Viktor Fajnberg (1931)

Viktor Fajnberg se narodil roku 1931 v Charkově na Ukrajině. V šestnácti letech odjel do Leningradu (dnešní Petrohrad) studovat vojenskou dělostřeleckou akademii. Ze studií byl však vyloučen a nastoupil jako dělník do továrny. Kvůli těžkému pracovnímu úrazu odešel na několik let do invalidního důchodu. Za tu dobu vystudoval filologii na Leningradské univerzitě. Po studiu pracoval jako průvodce v carském paláci v Pavlovsku. V zimě roku 1968 se poprvé setkal s leningradskou skupinou disidentů, která se zaujetím sledovala vývoj v Československu. Část leningradského disentu se 1. srpna 1968 sešla a sepsala otevřený dopis československým novinám na podporu politických změn v zemi. O schůzce však věděla KGB a její účastníky večer pozatýkala. Druhý den ráno byl Viktor Fajnberg po domovní prohlídce propuštěn. Ostatní však trestu neunikli. Nejvyšší trest dostali chemik Lev Kvačevskij a právník Jurij Gendler. Oba strávili několik let v sovětských pracovních táborech. Dne 21. srpna 1968 se Viktor Fajnberg ve vlaku na cestě z Leningradu do práce v Pavlovském muzeu dozvěděl o invazi do Československa. Okamžitě se rozhodl odjet do Moskvy. Doufal, že se tam podaří zorganizovat nějaký protest. Kontaktoval Pavla Litvinova a ten ho informoval o plánované demonstraci na Rudém náměstí. Krátce po zahájení demonstrace byl napaden neuniformovanými příslušníky KGB, kteří mu vyrazili čtyři přední zuby. Následně ho naložili do auta a odvezli k výslechu. Po několikadenním pobytu ve věznici KGB Lefortovo byl eskortován do nechvalně proslulého centra soudní psychiatrické expertizy V. P. Serbského. Zde byl uznán duševně nemocným a eskortován vězeňským vagonem do Leningradu. Ve zdejší „psychušce“ ho přijali se slovy: Kdo chce být propuštěn do tří let, musí uznat své dosavadní jednání za šílené a dobrovolně se podrobit léčbě. Viktor Fajnberg však tuto možnost odmítl, za což byl převeden na „speciální oddělení“. Stejně jako ostatním 750 vězňům na klinice, byly i Fajnbergovi podávány silné léky proti halucinacím a dalším poruchám, přestože jimi netrpěl. V roce 1971 spolu s Vladimirem Borisovem zahájil hladovku. Výsledkem byla izolace, násilné podávání jídla nosem a upoutání na lůžku dvakrát denně na dvě hodiny. Díky jednomu z psychiatrů se zpráva o hladovce dostala za zdi kliniky. Hladovkářů se zastal Andrej Sacharov a záhy se v západním rozhlase objevily informace o jejich osudu. Krátce po zahájení druhé hladovky byl Viktor Fajnberg převezen na civilní psychiatrickou kliniku, odkud ho propustili v listopadu 1973 na svobodu. Celkem strávil v psychiatrických klinikách pět let. V roce 1974 emigroval přes Izrael do Velké Británie, kde založil organizaci CAPA – Campaign Against Psychiatric Abuses for political purposes. Od roku 1978 žije ve Francii a nadále se veřejně angažuje na podporu lidských práv ve světě.

Videorozhovor