13. PROSINCE

● 1981: V Polsku vyhlášen válečný stav

Generál Wojciech Jaruzelski vyhlásil v Polsku válečný stav, vůdčí osobnosti opozice byly zatčeny a byla přerušena činnost společenských organizací.

Fungováním komunistického režimu v Polsku se zabývají např. historici

Petr Blažek, email: petr.blazek@ustrcr.cz
Libor Svoboda, email: libor.svoboda@ustrcr.cz

Související:

Studie Josefa Mlejnka Solidarita jako sociální a politické hnutí – pokus o kvadraturu kruhu? v časopise ÚSTR Securitas Imperii 20 (1/2012)
Studie Grzegorze Majchrzaka Bezpečnostní služba proti Solidaritě 1980–1981 v časopise ÚSTR Securitas Imperii 20 (1/2012)
Studie Petra Blažka Československo a polská krize 1980-1981 v časopise ÚSTR Securitas Imperii 20 (1/2012)
Studie Sławomira Cenckiewicze Gdaňsk 1970 – nepotrestaný zločin a boj o paměť v časopise ÚSTR Securitas Imperii 24 (1/2014)
Seminář k polskému filmu Soudruh generál zachycujícímu kariéru Wojciecha Jaruzelského, který pořádal ÚSTR 2. května 2013

● 1943: † Václav Kropáček

voják, účastník domácího protinacistického odboje, plukovník GŠ, popraven nacisty

foto Wikimedia Commons – volné dílo

Václav Kropáček se narodil 22. června 1898 v obci Soběkury na Plzeňsku a podobně jako v případě dalších vrstevníků, i jeho život ovlivnila první světová válka. Ještě před maturitou byl odveden do rakousko-uherské armády. Po absolvování opavské školy pro důstojníky pěchoty byl jako velitel odeslán na frontu. Bojoval na ruské a později i na italské frontě, kde v srpnu 1917 padl do zajetí. V zajateckém táboře vstoupil do formujících se československých legií, v jejichž řadách bojoval jako velitel výzvědné čety. V prosinci 1918, v hodnosti nadporučíka, se vrátil do nově vzniklého Československa. Zde se téměř okamžitě zapojil do osvobozování Slovenska od maďarského vpádu a v Košicích pak řadu let sloužil. Také se zde v roce 1924 oženil s Boženou Opělovou. V letech 1927-1930 absolvoval Válečnou školu v Praze. Zajímal se o sociální a národohospodářské teorie z hlediska armády a přednášel na Svobodné vysoké škole politické v Praze. Pro své znalosti a schopnosti se stal přednostou vojenského kabinetu ministra národní obrany, a to až do likvidace československé armády v roce 1939. Po německé okupaci pracoval jako úředník na Ministerstvu zemědělství a zároveň se zapojil do domácího odboje. Jako zástupce náčelníka štábu Ústředního vedení Obrany národa se věnoval sledování a evidenci kolaborantů. Byl blízkým spolupracovníkem generála Eliáše. Zároveň se zabýval získáváním finančních prostředků na pomoc rodinám zatčených a na odchody vojenských specialistů do zahraničí. V polovině prosince 1939 byl zatčen gestapem a vězněn nejprve v samovazbě v Petschkově paláci a poté dva roky na Pankráci. Zde jako chodbař organizoval síť předávání zpráv, která zachránila mnoho odbojářů venku a mařila vyšetřování gestapa. Významně se po jeho zatčení zapojila do odbojové činnosti také jeho manželka Božena. V létě 1943 byl Kropáček převezen do Budyšína a odtud do Drážďan. Zde ho koncem října odsoudil Lidový soud za velezradu a zemězradu k trestu smrti. Kropáčkovým obhájcem byl německý antifašista JUDr. Egon Kubuschock, jenž byl po jeho statečné obhajobě dokonce vyloučen ze svazu německých právníků. Dne 13. prosince 1943 byl podplukovník Václav Kropáček v drážďanské věznici ve věku pouhých 45 let popraven stětím. Díky Kubuschockovi a vězeňskému kaplanovi nebyly Kropáčkovy ostatky pohřbeny v hromadném hrobě, ale uloženy samostatně na drážďanském hřbitově. Zde byly v roce 1967 exhumovány, zpopelněny a urna uložena do rodinného hrobu v Soběkurách. Osvobozená vlast ocenila válečnou statečnost Václava Kropáčka udělením Čs. válečného kříže 1939 a v roce 1947 povýšením do hodnosti plukovníka generálního štábu in memoriam.