V Jáchymově jsme si připomněli oběti komunistické perzekuce

Za Ústav pro studium totalitních režimů vzdal někdejším politickým vězňům úctu u Rudé věže smrti ředitel Ladislav Kudrna

(24. 5. 2025) – Na konci května si tradičně připomínáme temné období 50. let 20. století, kdy v tehdejším Československu vládla totalitní komunistická strana. Pietní akce s názvem Jáchymovské peklo, která se konala o tomto víkendu, je věnována památce politických vězňů, kteří byli nuceni pracovat v krutých podmínkách uranových lágrů v oblasti Jáchymovska.

„Je pro mě ctí, že zde mohu již poněkolikáté vystoupit jménem Ústavu pro studium totalitních režimů, a to na místě, které doslova ztělesňuje zlo, zlo zhoubné ideologie, která po celém světě zavraždila miliony nevinných žen, dětí a mužů. Boj o minulost, je vždy i zápasem o současnost. Kupříkladu i taková zdánlivá drobnost, jakou je pojmenování jedné stanice metra v nově plánované lince pražského metra D, demonstruje náš přístup k minulosti,“ prohlásil Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Úvodní část pietního shromáždění se uskutečnila v pátek 23. května na hřbitově v Horním Slavkově. Na tomto památném místě, u pomníku politických vězňů, si účastníci připomněli tragický pokus o útěk skupiny vězňů z tábora X, známého jako Dvanáctka, který se odehrál v říjnu 1951. Útěk skončil neúspěchem a přinesl ještě tvrdší postihy. Při aktu zazněly projevy a zdravice hostů, následované položením květin.

Projev ředitele Ladislava Kudrny na pietní akci Jáchymovské peklo

Vážení přeživší jáchymovského pekla, vážení pozůstalí, Vaše eminence, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážený pane starosto, vzácní hosté, dámy a pánové, je pro mě ctí, že zde mohu již poněkolikáté vystoupit jménem Ústavu pro studium totalitních režimů, a to na místě, které doslova ztělesňuje zlo, zlo zhoubné ideologie, která po celém světě zavraždila miliony nevinných žen, dětí a mužů.

Boj o minulost, je vždy i zápasem o současnost. Kupříkladu i taková zdánlivá drobnost, jakou je pojmenování jedné stanice metra v nově plánované lince pražského metra D, demonstruje náš přístup k minulosti.

Sám sebe se ptám, proč by měla být pojmenována po Ivanu Olbrachtovi, spisovateli, který podporoval komunismus a sám byl komunista? Proč nemůže nová stanice metra nést jméno po Josefu Bryksovi, který za svoji vlast za druhé světové války bojoval v britském královském letectvu, aby ho poté za odměnu komunisté utýrali v jáchymovském lágru Rovnost a poté ho jako psa potají zahrabali v Motole?

Proč nová stanice metra nemůže nést jméno katolického kněze Josefa Toufara brutálně umučeného Státní bezpečností během nelidských výslechů? Josef Toufar se stal synonymem pronásledování katolické církve ze strany komunistického režimu. Chceme, aby se naše děti ptaly svých rodičů, učitelů, kdo to byl ten Olbracht? To byl ten, co napsal agitační pamflet Anna proletářka? Nebo chceme, aby se ptaly, kdo to byl ten Bryks, co udělal ten Toufar?

Je pouze na nás, jaký odkaz minulosti, a tedy i budoucnosti, předáme nově nastupující generaci.

Když jsem byl před třemi lety zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, největší paměťové instituce v České republice, převzal jsem instituci, která fyzicky neexistovala, instituci, která se místo mapování represe a odboje vůči dvěma zrůdným totalitním režimům, daleko více věnovala tomu, jak do veřejného prostoru vrátit Karla Marxe, či jak dětem vysvětlit pozitivní stránky komunistické ideologie. Jako bonus jsem po předchozím vedení obdržel pokuty ve výši takřka 100 milionů korun za zpackanou rekonstrukci našeho bývalého sídla v Siwiecově ulici.

Dnes je Ústav pro studium totalitních režimů respektovanou institucí, která má širokou domácí i zahraniční spolupráci. Toto pondělí jsme se se stali členy prestižní Evropské sítě Paměti a Solidarity, kde zastupujeme Českou republiku. Minulý rok jsme vydali 24 publikací. Konečně vycházejí syntézy, na které společnost čekala od pádu režimu. Na prvním místě musím zmínit čtyřdílnou monografii, Popravení z politických důvodů, která mapuje osudy všech, kteří byli komunisty zavražděni. Jedná se doslova o opus magnum, přelomovou práci české moderní historiografie. Ústav pro studium totalitních režimů sehrál klíčovou roli při realizaci zákonů, jimiž byly dorovnány důchody disidentům, a naopak sníženy důchody bývalým komunistickým prominentům.

Za výše zmíněné ze srdce děkuji všem zaměstnancům, kteří odvádějí skvělou práci.

Naše instituce disponuje vynikajícími historiky a historičkami, kteří na téma jáchymovského pekla publikovali desítky studií a monografií, a jsou připraveni podílet se na nové expozici v Rudé věži smrti. Pokud chceme, aby nově nastupující generace byla odolná vůči totalitním, diktátorským a autoritativním režimům, musíme ji předkládat nezkreslený obraz komunistického režimu.

Žádný totalitní režim nevede k osvobození člověka, ale k jeho zotročení. Nedělejme tlusté čáry za minulostí. Nejde o pomstu, ale o spravedlnost, na kterou není nikdy pozdě.

Čest památce všem, kteří za boj se zlem zaplatili vlastním životem, čest památce Vám všem, kteří jste boj za osvobození člověka nevzdali.

Pietní den dále pokračoval u Rudé věže smrti v obci Dolní Žďár na cestě z Ostrova do Jáchymova. Tento objekt byl součástí tábora Vykmanov „L“, mukly přezdívaného jako „likvidační“. Politickým vězňům zde byly ukládány těžké práce s radioaktivní uranovou rudou, a to bez jakýchkoli ochranných prostředků. I zde byly položeny květiny a předneseny projevy.

„Naše instituce disponuje vynikajícími historiky a historičkami, kteří na téma jáchymovského pekla publikovali desítky studií a monografií, a jsou připraveni podílet se na nové expozici v Rudé věži smrti. Pokud chceme, aby nově nastupující generace byla odolná vůči totalitním, diktátorským a autoritativním režimům, musíme ji předkládat nezkreslený obraz komunistického režimu,“ řekl Ladislav Kudrna, ředitel ÚSTR.

V sobotu 24. května se konala vzpomínková mše v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově, sloužená za bývalé politické vězně uranových lágrů totalitního komunistického režimu. Mše je tradiční součástí každoročního setkání.

Hlavní pietní akt pak proběhl téhož dne u památníku „Brána ke svobodě“ v Jáchymově. Úvod obstaraly tóny Svatováclavského chorálu v podání hudby Armády České republiky. Následovalo kladení věnců a květin, minuta ticha za oběti komunismu a slavnostní „Večerka“ zahraná trubačem AČR. Poté vystoupili zástupci institucí a veřejného života s projevy a zdravicemi.

Celým dvoudenním programem provázela Vlasta Preislerová, předsedkyně spolku Nositelé odkazu Jáchymovské peklo, která se dlouhodobě věnuje uchovávání paměti bývalých politických vězňů.