva. První trochu dlouhodobější práci získal až v uranových dolech na Borech.

Po pádu komunismu se život Viktora Parkána od základu změnil. S rodinou se přestěhoval do Slaného, aby to měl blíž do Prahy: „Během převratu jsem začal dělat distribuci pro Informační servis. To byl takový revoluční bulletin, který se vyvinul ze samizdatového časopisu Sport a z něj se pak stal Týdeník Respekt.“ Posléze nastoupil na ministerstvo vnitra, kde měl na starosti migrační a azylovou politiku. Zemřel náhle 11. února 2025 v nedožitých 79 letech.