Milan Bárta o přijetí smlouvy o pobytu sovětských vojsk
Ratifikace Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, 18. 10. 1968
(18. 10. 2023) – Právě dnes 18. října před 55 lety schválili na svém zasedání poslanci Národního shromáždění ČSSR smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk. Na dlouhých 23 let tak byla zlegalizována okupace naší země započatá vpádem vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů osvětluje okolnosti přijetí inkriminované smlouvy dne 18. října 1968.
Nejpalčivější problém, který před československou společností stál po 21. srpnu 1968, představovala otázka odchodu okupačních vojsk Varšavské smlouvy. V moskevském protokolu českoslovenští státníci uznali přítomnost cizích vojsk na našem území, pochybnou však zůstávala otázka jejich právního postavení. Ještě počátkem září československá strana připouštěla jednání pouze o úplném stažení vojsk. Nejpozději 12. září byl ovšem předseda vlády Oldřich Černík konfrontován s tím, že sovětští vojáci na našem území zůstanou, jednalo se jen o tom, kolik jich bude. Od počátku října potom v Moskvě probíhaly intenzívní mezivládní rozhovory o podobě smlouvy, jež měla statut vojsk formalizovat a zlegalizovat. Sověti například požadovali zakotvit ve smlouvě možnost, v případě ohrožení vojsk, podniknout po konzultaci s vládou ČSSR opatření k jeho odstranění. Nakonec byl článek na žádost československé strany vypuštěn, jinak ale zástupci naší země ustupovali.
Dne 16. října v Praze výslednou Smlouvu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky podepsali předseda rady ministrů SSSR Alexej Kosygin a předseda vlády ČSSR Oldřich Černík. Již o den později byl text smlouvy projednáván v klubu poslanců Komunistické strany Československa v Národním shromáždění. Josef Smrkovský přitom dával najevo obavy z případného nepřijetí. V pátek 18. října 1968 dopoledne potom proběhly společné schůze výborů ústavně-právního, branně bezpečnostního a zahraničního. Někteří poslanci měli výhrady k tomu, že nebyl stanoven termín konečného odchodu vojsk, problém „dočasnosti“ apod. Naopak někteří další využili jednání jako platformy pro útok proti pražskému jaru a činnosti parlamentu v té době. Na odpolední schůzi předsednictva Národního shromáždění se pak ozvaly hlasy, snažící se marně o zjemnění formulace s tím, že by bylo možností „aby bylo dosaženo odchodu vojsk států Varšavské smlouvy z Československa“.
Jednání o přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk dne 18. října 1968
Ve čtyři hodiny odpoledne se potom sešlo Národní shromáždění, přičemž vážnost chvíle dotvrdila přítomnost prezidenta Ludvíka Svobody. Smlouvu hájil předseda vlády Černík mj. slovy: „Ochrana společných zájmů socialistických zemí a jejich revolučních vymožeností vedla vlády obou zemí k závěru o nezbytnosti dočasného pobytu určitého kontingentu sovětských vojsk na našem území (… ), aby tato vojska posílila obranu států socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil.“ Proti se postavila zejména Gertruda Sekaninová-Čakrtová, vystudovaná právnička, která napadla termín „dočasnost“ a to, že nebyla určena platnost smlouvy ani nebyla dohoda o úplném odchodu vojsk. Podle ní text smlouvy navázal „na to, co se stalo v noci 21. srpna. Pokládám právě vzhledem k této vazbě za tak mimořádně důležité pro postupné obnovení nezbytné důvěry, aby bylo jednáno o dosažení dohody o úplném odchodu vojsk z naší země.“ Navrhla zamítnout stávající podobu smlouvy a žádala, aby Národní shromáždění namísto toho pověřilo vládu k zahájení jednání o úplném odchodu vojsk. Smlouva obsahovala ustanovení, přímo porušující čs. svrchovanost, vyjímala v některých případech sovětské občany a s nimi část území ČSSR z platnosti československého práva.
Projednávání smlouvy zabralo jen o málo víc než dvě hodiny. Po krátké debatě vyslovilo Národní shromáždění s textem smlouvy souhlas. Z 242 přítomných poslanců hlasovali proti pouze čtyři: vedle Gertrudy Sekaninové-Čakrtové ještě František Kriegel, František Vodsloň a mladá slovenská poslankyně Božena Fuková. Deset dalších se při hlasování zdrželo, řada poslanců na schůzi chyběla. Poslanci, kteří se aktivně postavili proti schválení smlouvy, byli v říjnu 1969 zbaveni poslaneckého mandátu. Sovětská armáda ukončila svůj takzvaný dočasný pobyt na území České a Slovenské federativní republiky (ČSFR) až 27. června 1991, kdy její území opustil poslední sovětský voják.
Diskusní poznámka poslankyně Gertrudy Sekaninové-Čakrtové (vlevo) / Důležitost jednání podtrhla přítomnost prezidenta Ludvíka Svobody (vpravo)
Jednání o přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk dne 18. října 1968 – vlevo projev předsedy vlády Oldřicha Černíka, vpravo s brýlemi na čele předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský
Hlasování proti přijetí smlouvy, vpředu František Kriegel, za ním Geretruda Sekaninová-Čakrtová
Připravil MILAN BÁRTA
