Ve svých vzpomínkách se Helena Frischerová věnuje letům 1937–1947, jež strávila jako jedna z obětí „Velkého teroru“ v táborech sovětského gulagu. Popisuje nejen každodenní krutou táborovou realitu, ale i projevy přátelství, solidarity mezi vězni a pokusy vést kulturní život i za ostnatým drátem.
Druhé číslo letošního ročníku revue Paměť a dějiny se věnuje válečnému období. Z článků čísla lze vyzdvihnout zejména studii Pavly Plaché Múzy v Ravensbrücku. V ženském koncentračním táboře Ravensbrück byly zakázány jakékoli kulturní aktivity. Přesto zde kultura žila – v ilegalitě. Tajně vznikaly verše, kresby, divadelní a taneční představení.
Československé státní hranice a jejich ostraha sehrávaly ve druhé polovině 20. století významnou roli ve vývoji pohraničních regionů. Zásadní politické, sociální i národnostní změny v prvních poválečných letech se nejvýrazněji projevily právě tady. Vytvoření rozsáhlých zakázaných a hraničních pásem znamenalo další selekci lidí a jejich nucené vysídlování. Lidé žijící v pohraničí byli konfrontováni s faktem, že z přirozených mezistátních hranic se rychle staly hranice nepřátelské.
Jde o výbor z relací uložených v archivu České redakce Vatikánského rozhlasu z let 1950–1958, které se vztahují ke změně politického systému v Československu po únoru 1948. V té době vzrostl význam Vatikánského rozhlasu, který do Československa přinášel informace o proměně společenského systému, omezování náboženské svobody a naopak vyvracel dezinformace komunistické propagandy a v neposlední řadě posílal věřícím ve vlasti slova naděje a útěchy.
Práce analyzuje vnitřní dění v politických i vojenských strukturách uvedené organizace a zasazuje je do kontextu vývoje studené války a událostí v sovětské zájmové sféře v Evropě. Výklad se nezaměřuje pouze na vývoj mechanismů organizace samotné – hodnotí též úlohu Varšavské smlouvy jakožto jednoho z nástrojů Kremlu pro správu východního bloku.
Československá společnost procházela po komunistickém převratu v únoru 1948 velmi obtížnou etapou, v níž probíhala rozsáhlá sociální transformace, celková přestavba ekonomiky a instalace pevné diktatury jedné strany. Kolektivizace venkova představuje jednu z charakteristických událostí tohoto období. Autor zpracovává téma v regionálním rozměru horního Polabí.
Již třicáté číslo časopisu Securitas Imperii přináší deset studií mapujících takřka celé dvacáté století české (československé) historie.
Tentokrát je tématem především kulaté výročí přijetí zákona známého jako Lex Schwarzenberg. O co šlo? O prachsprostou státní krádež za bílého dne, navrženou poslanci a schválenou parlamentem v roce 1947. V důsledku tohoto do té doby nevídaného zákona přišla „hlubocká“ větev Schwarzenbergů reprezentovaná (vlastencem!) Adolfem Schwarzenbergem o všechen svůj místní majetek.
Kolektivní monografie postihuje vybraná témata spojená s proměnou žánru historického filmu a televizního seriálu a jeho společenskou reflexí po roce 1989. Jednotlivé studie se zaměřují na prvky ostalgie a postkomunismu, ideovou revizi pohledu na české dějiny, návaznost na tvorbu šedesátých let a přetrvávající schémata z období normalizace, proměnu filmového stylu a narace, přesun témat od velké historie k osobní a rodinné historii.
Prezentace šestého a zároveň pátého dílu knižní řady Film a dějiny proběhla za účasti autorů a editorů 10. dubna 2017 v kině MAT. Více o prezentaci knižních výstupů projektu Film a dějiny naleznete zde.
Skončilo s pádem Berlínské zdi a sovětského impéria období propagandy a manipulace s dějinami? Jak může překroucení minulosti ovlivnit aktuální dění? A jak využívá propagandu a manipulaci s vlastní historií současné Rusko? Na tyto otázky hledali odpovědi účastníci mezinárodní konference „Historie versus propaganda. Vztah k minulosti v současném Rusku“, kterou v r. 2015 organizoval Ústav pro studium totalitních režimů. Nyní vychází sborník jejich příspěvků v elektronické podobě.
