Nezbytnost vzpomínat, potřeba připomínat a varovat

(19. 12. 2023) – V říjnu se v Berlíně uskutečnilo Evropské vzpomínkové sympozium, které od roku 2012 každoročně pořádá mezinárodní iniciativa Evropská síť Paměť a solidarita (European Network Rememberance and Solidarity, ENRS). Jejím cílem je sdružovat na úrovni jednotlivých států instituce a organizace zabývající se historií 20. století či historickým vzděláváním a současně připomínat „potřebu nezapomínat na minulost“. Mottem letošního setkání bylo zároveň otázkou: K čemu je historie… když se nikdy nepoučíme?

Zahajovací příspěvky přednesli nejpovolanější z povolaných: Harmut Drgelah (Humboldtovo fórum, Berlín), Rafał Rogulský (Evropská síť Paměť a solidarita, ENRS, Varšava), Matthias Weber (Bundesinstiut für Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa, BKGE, Oldenburg) a Claudia Rothová, zmocněnkyně spolkové vlády pro kulturu a média. Za Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se akce aktivně zúčastnil 1. náměstek ředitele JUDr. Kamil Nedvědický, kterého na bilaterálních jednáních a diskuzích se zahraničními partnery doprovodila koordinátorka mezinárodní spolupráce Dr. Andrea Seelich.

Hlavním tématem dvoudenního berlínského fóra byla otázka nesouladu mezi státní a občanskou politikou v evropských zemích, příčiny postupného odklonu od společné historické paměti či ohrožení schopnosti vystupovat jednotně v rámci Evropy. Konference se však dotýkala celé řady dalších oblastí, hovořilo se třeba o slaďování národních zájmů, mezinárodní solidaritě, výzvách souvisejících s historickým vzděláváním nebo migračními pohyby posledního desetiletí.

„Na úvod položená řečnická otázka ˏUčíme se vůbec z historie?ˊ vyvolala zajímavou diskuzi.“

Po oficiálních zahajovacích projevech následovalo promítání filmu O zvuku v tichu (Sound in the Silence). Snímek představil mezikulturní vzpomínkový projekt pro mládež s mezinárodním přesahem, který dává studentům možnost pracovat v rámci různých uměleckých oborů na historicky náročných místech a tímto prožitkem je pak přivést k pochopení provázanosti minulosti a současnosti (mezi navštívená místa zatím patří mimo jiné Memorial Places Neuengamme, Ravensbrück, Auschwitz-Birkenau a Gusen-Mauthausen, dále Denkort Bunkr Valentin, Muzeum 9. pevnosti Kaunas, Varšava a Gdaňsk). Podle odborníků se jedná prakticky o vzor inkluzivní výuky dějepisu, tedy výuky, která se nevyhýbá obtížným otázkám přímo v místě děje. Navazující panelová diskuse Marka Zajace z Mezinárodní osvětimské rady z Krakova přiblížila principy zkoumání výzev veřejného dějepisu a historického vzdělávání v 21. století. Na úvod položená řečnická otázka: „Učíme se vůbec z historie?“ vyvolala zajímavou diskuzi a posléze vyústila v závěr formulovaný Johannesem Schrapsem, poslancem německého parlamentu: „Historické vzdělávání není jen o politicích, ale o nás všech, kteří o něm šíříme informace. […] Všichni tedy musíme zpochybnit své předsudky, s nimiž jsme vyrůstali“.

V dalším bloku pak byla řeč o migrační společnosti a evropské paměti, jíž se účastnila například Nadette Foleyová z Glencree Centre for Peace and Reconciliation, novinář a spisovatel Dimou Albitarem Kalaji (wearedoingit e.V.), Patrick Simon z francouzského Institutu pro demografická studia a Agnieszka Kosowiczová, zástupkyně polské nadace Migration Forum.

„Trvalé vymezování se stylem my vs. oni, vede logicky k vzájemnému odcizování.“

Také další den konference nabídl zajímavé příspěvky spojené se solidaritou či vzpomínáním. Konkrétně přednáška Georgiy Kassianova z Univerzity Marie Curie-Skłodowské v Lublani nastínila tři archetypy paměťového vyprávění – antagonistického, kosmopolitního (transnacionálního) a agonistického. Třetí z uvedených, agonistický, dominuje současné Evropě. Trvalé vymezování se stylem my versus oni, vede logicky k vzájemnému odcizování. Příkladem tohoto jevu je například revize holocaustu, zesílení rozporů mezi národními a nadnárodními narativy a konečně extrémní instrumentalizace minulosti v případě rozsáhlé války Ruska proti Ukrajině.

Otázka zní, jak nejlépe tuto situaci řešit a zda ji vůbec lze řešit? Podle všeho ano, odborníci se shodují na potřebě zajištění efektivního přenosu výsledků výzkumu a odborných znalosti do fáze realizace. Alespoň tedy – pro začátek. Dále pak bude zapotřebí sledovat oblast celosvětové mnemopolitiky ve snaze odhadnut riziko vzniku antagonistických narativů minulosti. „Dějiny nejsou pamětí – paměť je druhem představy a může být analyzována společenskými vědami, protože obsahuje směs obrazů minulosti a přítomnosti,“ zaznělo na fóru. Podle G. Schwarze je nezbytné předávat historii bez emocí, neboť současná mladá generace 21. století již emocionálně nevnímá odkazy stejně tak jako emocionální nevnímá symboly. Řešením by pak mohla být rodinná historie sloužící k vytvoření potřebné citové vazby.

V sekci 3 na téma paměťové politiky a vypořádání se s konfliktními tématy a stranami vystoupil náměstek Nedvědický, který prezentoval českou situaci na poli paměťové politiky a vzdělávání v oblasti novodobých dějin a debatoval o možnostech rozvíjení poznání historie i v jejích problematických aspektech a na mezinárodní bázi. V diskuzi s dalšími panelisty a účastníky se pak probíraly jednotlivé možnosti společného historického vzdělávání na evropské úrovni, za využití potenciálu nových technologií a mezinárodní spolupráce.

„Nezbytnost vzpomínat, potřeba připomínat a varovat.“

Nezbytnost vzpomínat, potřeba připomínat a varovat. Tak by se dalo stručně shrnout poselství říjnového berlínského fóra, které současně vytvořilo platformu pro hledání nových cest k vedení dialogu na téma minulost, přítomnost, budoucnost či stabilizace demokracie. Debata s kolegy z ENRS a jednotlivých států přinesla potenciál dalších projektů, jimiž by se daly nejnovější dějiny přiblížit dalším generacím.

Příští Evropské vzpomínkové sympozium proběhne v květnu 2024 ve Varšavě, opět za účasti Ústavu pro studium totalitních režimů, který by měl na návrh vlády ČR reprezentovat Českou republiku v ENRS, přičemž ke vstupu ČR by mělo dojít v příštím roce.

Zástupci Ústavu pro studium totalitních režimů s ředitelem ENRS Rafalem Rogulskim

European Network Rememberance and Solidarity (ENRS)

16. – 17.října 2023, Berlín

Hlavní organizátor: European Network Rememberance and Solidarity (ENRS)
Spolupracující instituce: Bundesinstiut für Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa, Stiftung Humboldt Forum v Berlínském zámku, Rumunská ambasáda v Berlíně, Polská ambasáda v Berlíně, a dále Polský institut, Slovenský institut, Severovýchodní institut, Collegium Hungaricum, Agentura pro vzdělání. dějiny a politiku, Nadace Erinnerung Verantwortung Zukunft, Lernen aus der Geschichte, Německé kulturní fórum východní Evropy a Bundesstiftung Aufarbeitung.