29. KVĚTNA

● 1958: † Otakar Švec

katolický duchovní a teolog, mučen a vězněn nacisty i komunisty

foto Archiv rodiny Švecovy

Otakar Švec se narodil se 27. srpna 1888 v Plzni. Po maturitě vstoupil do semináře a odjel studovat bohoslovectví do Říma, kde byl vysvěcen na kněze a získal doktorát z teologie. Po návratu vystřídal několik venkovských farností, v roce 1915 už byl kaplanem u sv. Mikuláše na Malé Straně a později u Cyrila a Metoděje v Karlíně. Byl aktivní v katolickém tělovýchovném spolku Orel, po vzniku republiky se stal sekretářem sdružení, které pomáhalo ukrajinským a rusínským emigrantům. Od roku 1920 pracoval po celá 20. a 30. léta na apoštolské nunciatuře jako překladatel a nunciův referent, vystupoval také jako advokát na církevním soudu. Na mnoha místech Prahy vedl misie a kázal. V únoru 1929 byl ustaven metropolitním kanovníkem u sv. Víta. Od téhož roku působil také jako examinátor na pražské teologické fakultě. Za protektorátu byl 31. května 1942 zatčen gestapem a do poloviny července 1942 vězněn na Pankráci, pak převezen do věznice gestapa v Terezíně. Od září 1942 byl vězněn v Mauthausenu a následně od 1. prosince 1944 v Dachau, kde se dočkal osvobození. Jako důvod zatčení uvádělo gestapo jeho styky s nunciaturou, duchovní správu českých dělníků v Říši, již zařizoval ve spolku sv. Rafaela, a rovněž jeho přátelství s Židy. Za své statečné chování za okupace a věznění v koncentračních táborech obdržel ThDr. Otakar Švec dvě vyznamenání od prezidenta republiky: Čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně a Československý válečný kříž 1939. Od roku 1947 stál z pověření arcibiskupa Berana v čele Katolické akce v českých zemích. Po komunistickém převratu byl jako přední spolupracovník arcibiskupa Berana už 13. října 1949 zatčen a přes rok držen ve vazbě. Byl přiřazen k ostatním pomocníkům biskupů a souzen v zinscenovaném monstrprocesu s biskupem Zelou a spol. Pro trestné činy velezrady, vyzvědačství a podvodu byl odsouzen na 20 let a vězněn ve Valdicích a na Mírově. Bývalí spoluvězni z koncentračního tábora Mauthausen se pokoušeli u nejvyšších představitelů komunistického režimu vymoci pro něj propuštění a omilostnění. Přes velmi podlomené zdraví se Otakar Švec na svobodu dostal až v listopadu 1954. To již byl těžce nemocen, bezmocný a trvale upoutaný na lůžko. Dne 29. 5. 1958 zemřel na infarkt v mělnické nemocnici, pohřben je v rodinném hrobu na Ústředním hřbitově v Plzni. Trvalo dalších mnoho let, než jej rehabilitační soud posmrtně plně očistil.

Související: