Ivana Rapavá: Když důstojnost přežije útlak

(29. 8. 2025) – Koncem dubna se v Památníku Terezín konala mezinárodní odborná konference a současně zde byla zahájena putovní výstava s názvem Kladivo a kovadlina – Cesta katolické církve Protektorátem Čechy a Morava. Obě akce jsou součástí projektu „Virtuální muzeum perzekuce katolické církve na území českých zemí (1938–1989)“, který realizuje Památník Terezín ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI III), pod číslem grantu DH23P03OVV076. K výstavě a jejímu hlubšímu smyslu jsme hovořili s historičkou Ivanou Rapavou, vedoucí historického oddělení Památníku Terezín a spoluřešitelkou projektu.

Kladivo a kovadlina. Proč právě tento název výstavy?

Název konference, putovní výstavy a vlastně i kritického katalogu, který výstavu doplňuje, vychází z citátu blahoslaveného Clemense Augusta kardinála von Galena, jednoho z nejostřejších kritiků nacistického režimu, jenž za svůj nekompromisní a odvážný postoj vůči vládnoucí moci získal výstižné přízvisko Lev z Münsteru. V jednom ze svých proslovů použil příměru o kladivu a kovadlině – nacistický režim jako kladivo, které rozdává rány, a církev jako kovadlina, jež dokáže čelit tlaku díky síle a morální pevnosti víry. Výstavou jsme chtěli připomenout nejen tyto hodnoty, ale i odvahu, s níž církev perzekuci odolávala.

V čem podle vás spočívá zásadní význam a poselství výstavy?

Cílem výstavy je přiblížit, v jak obtížné situaci se katolická církev v českých zemích za protektorátu nacházela a jakým způsobem se s cílenou perzekucí dokázala vypořádat. Výstava na pozadí vybraných příběhů přináší svědectví o různých projevech odporu, které svědčí o velké odvaze a vnitřním přesvědčení jednotlivců.

Co tedy konkrétně výstava návštěvníkům nabízí?

Putovní výstavu tvoří patnáct panelů, které návštěvníkům umožní nahlédnout do života katolické církve v době nacistické okupace českých zemích – od ideových východisek nacismu, jež předurčily negativní poměr k církvi, přes reflexi samotných perzekučních opatření a projevů odporu vůči jejich zavádění, charakteristiku represivních zařízení, jimiž duchovní prošli a někteří zde i zahynuli, až po krátké poválečné období tzv. třetí republiky, do kterého církev vstupovala se značným morálním kreditem, avšak se sílícími obavami z dalšího politického vývoje. Popsané historické události doplňuje množství unikátních fotografií a krátkých životopisných medailonků. Vedle nejvýznamnějších představitelů katolické církve jsme se snažili dát prostor také méně známým duchovním osobnostem, které se na odporu proti okupační moci také podílely a mnohé z nich za to zaplatily životem. Putovní výstavu jsme po dobu prezentace v Památníku Terezín doplnili o originály kreseb evangelického faráře Miloše Biče, který na nich zachytil duchovní život v koncentračním táboře Dachau. Dále jsme z našich sbírek vystavili vězeňský oděv a pracovní náčiní z Mauthausenu, kde byl vězněn kupříkladu pozdější litoměřický biskup Štěpán kardinál Trochta, nebo drobné předměty duchovního života z koncentračních táborů a věznic.

Jedná se o součást většího projektu. Můžete přiblížit jeho záměr?

Projektem „Virtuální muzeum perzekuce katolické církve na území českých zemí (1938–1989)“ se snažíme alespoň částečně napravit určitý dluh. Téma perzekuce katolické církve v období okupace nacistickým Německem totiž bylo po roce 1948 na dlouhou dobu cíleně opomíjeno. Přestože po pádu komunistického režimu výzkumu už nic nebránilo, první práce o životě duchovních pod útlakem, tentokrát již obou totalit, začaly vznikat jen velmi pomalu. V rámci našeho projektu se snažíme systematicky shromáždit a odborně zpracovat relevantní archivní materiál a s dílčími závěry našeho výzkumu postupně seznamovat širokou veřejnost. Vedle odborných textů, výstav a vědeckých konferencí je stěžejní především chystaná digitální platforma, která k prezentaci výzkumu využije různých interaktivních nástrojů. V současné době připravujeme například podklady pro interaktivní mapu míst perzekuce a dlouhodobě pracujeme na databázi pronásledovaných duchovních. Chceme vytvořit prostor, který bude uživatelsky přívětivý a všeobecně dostupný a bude sloužit historikům, badatelům, pedagogům, studentům, ale i široké veřejnosti. A právě v této souvislosti jsme rádi, že se nám podařilo navázat spolupráci s TV NOE, která v dubnu letošního roku připravila sérii zajímavých rozhovorů s historiky a pamětníky. Podcasty jsou v tuto chvíli dostupné na webech Památníku Terezín a Ústavu pro studium totalitních režimů. V budoucnu se stanou součástí již zmiňovaného on-line prostředí „Virtuálního muzea“. Považujeme podcasty za jednoduchý a atraktivní způsob, jak sdílet výsledky výzkumu a přispět k jeho popularizaci ve veřejném prostoru.

Jak hodnotíte spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů?

Spolupráce s historiky Ústavu pro studium totalitních režimů, ale i s kolegy z dalších participujících institucí je pro nás inspirativní a odborně velmi přínosná. S některými z nich jsme měli možnost pracovat již v minulosti, tak máme vlastně odborně i lidsky na co navazovat.

Výstava se koná u příležitosti 80. výročí osvobození koncentračního tábora Dachau. Jaký význam má tato historická připomínka v dnešní době?

V Památníku Terezín jsme si od počátku letošního roku připomínali 80. výročí osvobození a konce druhé světové války mnoha akcemi a projekty. Jsem ráda, že přímo v den osvobození koncentračního tábora Dachau, tedy 29. dubna, se podařilo v Terezíně otevřít výstavu za účasti významných hostů a současně zahájit mezinárodní odbornou konferenci. V Dachau bylo internováno takřka 3 000 katolických duchovních z celé Evropy, včetně kněží a řeholníků z protektorátu. Zatýkáni byli za účast v odboji, ale i za pouhé dodržování učení církve, svoji veřejnou činnost či pastoraci. Mnozí z nich v duchovním působení mezi spoluvězni pokračovali i v Dachau, přestože to bylo zakázáno a tvrdě trestáno. Jejich jednání je důkazem duchovní síly, odvahy, solidarity a sounáležitosti, což jsou hodnoty, o jejichž naplnění stojí za to usilovat i v současnosti.

Máte osobní přání, co by si návštěvník z výstavy měl odnést?

Věřím, že zhlédnutí výstavy bude pro návštěvníky po všech stránkách obohacující. Byla bych ráda, kdyby si odnesli nové informace a výstava je motivovala k získání dalších poznatků, ale současně je vedla i k zamyšlení – aby se zastavili a uvědomili si, o čem vlastně výstava je a co si z jednotlivých historických událostí, příběhů, situací a osudů mohou vzít pro svůj život.

Děkujeme za rozhovor.

AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: ARCHIV PAMÁTNÍKU TEREZÍN