VZPOMÍNKA: Generál Ladislav Svoboda (1893-1952)

Právě dnes 6. ledna před 130 lety se narodil Ladislav Svoboda, československý voják, hrdina protinacistického odboje, kterého v roce 1952 popravili komunisti ve vykonstruovaném procesu. Stejně jako řada dalších vojáků se stal obětí smyšlených případů, jejichž prostřednictvím komunistický režim likvidoval potenciální protivníky.

Svoboda pocházel ze Štěnovic u Plzně, před první světovou válkou studoval ČVÚT v Praze, ale stihl jen šest semestrů, poté byl uznán schopným vojenské služby a byl odvelen. Válčil na ruské frontě a do armády se přihlásil i po vzniku Československé republiky. Byl umístěn k dělostřelectvu a v tomto oboru se také dál vzdělával. Rychle postupoval v kariérním žebříčku, v roce 1937 již dosáhl hodnosti majora, to už coby velitel střelnice v Hlboké. „Z titulu své funkce se účastnil zkoušek nových zbraní, jež se mu staly roku 1937 osudnými. Během zkušební střelby rychlopalného minometu došlo k vytržení závěru, který nešťastnou náhodou zasáhl Ladislava Svobodu do levé nohy. Zranění bylo tak těžké, že mu lékaři museli končetinu pod kolenem amputovat. Houževnatý důstojník se však naučil chodit s protézou a mohl i nadále vykonávat funkci,“ zmiňuje historik Ivo Pejčoch v publikaci Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955 jednu ze zásadních událostí v životě Ladislava Svobody.

Z armády ale i tak musel odejít po nacistické okupaci v březnu 1939. Již od jejího počátku se účastnil vojenského odboje, spolupracoval se skupinou podplukovníka Weidmana v Plzni, informace sbíral i pro síť Balabán-Mašín-Morávek, od roku 1943 organizoval v Plzni, kde bydlel, podzemní hnutí. Zatčen gestapem byl až 28. dubna 1944 spolu se svou manželkou, prošel pak věznicemi v Plzni, Terezíně, Praze-Pankráci, ve Zwickau a Waldheimu. Tady se dočkal osvobození (nacistické žaláře přežila i jeho žena) a hned se opět přihlásil do činné vojenské služby. Za své působení v odboji dostal Ladislav Svoboda Československý válečný kříž 1939 a Československou medaili Za zásluhy II. stupně a byl dvakrát povýšen. Vojenská kariéra plukovníka Svobody skončila nedlouho po únorovém převratu. Už 16. dubna 1948 byl poslán na dovolenou a 1. června t.r. převeden do výslužby.

V listopadu 1950 plukovníka Svobodu zatkla Státní bezpečnost pro podezření z organizování výzvědné činnosti ve prospěch zahraniční zpravodajské služby a z přípravy ozbrojeného povstání. Po výsleších v obávaném Domečku, kde ho vyslýchal nechvalně proslulý sadista Pergl, Ladislav Svoboda „přiznal“, že koncem roku 1948 plánoval státní převrat, který by zahájil ovládnutím Plzně. Spolu s dalšími, kteří byli obviněni ve stejné věci, měl promýšlet způsob, jak navázat kontakt se západní Evropou a pomocí vysílačky předávat zprávy o dění v Československu. Po dalších krutých výsleších už podle potřeby vyšetřovatelů přiznával zakládání ilegálních skupin po celé zemi a přípravu převratu již od roku 1947.

Státní prokuratura v Praze sestavila 28. března 1952 proti Svobodovi a spol. žalobu, podle níž skupina představovala jádro kontrarevoluční bandy československé buržoazie. „Ladislav Svoboda a spol. patřili podle obžaloby k jedné z nejnebezpečnějších skupin, spojené jak s národně socialistickou stranou, tak s arcibiskupem Beranem, stranou lidovou, a dokonce se samotným prezidentem Edvardem Benešem,“ uvádí ve své knize Ivo Pejčoch. Soud s vykonstruovanou protistátní skupinou proběhl v polovině května, Ladislav Svoboda v něm byl odsouzen k trestu smrti. Jeho odvolání bylo zamítnuto. Dne 13. listopadu 1952 byl ve věznici Praha-Pankrác ve svých 59 letech popraven.

Plně rehabilitován byl Ladislav Svoboda až o téměř čtyřicet let později, v květnu 1992. Prezident Václav Havel mu in memoriam udělil hodnost generálmajora a medaili Za hrdinství.


Údajná výzbroj Svobodovy protistátní skupiny

Připravil MARTIN VACEK

Foto ABS, sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V): arch. č. V-1288 PL.