KNIŽNÍ TIP: Josef Pavel, život a doba

Před nedávnem vydal historik Milan Bárta knihu věnovanou životu komunistického politika Josefa Pavla. Čím ho postava komunisty zaujala, že o ní napsal životopisnou knihu? „Pavel je, podle mě, výrazná osobnost 20. století a na jeho osudu lze velice dobře ukázat vývoj naší republiky. Je jedním z tzv. osmašedesátníků, lidí, kteří naše dějiny ovlivňovali v dobrém i zlém. Od mládí zapálený komunista, aktivně se podílel na přebírání moci i na represích po únoru 1948. Na počátku 50. let byl zatčen, prošel si názorovým vývojem, postupně ztratil iluze o komunismu sovětského typu, v době Pražského jara v roce 1968 se nakonec stal přesvědčeným demokratem. Chtěl jsem v té knize zachytit vývoj jeho osobnosti.“

Josef Pavel nechvalně proslul coby vedoucí hlavního štábu Lidových milicí. Ty tvořili ozbrojení dělníci a komunisté je použili k zastrašení nespokojených a protestujících občanů při svém puči v únoru 1948. Přes propagandistická vyhlášení o jejich velkém podílu na bezproblémovém převzetí moci byla jejich účast při obsazování důležitých budov a institucí jen marginální, podle Bárty chybějí na jakýchkoliv dochovaných fotografiích. Jejich role byla především zastrašovací a propagační. Zajímavostí také je, že spolu s Pavlem v čele štábu byli v únorových dnech 1948 třeba Josef Smrkovský (později reformista) nebo František Kriegel (reformista a signatář Charty 77).

Historik Milan Bárta probírá ve své knize život komunistického politika Josefa Pavla ze všech stran (v deseti přesně definovaných kapitolách) a nezapomíná ani na soukromý život. Pavel měl dozajista štěstí na svou manželku Lilly. Vyrůstala v rodině průmyslníka, před nacismem narychlo prchla a 2. světovou válku strávila ve Velké Británii. Zde se také s Pavlem seznámila a vrátila se s ním do Československa. Stala se členkou KSČ, ale k režimu se stavěla velmi rezervovaně. To se údajně stalo i důvodem rozvodu. Bárta však uvádí ještě jiný důvod: „Rozvod někdy bývá zdůvodněn snahou Pavla ochránit rodinu v době zvýšeného teroru proti vlastním členům komunistické strany.“ Po návratu Pavla z vězení se totiž oba znovu vzali. Měli spolu syna, bohužel nikdo z rodiny Pavlů už dnes nežije. Lilly Pavlová, rozená Fischlová, napsala i velmi čtivé paměti nazvané Nikdy jsem se nenudila (1996), které ovšem zůstaly jen v rukopisu.

A narazil autor při psaní knihy na něco, co sám nečekal? „Asi nejvíce mě překvapilo, že i přes jeho nesporně kladné vlastnosti – byl mužem pravdomluvným, rázným a zastával pevné názory – a tím, jakým turbulentním politickým vývojem si prošel, že ani on neprohlédl tu deziluzi z komunistického režimu, neviděl lži a krutosti, které režim spáchal. Pro něj vlastně celý život zůstal rok 1948 vyvrcholením našich dějin,“ uzavírá historik Pavel Bárta.

O knize, kterou jsme vydali spolu s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, najdete více informací zde