Gruzínská televize natáčela dokument s historiky ÚSTR

(3. 7. 2024) – Je zcela obvyklé, že se na Ústav pro studium totalitních režimů, respektive „jeho“ historiky a badatele, obracejí při tvorbě svých odborných pořadů nejrůznější média. Do nedávna to ale bylo téměř výlučně z českého, případně slovenského prostředí. V posledním čase ale o takovou spolupráci projevují zájem i média ze zahraničí.

Naposledy jsme „zapůjčili“ naše odborníky Daniela Povolného, Jana Kalouse, Kamila Nedvědického a Martina Valentu pro natáčení dokumentu gruzínské televize. „Pro gruzínskou 1TV vyrábíme týdeník, který se jmenuje Nový týden, což je reportážní pořad, ve kterém se věnujeme kultuře, umění a historii,“ přiblížil tvůrčí záměr nedávného natáčení jeho průvodce Gabriel Napoleone z Gruzie. „Zaměřujeme se především na nejvýznamnější témata, která měnila svět i společnost. V České republice natáčíme o Pražském jaru 1968, dále o Nesnesitelné lehkosti bytí Milana Kundery a také o Franzi Kafkovi, který má letos sté výročí úmrtí. Chceme našemu publiku především ukázat, co se ve vaší zemi v minulosti dělo a připomenout slavné postavy vaší kultury, které jsou známé i v Gruzii,“ dodal.

Na větší spolupráci se zahraničními partnery se zaměřil Ústav pro studium totalitních režimů po změně vedení před dvěma roky. Co jim může naše instituce nabídnout, jsme se zeptali 1. náměstka ředitele Kamila Nedvědického: „ÚSTR má nepochybně co nabídnout všem našim zahraničním spolupracovníkům a kontaktům. Sdílíme stejnou nebo obdobnou minulost, ať se to týká komunistického nebo nacistického režimu. Disponujeme zajímavými dokumenty v našich archivech, máme informace o jiných státech a o jejich státních příslušnících. A naopak, naši kolegové v těchto zemích, mají velmi zajímavé informace o České republice.“ Největší zájem ze zahraničí je podle Kamila Nedvědického samozřejmě o archiválie bezpečnostních složek, protože před rokem 1989 mezi „Státními bezpečnostmi“ celého sovětského bloku probíhala intenzivní spolupráce, docházelo k výměnám informací, ke společným školením apod. „Rovněž celá řada občanů jiných zemí přijížděla do Československa služebně nebo rekreačně a byla Státní bezpečností a dalšími bezpečnostními složkami sledována, takže informace o těchto lidech, o tom, jakým způsobem se třeba zapojovali do opoziční činnosti, jsou pro naše partnery ze zahraničí velmi důležité,“ dodává Nedvědický.

A prozradil, na jakých tématech bude Ústav pro studium totalitních režimů se zahraničními partnery spolupracovat v nejbližší době: „Od našich kolegů z Maďarska, ale třeba i z Rumunska, Albánie, Polska a dalších zemí máme přislíbeno, že navzájem budeme sdílet informace, týkajících se okupace Československa v roce 1968 vojsky států Varšavské smlouvy. Se zahraničními partnery jsme se také shodli, že pro všechny ve střední a východní Evropě je jedním z klíčových témat kolektivizace venkova. Chceme si vyměňovat informace o tom, jakým způsobem kolektivizace byla řízena centrálně z Moskvy, jak byla v jednotlivých státech realizována a co se stalo, že ve všech státech střední a východní Evropy nedopadla úplně stejně.“