Na Česko-ruském fóru zazněla výzva ke zpřístupnění ruských archivů

19. června 2019 – Dnes 19. června probíhá druhý den Česko-ruského diskusního fóra, které se letos koná v Moskvě. Tématem setkání je spolupráce v oblasti kultury a historie. Ústav pro studium totalitních režimů na tomto fóru reprezentuje, stejně jako v loňském roce, historik Adam Hradilek, vedoucí projektu Dokumentace politických represí v Sovětském svazu. Na závěr svého příspěvku nazvaného Českoslovenští uprchlíci před nacismem jako oběti stalinských represí v letech 1939-45. Cíle a problematika výzkumu archivních pramenů přečetl Adam Hradilek otevřený dopis ředitelů českých historických ústavů, jímž žádají o zpřístupnění archivních pramenů k československým uprchlíkům před nacismem.

Celé znění otevřeného dopisu:

Michail Fedotov, předseda, Výbor prezidenta Ruské federace pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv

Alexandr Bortnikov, ředitel, Federální služba bezpečnosti Ruské federace

Andrej Artizov, vedoucí, Archivní agentura Ruské Federace

Žádost českých historických ústavů o zpřístupnění archivních pramenů k československým uprchlíkům před nacismem

Vážení pánové,

obracíme se na Vás jako na představitele institucí, v jejichž moci je zasadit se o zpřístupnění archivních dokumentů k československým uprchlíkům před nacismem, které se nacházejí v Ruských státních archivech.

V důsledku nacistické okupace Československa v březnu 1939 a následné uprchlické vlny se ocitlo na sovětském území okolo 10 tisíc československých občanů. Významnou část tvořili českoslovenští Židé prchající před nacistickou perzekucí, mezi nimi i stovky běženců z koncentračních táborů.

V dalším období, až do útoku nacistického Německa na Sovětský svaz v roce 1941, byla naprostá většina z nich pozatýkána sovětskými bezpečnostními orgány. Kromě „nelegálního přechodu hranice“ či „pobytu na sovětském území bez potřebných dokladů“ byla jejich nejčastějším přečinem údajná „špionáž“ či „protisovětská činnost“. Následně byli nespravedlivě odsouzeni k mnohaletým trestům nucených prací v táborech Gulagu, kde jich několik set zahynulo. Většina z těch, kteří přežili útrapy táborů, byla na základě amnestie pro československé občany propuštěna do československé vojenské jednotky a zúčastnila se po boku Rudé armády bojů proti nacismu. Mnozí za svoji statečnost získali sovětská i československá vyznamenání, řada z nich v boji padla.

Vyšetřovací a vězeňské spisy, které se k uprchlíkům dochovaly zejména v archivech bezpečnostních složek, a v nich obsažené výslechové protokoly či zabavené dokumenty, osobní doklady, fotografie a dopisy jsou unikátním zdrojem informací k jejich pohnutým osudům. Mimo jiné přibližují i každodenní život židovských rodin a komunit na konci 30. let, jejich perzekuci v rané fázi nacistické okupace, snahy o oficiální vycestování, způsob útěku a pobyt na sovětském území. Vězeňské spisy stovek čs. občanů zemřelých v sovětských věznicích a táborech se na rozdíl od těch propuštěných dochovaly, a představují tak mimo jiné i jedinečný doklad o okolnostech a místě jejich úmrtí i pohřbení.

Dosavadní snahy o výzkum těchto archivních pramenů naráží v ruských archivech na restrikce, které vzhledem k časovému odstupu považujeme za neopodstatněné. Tážeme se, jaký má smysl i nadále utajovat například vyšetřovací spis Karla Goliatha, jednoho z prvních členů KSČ a obhájce práv dělníků, který prchl před Gestapem a byl jako člen Československého legionu 3. 11. 1939 na území východního Polska zatčen NKVD a vězněn v táborech až do roku 1955? Proč není možné studovat spisy stovek Čechoslováků zemřelých v průběhu druhé světové války v Gulagu, mezi nimi například Gábora Edelsteina odsouzeného 23. 12. 1942 k patnácti letům nucených prací pro údajnou špionáž, který zemřel v Gulagu 12. 5. 1945, čtyři dny po skončení druhé světové války? Ve všech případech se jedná o osoby rehabilitované již sovětskou justicí v 60. – 90. letech 20. století.

Vážení pánové, zasaďte se prosím v době osmdesátého výročí okupace Československa a následné uprchlické vlny o zpřístupnění dokumentů k československým občanům, kteří se stali obětí jak nacistického, tak sovětského režimu, a umožněte českým historikům jejich výzkum i důstojnou připomínku.

V Praze dne 19. 6. 2019

Zdeněk Hazdra, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

Martin Holý, ředitel, Historický ústav Akademie věd ČR

Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa

Jan Němeček, předseda Česko-ruské komise historiků a archivářů, Historický ústav Akademie věd ČR

Leo Pavlát, ředitel, Židovské muzeum v Praze

Jan Roubínek, ředitel, Památník Terezín

Miroslav Vaněk, ředitel, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR