15. 10. / Ženy v disentu (konference)

  • Termín: 15. 10. 2025, 10:00
  • Místo konání: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 1

Desátý ročník konference, věnovaný fenoménu (nejen) undergroundu, se bude zabývat opomíjeným tématem, rolí žen v prostředí disentu. Spočívala role žen „pouze“ v tom, že se staraly o domácnost, pomáhaly rozšiřovat samizdatovou literaturu, případně zastoupily své uvězněné muže?

Na základě archivního výzkumu a publikovaných studií víme, že výše uvedený obraz je příliš zjednodušující, zkreslený. Ano, ženy plnily nezastupitelnou roli v rodinném životě, ale stejně tak se velkou měrou podílely na disidentské činnosti. Byly aktivními v chartovní politice, stejně jako ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ženy se staly duší Baráků, ostrovů svobody normalizačního Československa. Vedly disidentské byty, v nichž probíhaly rozličné aktivity od kultury po ryzí politiku. Ženy v disentu vytvářely vlastní, osobité umění. Psaly básně, malovaly obrazy, provozovaly hudbu.

PROGRAM KONFERENCE

Nejen o tom budou na konferenci v Knihovně Václava Havla hovořit historičky, historici, pamětnice a pamětníci. Více v rozhovoru prozrazuje garant akce Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:

Proč jste se rozhodli věnovat letošní ročník právě ženám v disentu?

Je to téma, které si dlouho žádalo větší pozornost. V historiografii i veřejném povědomí byly ženy v disentu často vnímány jen jako doprovodné postavy – partnerky významných disidentů, organizátorky bytových seminářů, „neformální opora“ mužského odporu. Ale to je pohled zjednodušený, neúplný a nespravedlivý. Archivní výzkumy, vzpomínky pamětnic i samizdatová tvorba nám ukazují úplně jiný obraz – ženy byly nositelkami vlastních myšlenek, iniciativ, kulturních i politických projektů. Chceme tímto konferenčním ročníkem přispět k hlubší a spravedlivější reflexi jejich role.

Čím byly ženské zkušenosti v disentu specifické?

Ženy čelily dvojímu tlaku – jednak tlaku režimu, který se neštítil ničit celé rodiny, a jednak očekáváním uvnitř disentu samotného. Mnohdy byly nositelkami každodenní stability, udržovaly domácnosti, vychovávaly děti, často v situaci, kdy jejich muži byli vězněni nebo sledováni. Ale zároveň samy organizovaly kulturní a intelektuální aktivity, psaly, přepisovaly a šířily samizdat, a některé se staly i veřejně známými osobnostmi disentu. Vytvářely také svébytný jazyk odporu – méně konfrontační, více vztahový, ale neméně odvážný. A právě to chceme na konferenci otevřít a prodiskutovat.

Máte konkrétní příklad, který vás osobně oslovuje?

Těch jmen je mnoho – Dana Němcová, Kamila Bendová, Marta Kubišová, ale i desítky méně známých žen, jejichž příběhy známe třeba jen díky několika zmínkám v archivech nebo vzpomínkám přátel. Fascinuje mě, s jakou vnitřní silou a skromností tyto ženy jednaly. Neusilovaly o slávu nebo pozornost, ale o lidskou důstojnost, o pravdu, o přežití hodnot. A to v době, která jejich roli velmi často marginalizovala.

Jaká je podle vás úloha ÚSTR v tématu jako je toto?

Ústav má za úkol nejen analyzovat a dokumentovat projevy totalitní moci, ale také dávat hlas těm, kteří se jí postavili. A v tom máme ještě mnoho práce před sebou, obzvlášť pokud jde o ženy. Téma „žen v disentu“ není pouze historickým výzkumným úkolem. Je to také otázka spravedlnosti, uznání a otevření prostoru pro kritickou diskusi o tom, jak jsme až dosud psali dějiny. Konference je tedy i pozvánkou k novému pohledu – nejen pro odborníky, ale i pro širší veřejnost.

Co byste si přál, aby si účastníci z konference odnesli?

Především vědomí, že disent nebyl jen mužskou záležitostí. Že bez žen by český disent neexistoval tak, jak ho známe. A také úctu k těm, jejichž příběhy možná nebyly dosud dost slyšet. Budeme rádi, když konference otevře nové otázky a inspiruje další výzkum. Ale stejně důležitý je pro mě lidský rozměr – sdílení, setkání, a vědomí, že tato témata mají i dnes co říct.

Děkujeme za rozhovor.

AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ