2. LEDNA

● 2023: † Vasil Timkovič

plukovník, vězeň gulagu, veterán 2. světové války

foto ÚSTR / Adam Hradilek

Vasil Timkovič pocházel z Podkarpatské Rusi, kde se 21. března 1923 narodil. Studoval na gymnáziu v Mukačevu, kde ho také zastihla německá okupace Československa. S kamarády utekl do Sovětského svazu, kde očekával klid a bezpečí, ale za nedovolené překročení hranice skončil v gulagu Pečorlag. Dva roky pak v nelidských podmínkách stavěl nechvalně proslulou železniční trať Vorkuta-Moskva. Když v listopadu 1942 udělil Státní výbor obrany SSSR československým občanům vězněným v sovětském Gulagu amnestii, byl jedním z těch, kteří se dostali na svobodu a mohli posílit vznikající jednotky československé armády v SSSR. S nimi se účastnil bojů o Kyjev a na Dukle. Po válce se Vasil Timkovič na Podkarpatskou Rus natrvalo už nikdy nevrátil, v Československu dostudoval a sloužil v její armádě až do penze. Po roce 1989 se podílel na obnovení tradice Československé obce legionářské a vzniku její místní jednoty v Ústí nad Orlicí. Zasadil se také o vznik pomníku a Parků československých legií v Ústí nad Orlicí a České Třebové. Byl držitelem několika vyznamenání, v roce 1996 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Zemřel ve věku 99 let dne 2. ledna 2023 a pohřben s vojenskými poctami.

● 2023: † Viktor Fajnberg

filolog, jeden z tzv. osmi statečných z roku 1968

foto ÚSTR / Adam Hradilek

Viktor Fajnberg je jedním z „osmi statečných“, kteří 25. srpna 1968 protestovali proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě. Za účast na protestu byl vězněn v neslavně proslulých „psychuškách“. Narodil se 26. listopadu 1931 v Charkově na Ukrajině, zkraje 1968 se skupinou leningradských disidentů sepsal otevřený dopis na podporu politických změn v Československu. Za to byl zatčen, ale záhy propuštěn. Když se dozvěděl o invazi do Československa, odjel do Moskvy a účastnil se demonstrace na Rudém náměstí. Jeho účastníci byli krátce po jejím zahájení brutálně napadeni příslušníky KGB, Fajnbergovi při zákroku dokonce vyrazili čtyři přední zuby. Po výsleších byl uznán duševně nemocným, v psychiatrické léčebně pak byl podroben nucené „léčbě“. Držel zde několikrát hladovku. Celkem strávil v psychiatrických klinikách pět let. Propustili ho v roce 1973, následující rok emigroval přes Izrael do Velké Británie a od roku 1978 žil trvale ve Francii. Nadále se veřejně angažoval v otázkách dodržování lidských práv ve světě. Po roce 1989 Viktor Fajnberg několikrát navštívil Českou republiku, často také na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů. Zemřel 2. ledna 2023 ve věku 91 let.

Související:

● 1941:  ⃰  Petr Pithart

signatář Charty 77, spisovatel, právník a politik

foto Kancelář Senátu ČR

Petr Pithart se narodil 2. ledna 1941 v Kladně. Ještě za studií vstoupil do Komunistické strany Československa, což pro něj bylo přirozené rozhodnutí, protože jeho otec patřil ještě k předválečným členům strany a po nástupu komunistů udělal politickou kariéru. Zlom v jeho životě přišel s okupací Československa v roce 1968. Se svými studenty z Právnické fakulty UK v Praze, kde působil jako odborný asistent, se účastnil okupační stávky. Následně odevzdal stranickou legitimaci a s rodinou přesídlil do Oxfordu, kde získal stipendium. Před znovuuzavřením československých hranic ale uposlechl výzvy komunistické vlády a vrátil se. V roce 1971 ho vyhodili z univerzity, v dalších letech pak pracoval v dělnických profesích. Řadu let úspěšně organizoval pašování exilové literatury ze zahraničí. V roce 1977 byl Petr Pithart jedním ze signatářů Charty 77, v samizdatu publikoval řadu svých knih, mnohdy raději pod pseudonymem. Po revoluci 1989 se aktivně účastnil obnovy demokratického státu, bývá označován za otce zakladatele české politiky a ústavnosti. Tři roky byl předsedou vlády, v dalších letech dlouholetým předsedou Senátu Parlamentu ČR. Působil i jako vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 2025 získal Petr Pithart za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy .

Související: